Štítky:
pondělí 28. března 2011
"Origo byl článek punkblokován na 720cítce"
Žádný velký zdvihy, žádný velký skoky, dropy, polety a potetovaný chlápky v tomto reportu nehledejte. Jen pár šlachovitých maníků, kteří konečně zatoužili opustit zatuchlá sedla spiningových kol a konečně se pod slunečnou oblohou vydat do širých lesů a dlouhých plání. Vždyť i jejich těla zchudla dlouhou zimou a jejich mysl již dlouho dobu poletuje po dlouhých výjezdech, trailových sjezdech a zastávkách s iontovým nápojem v ruce.
I přišel konečně ten pravý den s trvalou předpovědí vysokých teplot i k 16nácti stupňum celsia. Nastal čas zkontrolovat kola, prostříknout řetězy, obléci přiléhavé trikoty a nad mapou v živé debatě určit cíl první bikové cesty. Padly různé zajímavé návrhy, některé z nich padly ihned pod stul (namátkou výlet do pivovaru v Nové Pace….návrh vznesen postarším členem D teamu), ale jeden z nich se nám zalíbil hned! Pojedeme na Děčínsko - skály, lesy, rozhledna, pivko, česnečka..... sraz u UMV ( benzina ) na výpadovce na Ústi - ještě v Praze Letňanech v 9:00 - tam můžeme nechat káry a dál pojedeme jedním autem.
Sobotní ráno proběhlo vcelku hladce. Vstávačka, snídaně, na devátou v Letňanech, hodinka a půl do Děčína a parking pod místní ZOO. Rozkládáme kola a někteří z nás se snaží nacpat svá zimním odpočinkem poznamenaná těla do oblečení velikosti L. Kdepak to tam nepůjde, ale půjde! Au, no tak vidíš že to šlo. Vybíráme směr a v sestavě Dan, Karlos, Zahrada a Duchna vyrážíme.
Začátek trasy vede kolem zámečku, polotrailíkem po spadaném listí a kamenitém podkladu. Všichni se uculujeme jak je krásně teploučko, jak to pěkně jede a kolik že toho dneska najedeme. Padají slova jako padesát to je nic to budeme už ve čtyři doma. Cesta se však začíná nepříjemně zdvihat a postupně začínáme odpadat nastolenému tempu a skupinka se drolí na jednotlivé členy. Netrvá to dlouho a jsem sám. Po chvíli odhazuji první nepotřebné svršky, hltám po dechu a rvu do sebe první a né poslední energo tyčinku. Safra vždyť jsem na spiningu skoro každý večer a před televizí mučím své tělo. Podřazuji tedy na kašpárka a sunu se po poloasfaltové cestě směrem vzhůru. Netrvá to ani hodinku a jsem skorem u prvního cílového bodu na Hřebenové boudě pod Kralickým Sněžníkem. Trochu se mi zželelo kolegy za mnou a tak se obracím a sjíždím k němu abych mu silou vůle dopomohl k vrcholu. Společně se tak vydáváme dojet poslední dva, tři kilometry k vrcholu. V protisměru potkáváme skupinu bikerů v plastu a zdravíme Andyho, Čárys a spol se na mě ani nepodívaj a uhánějí dál. Konečně dorážíme k cíli potkáváme předjezdce a jde se na vyhlášenou česnekovou polévku. Tak trochu z hladu blbnu a při dojezdu k Hřebenové boudě na kole vyskakuji asi 20cm rantlík vedoucí k předzahrádce. Z mnou jedoucí pan Zahrada však zvedá jen přední kolo a zadním neomylně trefuje rantl načež se zadní pneumatika stáhne a s jekotem z ní ujde veškerý uskladněný vzduch. Ou shit máš to procvaklý chlape a buď rád že z ráfku není osma. Takže necháme pana Zahradu na předzahrádce opravovat a odcházíme na obídek.
