úterý 20. dubna 2010
Sobotní ránko jak vymalované, sluníčko nakouklo přes okna chatky a oči mé zkalené se probouzejí z páteční noci.  Páteční noci….skouknu okolí a vše je v nejlepším pořádku, možná až na fakt že spím v nepovlečený posteli, tak jak jsem přišel a s jednou botou pod peřinou. Pomalu se vysoukám, ať neprobudím zbytek lidstva a jdu se protáhnout na verandu. Sluníčko už to rozpaluje na plný pecky, je sice ještě trochu chladněji než bych chtěl, ale na můj mozek je to jak ozdravnej pobyt v Alpskejch lázních. Vracím se zpět do chaty, beru tašku s věcma a jdu se připravit k testovaní biků na Bolkově usedlosti. Spolunocležníky nechávám spokojeně oddychovat, probudím je až to bude nevyhnutelný, protože moravskej vzduch dá zabrat i těm nejlepším z nás. Převlíkám se do bikovýho, připravuju nezbytný propriety (LosPedálos Nášlapos a kartičku na hlavu) a kochám se výhledem na Olšoveckou vodní nádrž. 
To si musím cvaknout, nááádhera" 

Skouknu časomíru, deadline pro odjezd k Bolkovi se přiblížil a tak jdu probudit spáče. Nakonec se ukazuje že to ani není nutný, sluníčko je taky šimrá do nosů a už jsou venku z pod peřinek. Počkám si na Karlose, nacucám si vodu do blouda velblouda, zhltnu dva croissanty a jedem. No jedem, kousek kolem nádrže, hodně to houpe, Karlosík se ke mně otočí a nechává raději řídit mě. Jůůů konečně velký kchár a můžu si ho odřídit brrrmmm brrmmm. Teda přestup z Fábky do Octávie Kombi to je jako z fiátku pětistovkydo náklaďáku. To že jedu stovkou, zjištuju jen z tachometru a  remcání spolujezdce. Tak se zklidňuji a užívám si jízdu vyšší nižší střední třídou. K Bolkovi je to kousíček, slabá dvacka a než si to opravdu začnu, užívat už jsem tam. Parking, jiný botky a go go go se zaregistrovat. Ať to máme za sebou a můžu si jít půjčit první kolečko. Dostáváme lístečky na obídek, epesní festovací ponožky a starší číslo Vela nebo katalog. 

Sfouknu fotku městečka se stánky vystavovatelů a hrrrr na ně." 

Nejdřív rychle k RB, dle pokynů pána Heiníkovic se napsat na formulář, abych si mohl půjčit ten jedinej kousek RB IQ SECHS. První volné místo 15:00 středoevropského času. Tak proč ne, nejdřív se nabudím na kolech zbytku vystavovatelů, alespoň bude s čím srovnávat. Procházím kolem stánku TREKu a půjčuji si právě přivezeného Scratche, v nejvyšší modelové výbavě. Mňam, mňam bike, hned bych ho chtěl. Podepisuju formuláře o vypůjčení, dávám vystavovatelům vodičák s OP kartou, jsem ujištěn že SPíDka na Scratchovi mě padnou, takže se nemontuje, přebírám stroj, zacvaknu se a odjíždím k stánku Marinu. U Marinu na mě čeká Karlos a chci taky hodit řeč s Andym. Přijedu si to tam ve stylu: „pozor největší macho frírajder“ a snažím se zastavit. Při zastavovacím manévru zjišťuji, že se fakt nevycvaknu a efektně se sklápím do štěrku a trávy.  Andy s Karlosem se chechtaj jak sviň a za mnou beží udejchanej mechanik Treku s imbusama v ruce. Na poslední chvíli si vzpomněl, že to má na sebe utažený až na doraz a nějak se zapoměl zmínit. No co aspoň je nějaká ta show, stejně si to ještě párkrát na jinejch kolech zopáknu, takže no stress. Oklepu se, poštoluju, stejně to nefuguje tak jak má a s Karlosem na Marinovi odjíždíme vyzkoušet místní lesík.

The Scretch
Teda to je motorka jak swiň, i do kopce to umí pomalinku vyjet, dvoupřesmykač, spodní vodítko a  teleskopka. Všechno co může je modrej elox od Bontrageru. Tlumení i pneumatiky motocross hadr. Dojedeme po asfaltu do lesa, fotíme, zkoušíme, blbneme a skáčeme pár hran. Tohle kolo udělá i z dementa jako jsem já toho nejšílenějšího cross majstra. Tam kde pilot udělá blbost to požere vše a ty si toho stejně nevšimneš. Labůůůžo.

Projíždíme zbytek okruhu, pár fotek u hřbitovního kvítí do památníčků, Karlosovi pomalu s potem odchází z těla zbytkovej alkohol otřepe se a je jak vyměněnej. 

