Dojezdová vzdálenost z Prahy je slibná (dvě hodinky něco), rychlostní silnící na Liberec a z Liberce je to do Libverdy skok. Nástupních míst na single je víc, ale jen u Sudu je parking, víc místa pro poskládání kol a hlavně tu má dojezd jedné z hlavních atrakcí singlíku. Takže doporučení jasný. Teď pěkně chronologicky po stopách třech zastavení pod Smkem.
First Shot:
Na časové ose asi tak před čtyřmi týdny, týden po slavnostní otevíračce. Dorazím k Sudu, nahodim bike, povytahuju všechny sehnaný mapy a s kámošem vyrazíme do lesa. Hned nás vítá singlík, jakž takž slunečný počásko a značka singlu každá snad po deseti metrech.
Takže značení fajn, řikám si jen tak v duchu. Bohužel tohle končí po dvoustech metrech a stejně tak i single. Holt nedá se svítit mrkáme do mapky, která nás naviguje na přesun po lesní cestě a pak zase zpátky uhnout na singlík. Jenže úhybnej manévr je značen zatím jen na mapě a ať hledéme jak hledáme kýženou odbočku né a né trefit. Nakonec házíme kola na záda a jdem ji hledat ve směru který spíše jen tušíme. Single nacházíme, odbočku na něj ne, sedla dolů a už se za náma jenom praší. Tahle část je hodně šlapavá, hodně až moc houpavá, dost výrazně se zvedá vzhůru a zatim nic moc. Takže kyselý pohledy, ale co nějak to zkousnem a něco vzadu na hlavě doufá že se to změní. V týhle části je to zatim jen family track, takový trochu mdlý nic moc.
Pochvilce to chytá mírnou flow, konečně začínají hupy plnit svůj účel a občas si i něco naskočíte. Jenže je to zase moc krátký a znova stojíte na křižovatce s asfaltkou a nevíte kudy. Kolem nikdo, značka fuč, ani z mapy se nedá moc vydedukovat. Znovu hledáme, trvá to jen chvilku a podle rozhozený haldy písku rozeznáváme začátek další části singlu. Nasednout, zadupat do pedálů a hele ono se to stáčí mírně dolů. Chytáme se tracku, dostává to parádní flow, jo to je vončo, teď se konečně daj vychutnat terení zlomy, náskoky do sklopenejch zatáček, adrenalin i nálada leze hodně nahoru.
Teď už je to delší poletík, jenže jak skvěle to začalo taky rychle to končí. Dojíždíme k nástupnímu místu číslo dvě. Cedule zde ještě chybí, usměrnit nás nemá kdo a po značkách už ani nepátrám(stejně tu žádná není). Další pokuk do mapy. Musíme někam nahoru. No jo jenže kam, smutný oči na větvící se křižovatku. Zalomíme rukama, v duchu si hodíme korunou a lezeme do kopečka. Po dvaceti minutách to vzdáváme, tohle je stopro špatnej směr. Sjíždíme zpátky a eliminací špátnýho pukusu, pokoušíme novej směr. Nacházíme fáborky českejch lesů, který nás varujou že tato stezka je uzavřena, projíždíme dál a nacházíme single. Opět nemastnej neslanej a hodně šlapavej. Přejíždíme potůček po první a poslední lávce, zase šlapem a zase se ocitáme na křížovatce s asfalt route. Tady je to jednuduchý, tady se musí kousek po asfaltu nahoru k místu jménem Štraitův obrázek. Od obrázku se odbočí z asfaltky a singlíkem k Červenému Buku, obkroužit kopeček a pěkně dolů k chatě Hubertce. Poslední dvě věty radí čemba mapa. Realita, ale kdeže žádnej singl musí se po asfaltu až k Červenýmu Buku. Na nějaký objetí kopce u něj zapomenout, tohle ještě není postavený (na čemba mapě už to stojí) a další půlhodka hledání v čoudu. Od Buku už singl k Hubertce je, má to supr flow, pak příjde jedna zatáčka a hle bagr.
No co aspoň si ho vyfotím. Od bagříku je to ještě neučesaný a tak to jde až k Hubertce. Dojedete k ní a neskrýváte nasrání. Proč se otevřel takovejhle polotovar, prej volby, prachy atd.