Všem kdo dorazí k této hospůdce vřele doporučuji vyvoněnou a opravdu luxusní česnekovou polévku doplněnou o iontový nápoj či kofolu. Ti na kterých plandá přiléhavý trikot si dávají i další chod, a chvíli fantazírují nad kafíčkem a možná na dojedení i tu rakvičku. Pche. Mezitím Zahrada shledává že v jeho batohu není náhradní duše. Nabízíme se mu s vlastními, na první pokus si bere od Karla zabalený balíček s prý funkční duší. První pokus a první fail. Z balíčku vypadává umně sbalená duše na dětské kolo, kterou prý Karel již dlouho postrádá. Na druhý pokus si tedy bere od Dana další úhledně zabalený balíček a po úmorném rozbalení opravdu správná duše. To že v průběhu nafouknutí utrhne ventilek a nám tak pro čtyři lidi zůstává poslední volná duše nás nemůže rozhodit.
Máme dojedeno, opraveno a vyrážíme dál. Jen ten les je jaksi proti nám. Ze suché cesty se díky tajícím zbytkům sněhu stala rozbahněná břečka. Na některých místech se sníh drží i přes celou stezku a o krkolomné situace není vůbec nouze. Pomalu se začínám loučit s čistým kolem a i mé oblečení pokryla souvislá vrstva bahna a špíny. Jedeme však dál a v zápalu boje s přírodou přejíždíme o kilometřík odbočku do ještě většího kentusu. Vracíme se tak zpět a odbočujeme správně. Teď už mě stříkající sprška sněhu od předního kola začíná mírně srát a v myšlenkách se vracím k dobám minulým kdy vozit blatníky jak na motorku patřilo k všeobecnému standartu.
Z myšlenek mě vytrhává první záživnější sjezd. Němci na cestičce proti nám odbíhají na všechny strany, bahno a jehličí se rozstřikuje po okolí. Kořeny, balvany a uměle vytvořené schody jsou pro mě zasloužená odměna. Tohle je ono to musím dát ještě jednou. Beru kolo na ramena a běžím s ním znovu na začátek sjezdíku. Před jedním z větších schodů zastihuji Dana jak se k němu pomalu blíží s očima na stopkách. Schod je skryt tak že není vidět jak je za ním hluboký dopad. Řvu na něj ať dupe co to dá a on místo toho aby dupal zpomaluje ještě víc. Kurva jeď nebo půjdeš na držku. Před schodem ho to trochu nakopne, předkem se jde pod schod, převodník mírně vrzne a jede dál. No ty krávo ty se s tím vůbec nepářeš. Mezitím projíždí i zbytek a Karle se nabízí že mě dole cvakne. Nakonec mě natáčí a každý si tak může udělat obrázek o mé nemohoucnosti.
A znovu kopeček k hraniční čáře s Německem, tentokrát znovu v bahně a znovu na sněhu. Párkrát s sebou i říznu aby se mi mohli němečtí spoluobčané smát a vyprávět vnoučatům o těch čtyřech magorech co místo běžek jezděj po sněhu na kolech. Dan to psychicky neunáší, zalehá do sněhu a je zkoulován. Jako odplatu tak směrem k nám vypouští bojové plyny. Guláš se sedmi dělá divy. Překotně ustupujeme a pokoušíme se tomu mraku ujet co se dá. U hraniční čáry si organizmus žádá další přísun cukru a tak beru do úst další sušenku a vydatně jí zapíjím ionťákem s příchutí bahna. Fuj. Ono kolo pod pozadím už dávno není bílé a flaštička na něm je obalena k nepoznání. Dáváme pár fotek u ukazetelů výšky, ladíme tachometry a jelikož se čas nachýlil zařazujeme vyšší převody.