Už žádnej skelnej pohled ale permanentní pohoda z toho jak je krásně a jak se se nám to vydařilo. 
Alpy hadr"

The MARIN Vision Quad
Tak tohodle přepákovanýho XC/Trail biku jsem se tak nějak od pohledu bál a trochu jsem nevěřil Andyho recce . Ale kdopak by se biku bál a jde se na věc. Sakra chlape fakt si nekecal, funguje to překvapivě dobře i na tu páčku propedálu u tlumiče se dostanu, aniž by mě pantograf ufiknul pazouru. A jak to jede, jedna báseň všechno na co si ukážu to přejede a přeskáče. Jsme znovu u foto spotu. A fotíme a zase blbneme.

Ujíždíme zpět, u vapek omýváme kolečka a vybíráme další biky na holení. Mezitím mě při příjezdu k vrácení Treku drapne klučík v integrálce a jako jestli už to vracím a že to strašně chce a tak. Vracím, předávám, popisuji jízdní vlastnosti do lístečku a hurá dál. Vedle je hned stáj Giantíků. Bereme dva kousky, AMko, fríírajda a hup zpátky na trať.

The REIGN 1
Vyfásnul jsem krásný modrý AMko. Posed na pohodu, hodně mi to sedne, při výšlapu po asfaltu se to ani moc nehoupá. Musel bych si asi víc poladit tlumení. Photo Spot nás láká, sesedáme, fotíme a zkoušíme na vlnkách co kolečka uměj. Tohle kolo se v terénu se neztratí. Jeho hlavní plus je však všestrannost. Na kopec si vyjedete, okruh do 40km objedete a terény down podrtíte. Na Alpen tůry kolo jako dělaný, možná i nějaký ty občasný hrátky v na FR dráze po bikeparcích.


The REIGN X1
Taky je fríírajd jako vyšitej ale míň motorkoidní jak Scretch. Tady už se musí i trochu umět. A tak mě bike hned na začátku trochu malinko vyškolí. Tak to beru víc u huby, a jak to obříkovi hnedka skáče. Tak rychle fotku dokud to jde i mě. 
No nádhera, nejsem já šikovnej :)), ale na podruhý se zas válím…"

Raději už nepokouším osud a jedu zbytek kolečka, pěkně všecko odskákat a do zatáček jedině pod plynem. Je to rachot a tenhle stroj mě moc a moc baví. Není to zas taková žehlička jako Scratch, dá mě to víc čuchnout, ale pocitově si vedu kolo já a ne jen kolo mě.

MTB okruh na těžkej kolech nás významně zmohl, obídek si dej, říká si už tělo. Dávám mu za pravdu, vracím umytý Obry a rázem stojím ve frontičce na oběd. Dostávám polívku kyselačku v chlebu (modní to věc teď) k tomu kafíčko, najdu si svoje místo na slunci a láduju se. Během toho potkávám zbytek výpravy co tu se mnou je. Polítali XC, přijeli se kouknout a dát si taky něco dobrého k snědku. Bohužel u Bolků se dnes pro náhodné ridery nevaří, všude je odháněj. Berou tedy kramle k nejbližší hospůdce, kde zaženou „MONSTER“ hlad. Chvilku trávím, zbavuji se odpadků po obědě, a že si skouknu jak to u Bolka vlastně vypadá. Trochu se tu sice staví, Bolek přestavuje svoji chatu na tříposchoďovej panelák, jenže to neva vedle má menší ZOO a my jako malí kuci trápíme Bolkovi pštrosa.
Karlos mu dává čerstvou trávu a v poslední chvíli, když to má nebohej pštrosák kousek od zobáku a těší se jak si pošmákne, mu o pár cenťáků uhne. Pštros promáchne zobákem jen vzduch, je nasranej jak nic dobrýho a velmi zlostně syčí. A že se Karel bojí, jo jo povídali že mu hráli, provokatér to je :)) 
A to samý s kozlem. Hned bych ho trknul zmetka jednoho pražskýho.
Se zvířátkama jsme si pohráli a můžeme jít na druhou rundu. Do tří hodin je ještě daleko, skočíme tedy ke Koně a ke Kanónům. Oba máme vybráno tak rychle do lesa.

The Cannondale RZ1 Twenty
První kolo z celýho testu co mě vůbec, ale vůbec nesedlo. Hodně lidí nemá rádo Cannona kvůli Lefty, jenže tady je Lefty to nejlepší co na kole je. Tedy alespoň pro mě. Funguje jak má, všechno pobere a žádný blbý pocity mě z ní nenapadaj.  Ale ten zbytek au vau s tím je potíž. Rám má být Lko, v kratší verzi, ale stejně se mi zdá stráášně dlouhej. Ruce mám natažený jak špagáty, sedlo je taky prachbídný a furt klouzám nazad. Prostě hrůza, děs a běs. Co jsem to dostal za krám :((. Fotím kolo na krásu, sjedu si to zpátky a rychle měním za Karlosovu Konu.


