pondělí 21. září 2009

Pohledy do kraje

Wales je převážně hornatý, zláště na severu a ve středu. Hory byly vymodelovány během poslední doby ledové. Nejvyšší hory ve Walesu se nacházejí ve Snowdonii. Nejvyšší horou Walesu je zdejší hora Snowdon (1085 m). Ve středním Walesu se rozkládá Kambrické pohoř, na které na jihi navazuje pohoří Brecon Beacons. Je to kraj kde vládne ještě nespoutaná příroda, jenž opuštěna horníky i oceláři, čekala na nové využití. I stalo se. Někdy před deseti lety byl velšskými veřejnými lesy v Coed-y-Brenin najat Dafydd Davis. Skouknul místní krajinu a nenapadlo ho nic jiného než vzít do ruky krumpáč, lopatu a vyrazil do lesa stavět singletracky. Singletracky jež se za pár let stanou v bikové komunitě vyhlášené a kvůli kterým do místních kopců přijíždějí haldy po dobrodružství hladových bikerů....... Nějak tak by mohl začínat report z bikování ve Walesu a přitom bych vůbec nemusel opustit hranice České Republiky. Po menším zkoumání to ovšem sedne jako přes kopírák a ani rychlebští se jistou dávkou inspirace Walesem netají. Stejně bohem zapomenutý kraj, polorozbořené tovární komplexy svědčící o dávném rozmachu i úpadku a velmi podobně drsná krajina s tvrdým žulovým podkladem, rozvrtaná nedávnou těžbou. A konečně i nápad s rozvojem turistiky a přikování tvrdší bikerské obce, která podobnou střelbu na český straně zatím nemá šanci ochutnat.

Ochutnávka, pojezd a ubytko

Prvotní pocity jsem čerpal z vlastních stránek Rychlebských stezek. Textíky, dojmy a fotografie z prvního ježdění po novotou svítících lávkách mě naprosto nadchnuly. Pak jen stačilo podobně oblažit i zbytek bikerské bandy, nikdy jindy jsem nezažil aby tak rychle popadli kufry, a jelo se. Nu dobře cesta na okraj Javorníku není nejsladší a hodně se při ní zapotíte. Při posunu z našeho hlavního města a přilehlých obcí se vyplatí zvolit směr nach Hradec, přeskočit hranice v Náchodě a přes Polskou stranu doskákat do města Javorníku a pak už je to jen kousíček.

Povinná návštěva MC Donalda.

Po necelých pěti hodinách v autě se tak dostanete do vesničky Černá Voda, startovního i cílového bodu dvou koleček singletracku. K ubytování se dá vybírat z hotýlku, kolem třistapade na noc a kdo chce ukecá to na dvoupokoják pro dva, jenže to pak jako nejmladší člen partičky ležíte na zemi. Nebo využíjete místní ubytovny za stopade, příjemný pokojíky, teplá voda, dole pijatyka co víc si může člověk přát. Ještě podotknu že v době našeho příjezdu se jela afterpárty stavitelů stezek, právě ve zmíněné ubytovně, která nás k našemu (ne)štěstí minula (jo to by bylo ráno...no fuj).

Ovšem crew z Práglu se nezapřou a tak se konzumovalo a konzumovalo i na hotýlku, zelená no mňam.

Hlavní chod na vlastní pláště

Sobotní ránko, budíky řinčí a z pudního okénka 50x20 na nás pokukuje slunce, zelená krajina a obloha modrá jak ta šmolka. Házíme na sebe freeride hadry, kontrolujeme býky a někteří z nás ladí odpružení. Pár cvaků do pedálů a jede se. Všechno pěkně z lehýnka ale i tak na příjezdu pod les sesedám neplánovaně z kola, mokrá trávka to je děs.

Nějaký to začáteční photo:

Dojíždíme na začátek trailíku a nemůžem se nabažit lávek natažených přes bublající potůček a vysypaný cesty kroutící se lesíkem. Někteří z nás si všechno jedou hned dvakrát, třikrát.

No a pak to začne, lávky překračující menší skalky, výjezdy, sjezdy, dlouhé kamenité pasáže kde je sedlo pernamentně dole, ruce a pružení pracuje na max, někdy na to nemáte ale stejně to zkusíte, pár odřenin, pracující endorfínky, vysmátej kukuč, vzájemný špičkování, báječný počásko, vyčerpání který hodíte za hlavu a neskutečná střelba, kterou nemáš šanci jinde zažít.