Vracíme se zpět k místu oběda, neslyšíme nářky nad zastavením a posilněním se jelikož před námi je poslední horská prémie a to sám Kralický Sněžník. Podle malůvek na asfaltu je tu dojezd některé z etap silničních závodů. Pokouším se zabavit zakyselené svaly tím že jím hlasitě předčítám a silou vůle se sunu k vrcholu. Nahoře znovu pár foteček u rozhledny, další tentokrát již čtvrtá tyčinka a příprava na sjezd ze snežníku. Tudíž sedlovka dolů, pružení povolit a můžeme jet. Začátek od rozhledny boží, kousek pod ní stále boží, vyjíždím jednu kamenitou zatáčku, přede mnou se otevře pohled na sněhovou závěj, přední kolo se boří a boří a boří. Kolo mě vyhazuje a jde se ven. Padáček do měkkého a moje tělo se boří a boří a boří. Zbytek sjezdu je pod půl metrem sněhu. Sakra a na ten jsem se nejvíc těšil. Takže beru kolo do zubů a snažím se ho poskoky sejít. Někde se snažím i jet. Je to však marný boj s předem nalajnovaným scénářem. Přední kolo podklouzne, jedna z noh vytrčí nohu z pedálu, snaha se zachytit, ztráta balancu a pád. Tak to jde až dolů. Nakonec dojíždíme nad Děčín a vzhledem ke stavu našich svršků se rozhodujeme pro návrat k autu.
Převlíkačka, odjezd, menší večeře u MCýho a sobotní den se naklonil ke konečné.
Jen co sleze sníh a přebytečné (kilo)gramy z našich těžce zkoušených těl jsme v Děčíně zpět.
Mapa trasy viz fotos. Kdo by chtěl mám ji i Cyklotrasách.
Celá necenzurovaná galerka + videjko na Paradajkách
úterý 12. října 2010
No nic stejně se tam i přes nepříjemnost v hospě znovu vrátím. Ty terény za to stojí.
Fotos na paradajkách
První dojmy z Rychleb
úterý 31. srpna 2010
"Origo byl článek punkblokován na 720cítce"
Léto, slunce, pohoda a je toho tolik co podniknout. Chvíli přemýšlení kam bych si o víkendu zajel. Na ksichtí-knížce klikne zpráva od Ice: „Geis, Špičák, Lipno co ty na to chlape???“. Zjišťuji možnosti páteční dovolené a nakonec musím Gaisu prominout.
Nejmladší člen firmy je nejmladší člen a když mají všichni dovču tak kdo bude hlídat hrad a zvedat strašně naléhavý founy. Nu přeci já. Ale Špičák a Lipno to je moje. Plácání se v práci uplyne jako voda. Popřemýšlím trasy přejezdu na Šumavu a rozhoduju výjezd v sobotu ráno. Večerní vedro bych nepřežil a k tomu i ta cesta bude krásně prázdna. Velím tedy zabalit a připravit na ráno. No připravit, ještě se mi tu válí taška s hadrama z minulýho víkendu, tak to jenom proberu zda něco nechybí, zábavnější kousky házím rovnou do pračky a nahrazuju čistejma, teda někdy sem strašný prase :). Ještě si stíhám koupit redukci z Ipodu do rádia, protože frekvenci UNO a jiný fláky už nikdy víc….porádnej muziky je nám treba.
Ráno vstávačka, naskládat Morewooda do fábky a může se vyjet. Chvilku zápasím s navigací, teda těch Špičáků je po republice nějak moc, nakonec to trefuju, pouštím brzdu, ladím plyn a jede se. Dvě hodinky jízda jen to hvízdne a jsem pod lanem. Ice ani Humana nikde nevidím, ale co snad je někde trefím na laně. Přehrábnu věci, nějak je na sebe poupravím a můžu zaběhnout pro celodenní lítačku. Z pár chvil se usazuju na laně a frčím si to na první jízdu. I když jsem tu už jednou byl, tak stejně při cestě up nastudovávám trať. Z lana je vidět kousek klopenek Black Friday i Forest Virgin a přezpotočák ke konci všech tratí.