The KONA „koma“ Dawg Deluxe
Dostávám kolo do ruky. Usedám, ladím posed a po ujetí pár metrů jsem si skorem hned jist, že tohle taky není můj šálek kafe. Kona se tváří jako AM bike, jenže posez je spíš na XC a délka řidítek i celého kokpitu tomu hodně nahrává. Bohužel k tomu vůbec neladí sklon vidlice, k ní by to chtělo mnohem delší klacky. Takhle se kolo nedá vůbec řídit a celkovej dojem jde strašně moc dolů. Možná koupit jen samotnej rám a ten zbytek si přionačit sám. Achjo…rychle z toho pryč, a jít si spravit chuť RB bikem.


The RB IQ SECHS

Tu třetí hodina odbila, já k RB stánku spěchám,
pujčit si novýho bika, já dojmy z něho nechám,
na velkou recku plnou dojmů
a tedy se vám z toho dojmu.
Víc k RBéčku nenapíšu sry ale je to tak,
kdo chce musí na sedmsetdvacítku,
víc se prostě doví tam.

The Mongoose Khyber Elite
                (Karlosovy dojmy)
 Když jsem přišel, tak mi chlapík řekl - to je ale freerajd pane a já na to já vim. Kolik stojí takovej krasavec - asi 52 000, ale už letos asi nebude. Jinak pojezd cool, žehlička podobná tvýmu morewodu, vcelku se mi zdálo, že i jede oproti koně ) i po rovině ). Vidle RS verry nice, super posed i jízda - nemám co vytknout.


Na úplný konec Test Festu si nechávám masovku od Meridy a Karlosovi spadne do klína 29“ Zaskar. A jak že to nakonec dopadlo, byli jsme už vysílení natolik, že jsme vyčerpáním zomreli, byl Karlovi 29“ Zaskár málo nebo moc. Stačí dočíst, už jste skoro tam.

The Merida ONE Twenty
Vsednu na Meridu a nevím proč, ale je to jako bych se ocitl v sedle svého RBíčka IQůčka. Zdvihy stejný, kokpit stejný, do kopce i z kopce to jede úplně ale úplně stejně. Sakra fix, někde to musí být jiný, no tak štípněte mě. Nic furt stejný, sice je tlumič vedený na zadní stavbu přes trojúhelník jako u Treka, ale chová se hodně podobně. Asi bych na kole musel zůstat sedět delší čas a najet i vícero kilometrů abych odhalil drobné odchylky od chování RBíčka. I cenou se hodně blížej, teda teda, že ona ta Merida opisuje, ale co RB je o lidech a Meridu má každej :)) (strašně moc placená reklama – za odměnu dostal jsem dvě lávky, klopenku a pár šutrů co si můžu odtáhnout). Hezký kolo je to, jen brzdové páky bych posunul, ať můžu brzdit jen jedním prstem.


The 29“ GT Zaskar
        (Karlosovy dojmy)
Zaskar NINER EXPERT 29´mě tedy nepřesvědčil, i když tedy po 5km poznat rozíl velkejch obručí asi nejde. Je pravda tedy že když se rozjel, tak docela valil, i když v těch sjezdech jsem měl trochu problem, málem jsem se vysekal a to jsem spadl naposledy už hodně dávno. Zdálo se mi, že se ty kola jakoby kroutěj - ale je to jen  můj pocit. 
Vzhledově se mi  tedy kola 29 vůbec nelíbily a asi bych si je v tuto chvíli ani nekoupil."

RESUME
Mám jen jedinou výtku, namířenou přímo na výrobce a prodejce kol. Hele chlapíci, když už si kupuju za vetší obnos kolo, tak ho chci se vším všudy. A ne že se předpokládá co všechno si zákazník dokoupí, vymění, předělá a doladí. Když nový kolo tak najednou a fungující kousek(protáčející se nevhodný gripy, neupravený brzdový páky, kola neodpovídající ceně full biku, atd). Tenhle problém mám skoro u všech velkejch výrobců a asi nebudu sám. No nic.
To co jsem očekával jsem dostal a pokud bych kupoval kolo, byl by to pro mě první impuls, vybrat si co se mi líbí a co vlastně od kola čekám. 

No a pak si vybranej kousek půjčit na celovíkendový test. Mrk, mrk RB ;)

Jinak to bylo moc krásný , počasí se vyvedlo, nálada se vyvedla, pozdravil jsem Andyho, pana Heiníka a viděl na živo i mr. Bartozse. Jo já se měl.

Full Galerka na Rajčeti.

0 komentářů:

Okomentovat

Vítame staré i nové známé

Moje Motto: Všechno v životě se dá okecat.

MASAKRÓZNÍ KOMIX
RYCHLÉ DŽÍPY
jako malej jsem kvůli němu kradl tatíkovi Peláč

Jen co bude možnost sťehuju se do Vancouveru, skorem bych jel hned :))

Trochu starší bikový videjko z TOČNÝ ale furt mě nepřestává bavit.

Kdo chce umět jezdit na XC musí bejt i řádně natrénovanej tak jako maníci z NSMB

About Me

Duchna
Kolejní Flákač a Looser, zatím bez reálného pocitu pro co žít a kam směřovat.
Zobrazit celý můj profil

Štítky

Počítadlo