A to vše na třiceti kilometrech singlu, kde řvou ptáci a nic jinýho vás z toho nemůže dostat ven. Konečnej sjezd pod hrad Kaltensein je jako třešnička na dortu, hodně dobrá flow a postavený hliněný skočky odpálej mozek do nadpozemskejch výšin. Pak příjde konec, odfouknete si a hned vám do hlavy příjde pocit že tohle musíte dát znova a někdy se sem vrátit.

Dojezd k ubytku už je jen na vytahání noh, rovnou v bikerským obrážíme místní hospůdku U KAŠTÁNKU, házíme do sebe místní specialitku Pivního Psa, do vany a na pokoj se dostáváme někdy po půlnoci. V noci se mi v hlavě znovu přehrává část tracku až tak se to na mě podepsalo.

Už je to jen za pár lomů, kostelů, rybníků.....

Neděle je hodně odpočinková, na kolo sice lezem, je na nás znát menší únavička (mě bolí naraženej loket, objímání kamínků něco stojí), tak je to jen lehkej pojezd za okolními lomy. Hned první by se líbil všem fandům skoček do vody.

Dáváme fotečky a nabíráme drajv na poutní místo Boží Hora. Jako všechna poutní místa je i tohle na kopečku a na tom kopečku Kostel jako hora a mírně znesvěcujeme svatou půdu.

Sjezdík k Venušiným miskám, který stejně mineme za to skoukneme místní rybníky ne nepodobné třeboňským. Pojezd na obídek do Vidnavy a pak je to už jen a jen po silničce back to kchár. Cestu nám ještě zpříjemní nahypovanej silničář. Uviděl nás za sebou, zpomalí, počká si a jen co ho dojedeme zrychlí tak aby nám poodjel, no a takhle si to párkrát zopakuje hypař :)) Nu a tím tak nějak skončil asi nejhezčí bikovací víkend mazec tohoto roku. Safra ještě teď mě svrběj nohy jak to píšu.

Co říci závěrem

Klukům stavitelům se opravdu povedlo nevídané. Po pokecu s hlavním chiefem Pavlem Horníkem se dostavuje pocit, že když se chce tak to jde i za hodně nízkejch nákladů na stavbu, s využitím lidí co si chtěj odpracovat svoji blbost a veřejně prospěšný práce. Příští rok chtějí rozšířit stezky na kulatních 60km singlu i s ohledem na méně zdatné, zlepšit značení (párkrát jsme stylově přejeli odbočku a jeli nach krakonošovo) a prej je přislíben i nějakej ten peníz od Meridy na test centrum a půjčovnu AM kol. Kraji jak se zdá by to do budoucna mohlo prospět a už teď bylo vidět hodně spokojenech lidiček co se vrátěj s dalšíma podobně smýšlejícíma. Jako velkej RESPECT.

Ad náročnost. Už to chce mít něco naježděno, bike fulla AMko nebo freečko i větší zdvih se sem tam vyplatí. Ruce i nohy připravený na zápřah a čím víc techniky tím líp (pár modřin hovoří za vše). V jedné části se to zvrhne v hodně kvalitní triálek a někde freečko, sice by to chtělo větší flow ale to se dohlobuje. Ad lepší polovičky, kamarádova žena to dala i když to vyčerpání na konci na ní bylo vidět, ovšem nikde se nekousla a kolo nezahodila takže taky RESPECT.

Tak zas někdy příště, sejdem se jako obvykle.


Odkazy a podpůrné stránky:

http://www.rychlebskestezky.cz/

http://www.rychleby.cz/

velká obrazová galerie (adult only:))

Nu a nějaká ta google mapka kde to asi jest:


Zvětšit mapu

0 komentářů:

Okomentovat

Vítame staré i nové známé

Moje Motto: Všechno v životě se dá okecat.

MASAKRÓZNÍ KOMIX
RYCHLÉ DŽÍPY
jako malej jsem kvůli němu kradl tatíkovi Peláč

Jen co bude možnost sťehuju se do Vancouveru, skorem bych jel hned :))

Trochu starší bikový videjko z TOČNÝ ale furt mě nepřestává bavit.

Kdo chce umět jezdit na XC musí bejt i řádně natrénovanej tak jako maníci z NSMB

About Me

Duchna
Kolejní Flákač a Looser, zatím bez reálného pocitu pro co žít a kam směřovat.
Zobrazit celý můj profil

Štítky

Počítadlo