Na horní stanici se snažím trošku rozvičit, nějak to mám zažitý z orienťáku a vím že to fakt funguje, takže levá dva, tři. Skočim do pedálu a rozjíždím to na Black Friday. Na drop, do klopny, trochu urychlíme, menší jump tam už to znám ten pěkně přitlumíme čeká mě klopna ta mě vystřelí na delší lavici, ta není zas tak moc šejpnutá chce to rychlost a tu mám. Skok a zkouším i zakvedlat s řidítkama, no nic moc málem jsem se netrefil předkem na dopad a po zbytek pojezdu už nic takovýho nezkouším, ještě bych zaměstnal místní horskou a to fuck ne.
Klopenka za klopenkou, dolejc wallride, z něho náběh na skok, další dva dřevěný skoky, v lese sklopka, lávečky, dropíky a náskoky. Prostě plno možností kde se člobrda jako já může zrakvit. Přezpotočák zatím nedám, na ten se fakt zatím bojím. Zato dole v lese beru nájezd na step up, něho drop down, rychlost nekutečná, zářez protlumit a hop na čtyři velký lavice. První trochu nedolítám a hrábnu trochu zadkem, tak to na další trochu víc pustím, malinko jí přelítnu ou teda tudy cesta nevede, dopad trochu na placku ale ještě to zvládám a zbytek radši do pohodu. No a pak už jen dojezd k lanu.
Na laně zkouším Icův phone, ale volaný účastník je nedostupný, no nic ta to dávám zatím sám, snad se najdou. Najíždím si na Forest Virgin, už nebudu unavovat opisem a rovnou řeknu že je hodně podobná Black Friday, na hodně místech se s ní kříží a dá se tak motat hodně variant pojezdu a jen tak se Vám to za den nomrzí. Je pravda, že lesní pasáže jsou fakt hodně rozbitý, některý i hodně vybržděný a pokud bych měl jít v kamenech na hubu tak už bych asi nevstal. Na druhou stranu je to dobře, aspoň se to člověk trochu naučí a nebude brblat na ještě drsnějších tratích. Po třetí jízdě konečně potkávám Icíka, třesu si prackou s Humanem a začíná se jezdit na úplně jinej level. Hlavně Human si to dává neskutečně a držet se jich je zázrak něž umění. V jedný pasáži kde se kříží lajny jsou za sebou tři hodně utažený klopky a nájezd na dřevěnou překážku, která by se ve slušný rychlosti dala celá skočit. Human to tam posadí, prolítne klopny, prach a hlína stříká kolem, v neskutečný rychlosti nalítne na dřeva, odraz a dává to jedním vrzem. Tohle se fakt musí vidět na vlastní oči, v průběhu dne si to hází ještě třikrát, takže je vidět že náhodný to vůbec není a je ho skill je pro mě zatím v nedohlednejch výšinách.
Aspoň že jsou tu haldy němčourů a aspoň s nima se můžu směle měřit. No měřit, v průběhu dne jsem natolik naspeedovanej, že na lavicích dole si hodně věřím a snažím se je dávat co nejvíc. A když si Duchna věří tak to vždycky dopadne špatně. Step up a drop trochu přeháním a strašně to tam cpu a na zářezu chytám neúměrně velkou rychlost. První lavice na krásu, druhá taky, třetí strašně na koně nestíhám krotit rychlost, do poslední jdu v plný palbě přelítávám její dopad snad o jeden a půl metru, dopadnu na placáka (strašná morda) a snažím se to ustát. No neustojím, ani nemám šanci, chvíli se držím řidítek, pak už tam žádný řidítka nejsou a já si to letím pěkně do borůvčí. Zbírám se teda hodně pomalu, chvilku pobírám myšlenky a počítám ztráty. Teda je to divný ale až na odřenej loket a nožičku mě nic není. Divný, hrozně divný, jdu si pro kolo a i to přežilo. No klika neskutečná, já v pohodě, bike v pohodě, na helmě zářez od šutrů a jinak nic. Vycházím z toho hodně lacino. Jenže kdo nepadá nezrychlí!!!.
V odpoledním čase už malinko nemůžu a tak tahám zrcadlovku a jdeme fotit . Zatím to moc nejde a spíš fotím hodně z ruky než aby z to šly i použitelný fotky. Fotím par lavic, dropík a nakonec se usazuju na profláklým skloněným wallridu. Vylezu si na něj abych měl co nejlepší fotky a fotím všechny co projedou. Ice, Human a další partička lidí poletují tak aby měli na fotce co nejlepší kreaci, nechají si ukázat výsledek a že prej ještě ne to není ono a vyfoť to takhle a takhle a do toho přilítne člobrda přímo proti mně a málem mě sejme. A to jsem byl až úplně na hoře nad pletivem tak abych nepřekážel. Uviděl mě na poslední chvíli, stačim cvaknout spoušť a zdrhám z dráhy jeho letu. I kdybych tam nebyl tak se rozseká, celý si to dal možná 5–10 cm od horní hrany wallridu, v pozici kdy přestává fungovat gyro efekt a ve chvíli kdy ho cvakám se už stejně připravuje vystoupit, sklouzává na druhou stranu wallam, zachytává dresem o hranu a zůstává vyset. Sundáme ho z překážky, nic se mu nestalo a tlemí se když mu ukazuju jeho počin na fotce.
Takže neděle ráno, uááááá vyspinkanej do růžova, jen ty čočky si narvat do očí ve zpětným zrcátku to je hroznej boj. Sedáme do aut, kluci mají vybitou navigaci tak jedou za mnou. Z cesty plyne jen to, že lesní zvířátka nemají půd sebezáchovy a vklidu se vrhnou pod kola aut. Nakonec si to srneček rozmyslel a prý jsem mu asi o pět cenťáků uhnul. Ještě že tak, protože už nebylo kam s autem uhnout a sestřelit se mi ho nechtělo. A ještě jsem jel moc v rally modu, ale to nedokážu posoudit, he he :)
Na Lipně, počasí jak v peci. Slunce pálí a stín nikde. Human mě ještě ladí vidlici, když já na ty točítka moc nejsem a znám jen polohu ano/ne, dá/nedá. Takže po jeho zákroku vidlice dá o trochu víc. Kupujeme permice a zatím jsme tu jen my tři. Komu by se taky chtělo v takovýhle výhni. Lipno každej zná, je to krásně jezdivý, jen ty klopenky mě dělají problém. Dostávám od kluků průpravu jak to tam poslat. Takže zkouším občas klopku přelítnu a někdy mě to tak rozhodí že se srovnám třeba až v půlce trati. Human jezdí furt za mnou že se mu strašně líbí jak se s tím seru a dělá si ze mě prdel hajzlík :).
Odpoledne mě odcházej ruce, dokonce i puchejřík se vybarvuje a jezdím hodně na zapřenou. Podobně jsou na tom i kuci, tejpujeme ruce jak se jenom dá, Ice si srovnává prstík co si poladil v Gaisu a i Humanovi malinko dochází, skorem jak válečný veteráni. Kolem čtvrtý už to fakt jezdím jen na autopilota a nevracej se mi prsty z brzd. Takže konec tvá máňa, dáme si obědovečeří naházíme bordel do aut a mizíme. Zkouším si novou cestu z Lipna do Prahy přez Písek a za dvě a půl hodky jsem doma. Víkend končí a byl moc supa, ještě že to kolo mám. Takže příště zas !!!
Fotos na Pinkbiku.
úterý 20. dubna 2010
„To si musím cvaknout, nááádhera"
Skouknu časomíru, deadline pro odjezd k Bolkovi se přiblížil a tak jdu probudit spáče. Nakonec se ukazuje že to ani není nutný, sluníčko je taky šimrá do nosů a už jsou venku z pod peřinek. Počkám si na Karlose, nacucám si vodu do blouda velblouda, zhltnu dva croissanty a jedem. No jedem, kousek kolem nádrže, hodně to houpe, Karlosík se ke mně otočí a nechává raději řídit mě. Jůůů konečně velký kchár a můžu si ho odřídit brrrmmm brrmmm. Teda přestup z Fábky do Octávie Kombi to je jako z fiátku pětistovkydo náklaďáku. To že jedu stovkou, zjištuju jen z tachometru a remcání spolujezdce. Tak se zklidňuji a užívám si jízdu vyšší nižší střední třídou. K Bolkovi je to kousíček, slabá dvacka a než si to opravdu začnu, užívat už jsem tam. Parking, jiný botky a go go go se zaregistrovat. Ať to máme za sebou a můžu si jít půjčit první kolečko. Dostáváme lístečky na obídek, epesní festovací ponožky a starší číslo Vela nebo katalog.
„Sfouknu fotku městečka se stánky vystavovatelů a hrrrr na ně."
Nejdřív rychle k RB, dle pokynů pána Heiníkovic se napsat na formulář, abych si mohl půjčit ten jedinej kousek RB IQ SECHS. První volné místo 15:00 středoevropského času. Tak proč ne, nejdřív se nabudím na kolech zbytku vystavovatelů, alespoň bude s čím srovnávat. Procházím kolem stánku TREKu a půjčuji si právě přivezeného Scratche, v nejvyšší modelové výbavě. Mňam, mňam bike, hned bych ho chtěl. Podepisuju formuláře o vypůjčení, dávám vystavovatelům vodičák s OP kartou, jsem ujištěn že SPíDka na Scratchovi mě padnou, takže se nemontuje, přebírám stroj, zacvaknu se a odjíždím k stánku Marinu. U Marinu na mě čeká Karlos a chci taky hodit řeč s Andym. Přijedu si to tam ve stylu: „pozor největší macho frírajder“ a snažím se zastavit. Při zastavovacím manévru zjišťuji, že se fakt nevycvaknu a efektně se sklápím do štěrku a trávy. Andy s Karlosem se chechtaj jak sviň a za mnou beží udejchanej mechanik Treku s imbusama v ruce. Na poslední chvíli si vzpomněl, že to má na sebe utažený až na doraz a nějak se zapoměl zmínit. No co aspoň je nějaká ta show, stejně si to ještě párkrát na jinejch kolech zopáknu, takže no stress. Oklepu se, poštoluju, stejně to nefuguje tak jak má a s Karlosem na Marinovi odjíždíme vyzkoušet místní lesík. The Scretch
Teda to je motorka jak swiň, i do kopce to umí pomalinku vyjet, dvoupřesmykač, spodní vodítko a teleskopka. Všechno co může je modrej elox od Bontrageru. Tlumení i pneumatiky motocross hadr. Dojedeme po asfaltu do lesa, fotíme, zkoušíme, blbneme a skáčeme pár hran. Tohle kolo udělá i z dementa jako jsem já toho nejšílenějšího cross majstra. Tam kde pilot udělá blbost to požere vše a ty si toho stejně nevšimneš. Labůůůžo.
Projíždíme zbytek okruhu, pár fotek u hřbitovního kvítí do památníčků, Karlosovi pomalu s potem odchází z těla zbytkovej alkohol otřepe se a je jak vyměněnej.
Už žádnej skelnej pohled ale permanentní pohoda z toho jak je krásně a jak se se nám to vydařilo.
„Alpy hadr"
The MARIN Vision Quad
Tak tohodle přepákovanýho XC/Trail biku jsem se tak nějak od pohledu bál a trochu jsem nevěřil Andyho recce . Ale kdopak by se biku bál a jde se na věc. Sakra chlape fakt si nekecal, funguje to překvapivě dobře i na tu páčku propedálu u tlumiče se dostanu, aniž by mě pantograf ufiknul pazouru. A jak to jede, jedna báseň všechno na co si ukážu to přejede a přeskáče. Jsme znovu u foto spotu. A fotíme a zase blbneme.
Ujíždíme zpět, u vapek omýváme kolečka a vybíráme další biky na holení. Mezitím mě při příjezdu k vrácení Treku drapne klučík v integrálce a jako jestli už to vracím a že to strašně chce a tak. Vracím, předávám, popisuji jízdní vlastnosti do lístečku a hurá dál. Vedle je hned stáj Giantíků. Bereme dva kousky, AMko, fríírajda a hup zpátky na trať.
The REIGN 1
Vyfásnul jsem krásný modrý AMko. Posed na pohodu, hodně mi to sedne, při výšlapu po asfaltu se to ani moc nehoupá. Musel bych si asi víc poladit tlumení. Photo Spot nás láká, sesedáme, fotíme a zkoušíme na vlnkách co kolečka uměj. Tohle kolo se v terénu se neztratí. Jeho hlavní plus je však všestrannost. Na kopec si vyjedete, okruh do 40km objedete a terény down podrtíte. Na Alpen tůry kolo jako dělaný, možná i nějaký ty občasný hrátky v na FR dráze po bikeparcích.
The REIGN X1
Taky je fríírajd jako vyšitej ale míň motorkoidní jak Scretch. Tady už se musí i trochu umět. A tak mě bike hned na začátku trochu malinko vyškolí. Tak to beru víc u huby, a jak to obříkovi hnedka skáče. Tak rychle fotku dokud to jde i mě.
„No nádhera, nejsem já šikovnej :)), ale na podruhý se zas válím…"
Raději už nepokouším osud a jedu zbytek kolečka, pěkně všecko odskákat a do zatáček jedině pod plynem. Je to rachot a tenhle stroj mě moc a moc baví. Není to zas taková žehlička jako Scratch, dá mě to víc čuchnout, ale pocitově si vedu kolo já a ne jen kolo mě.
MTB okruh na těžkej kolech nás významně zmohl, obídek si dej, říká si už tělo. Dávám mu za pravdu, vracím umytý Obry a rázem stojím ve frontičce na oběd. Dostávám polívku kyselačku v chlebu (modní to věc teď) k tomu kafíčko, najdu si svoje místo na slunci a láduju se. Během toho potkávám zbytek výpravy co tu se mnou je. Polítali XC, přijeli se kouknout a dát si taky něco dobrého k snědku. Bohužel u Bolků se dnes pro náhodné ridery nevaří, všude je odháněj. Berou tedy kramle k nejbližší hospůdce, kde zaženou „MONSTER“ hlad. Chvilku trávím, zbavuji se odpadků po obědě, a že si skouknu jak to u Bolka vlastně vypadá. Trochu se tu sice staví, Bolek přestavuje svoji chatu na tříposchoďovej panelák, jenže to neva vedle má menší ZOO a my jako malí kuci trápíme Bolkovi pštrosa.
A to samý s kozlem. Hned bych ho trknul zmetka jednoho pražskýho.
The Cannondale RZ1 Twenty
První kolo z celýho testu co mě vůbec, ale vůbec nesedlo. Hodně lidí nemá rádo Cannona kvůli Lefty, jenže tady je Lefty to nejlepší co na kole je. Tedy alespoň pro mě. Funguje jak má, všechno pobere a žádný blbý pocity mě z ní nenapadaj. Ale ten zbytek au vau s tím je potíž. Rám má být Lko, v kratší verzi, ale stejně se mi zdá stráášně dlouhej. Ruce mám natažený jak špagáty, sedlo je taky prachbídný a furt klouzám nazad. Prostě hrůza, děs a běs. Co jsem to dostal za krám :((. Fotím kolo na krásu, sjedu si to zpátky a rychle měním za Karlosovu Konu.
The KONA „koma“ Dawg Deluxe
Dostávám kolo do ruky. Usedám, ladím posed a po ujetí pár metrů jsem si skorem hned jist, že tohle taky není můj šálek kafe. Kona se tváří jako AM bike, jenže posez je spíš na XC a délka řidítek i celého kokpitu tomu hodně nahrává. Bohužel k tomu vůbec neladí sklon vidlice, k ní by to chtělo mnohem delší klacky. Takhle se kolo nedá vůbec řídit a celkovej dojem jde strašně moc dolů. Možná koupit jen samotnej rám a ten zbytek si přionačit sám. Achjo…rychle z toho pryč, a jít si spravit chuť RB bikem.
The RB IQ SECHS
Tu třetí hodina odbila, já k RB stánku spěchám,
pujčit si novýho bika, já dojmy z něho nechám,
na velkou recku plnou dojmů
a tedy se vám z toho dojmu.
kdo chce musí na sedmsetdvacítku,
víc se prostě doví tam.
The Mongoose Khyber Elite
(Karlosovy dojmy)
Když jsem přišel, tak mi chlapík řekl - to je ale freerajd pane a já na to já vim. Kolik stojí takovej krasavec - asi 52 000, ale už letos asi nebude. Jinak pojezd cool, žehlička podobná tvýmu morewodu, vcelku se mi zdálo, že i jede oproti koně ) i po rovině ). Vidle RS verry nice, super posed i jízda - nemám co vytknout.
Na úplný konec Test Festu si nechávám masovku od Meridy a Karlosovi spadne do klína 29“ Zaskar. A jak že to nakonec dopadlo, byli jsme už vysílení natolik, že jsme vyčerpáním zomreli, byl Karlovi 29“ Zaskár málo nebo moc. Stačí dočíst, už jste skoro tam.
The Merida ONE Twenty
Vsednu na Meridu a nevím proč, ale je to jako bych se ocitl v sedle svého RBíčka IQůčka. Zdvihy stejný, kokpit stejný, do kopce i z kopce to jede úplně ale úplně stejně. Sakra fix, někde to musí být jiný, no tak štípněte mě. Nic furt stejný, sice je tlumič vedený na zadní stavbu přes trojúhelník jako u Treka, ale chová se hodně podobně. Asi bych na kole musel zůstat sedět delší čas a najet i vícero kilometrů abych odhalil drobné odchylky od chování RBíčka. I cenou se hodně blížej, teda teda, že ona ta Merida opisuje, ale co RB je o lidech a Meridu má každej :)) (strašně moc placená reklama – za odměnu dostal jsem dvě lávky, klopenku a pár šutrů co si můžu odtáhnout). Hezký kolo je to, jen brzdové páky bych posunul, ať můžu brzdit jen jedním prstem.
The 29“ GT Zaskar
(Karlosovy dojmy)
Zaskar NINER EXPERT 29´mě tedy nepřesvědčil, i když tedy po 5km poznat rozíl velkejch obručí asi nejde. Je pravda tedy že když se rozjel, tak docela valil, i když v těch sjezdech jsem měl trochu problem, málem jsem se vysekal a to jsem spadl naposledy už hodně dávno. Zdálo se mi, že se ty kola jakoby kroutěj - ale je to jen můj pocit.
„Vzhledově se mi tedy kola 29 vůbec nelíbily a asi bych si je v tuto chvíli ani nekoupil."
RESUME
Mám jen jedinou výtku, namířenou přímo na výrobce a prodejce kol. Hele chlapíci, když už si kupuju za vetší obnos kolo, tak ho chci se vším všudy. A ne že se předpokládá co všechno si zákazník dokoupí, vymění, předělá a doladí. Když nový kolo tak najednou a fungující kousek(protáčející se nevhodný gripy, neupravený brzdový páky, kola neodpovídající ceně full biku, atd). Tenhle problém mám skoro u všech velkejch výrobců a asi nebudu sám. No nic.
To co jsem očekával jsem dostal a pokud bych kupoval kolo, byl by to pro mě první impuls, vybrat si co se mi líbí a co vlastně od kola čekám.
No a pak si vybranej kousek půjčit na celovíkendový test. Mrk, mrk RB ;)
Jinak to bylo moc krásný , počasí se vyvedlo, nálada se vyvedla, pozdravil jsem Andyho, pana Heiníka a viděl na živo i mr. Bartozse. Jo já se měl.
Full Galerka na Rajčeti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)