Při pohledu na tu jedinou informační tabuly u Hubetky řeknete jen Kurva (tady je totiž mapa singlu v trochu jinym nástřelu než tu co táhnu v camelu). Jenže nehaňte den před večeří. Pěkně se usaďte do kokpitu biku, upravte si pásy a najeďte na poslední část zpátky k Sudu. Tohle Vám vrátí úsměv na tvář, na šlapání zapomeňte a jen se soustřeďte na odpalový hupy, sražený hranky a klopky od hrany k hraně. Patnáct až dvacet minut blaženosti singlíku až k autíku. Tam nás dohání čas, začíná se stmívat a balíme kramle.Suma sumárum, z plánovanejch dvacet kiláčků singlu plus spojovačky, se tachometrově stalo třicetsedm. Z plánu objet si to dvakrát sešlo a nakonec to byl spíš boj vše stihnout. Bez středního poletu a hlavně poletu od Hubertky by mě vytvořenej singl znechutil a už bych tam nikdy nepách. Takhle mě to jakž takž navnadilo. Příště musim vstát dřív, dotáhnout tam i bandu známejch a jízdu od Hubertky si dát double.
Second and Third Shot:
Další víkend, zima v nedohlednu, slunce, modro. Tak si hodíme další Sud, tentokráte ve čtyrech. A ve zkratce: Praha...Liberec...Libverda...Sud...Bike. Nasedáme a v kachním stylu projíždíme první krátkou. Přestup na spojovačku. V lesíku se mihnou lidi a tak dohledáváme minule ztracenej nástup na další část singlu (jako v tom roští a popadanejch stromech bych to nikdy nehledal). Projíždíme nudný a šlapavý combo a potkáváme plazící se rodinku. V místech kde se to konečně zlomí s kámošem z minula nasazujem a zbytku crew zdrháme.
Opětovný šlapavý combíčko, lávčička a asfaltovej kopec vzhůru. Z minula už víme kudy a u Buku nasazujeme na šrumec pojezd až k bagru (stále je na svém místě). Hubertka se taky nehnula, čekáme na zbytek a těšíme se na tu pomyslnou třešničku na dortu. Doladit posed a hurá dolů. S kámošem se pěkně kopírujem a ve stejný rychlosti pořád hezky za sebou (hned by se head camerka hodila - snad to někdy poladím). Je to rokec až skorem do poslední vlnky, kde mě při dopadu někdo krade přední kolo a já zkouším zdejší uplácanej píseček z větší blízkosti. Za mnou nikdo kdo by mě skáknul na plece, zbírám kolo a hned se na mě směje poloprázdná přední. Takže zakleknout, dofunět a věřit samosvornosti bezdušovek (no ne funguje). Dojíždím až k restauračce v sudíku, času je hafo a ta si to jdem střihnout ještě jednou. Vesnicí k Hubertce a další endorfinovej zážitek po singlíku. Tahle část to je bomba to se jen tak neojezdí.
Druhý hodnocení už je lepší. Bagr zatím nezmizel. Značení nepřibylo. Větší pohyb lidstva na stezkách, až na rodinku na treku (sakra jak ty si to můžou užít je mi záhadou), se taky nekonal. A za jezdivejma částma singlu se mi ty dvě hodinky v autíku zatím vyplatěj.A třetí hodnocení. No to bych se opakoval. Spíš jen přidám novinky. Přibyly modrý skoro neviditelný fleky na spojovačkách co tě odkážkou kam že to jet dál. Taky se na jednom ze spotů zjevila nová informační tabule. Bagr je pryč, fakt pryč a já se na něj tak těšil. Za místem kde byl je teď singlík už doladěn a tak míst kde se to dá fakt jet je teď o jedno víc. Lidi zatím nejsou, potkal jsem jen pár starších, jeden otec s dcerkou a i jeden střelec v chráničích, bohužel furt čekal na svý kámoše na xcéčkách tak jsem se s nim nemohl porovnat (ten by mě to asi dal sežrat :). Trasa od Hubertky dolů k sudu je nářez, jak se otrkávám tak už si tam dovolím jet docela hranu, zatáčky do smyku, skoky nářez, až jsem tam jedný babce skočil na hlavu. Si to štrádovala po singlu jako po silnici, pak mě zahlídne čumí na mě a jako že bych měl uhnout. Trochu teda uberu a prolítnu kolem ní. Druhá babka a dědek vedle ní stejně nadávaj jak straky co že jezdím jak blázen. To že tam nemá co dělat jim bylo putna. No nic co si otravovat život. Jinak krásnej den, nádhernej tripl-singl od Hubertky, vyzkoušený new chrániče, co víc dodat. Je to prostě mňamka.
A závěrem. Místama hodně dobrý a v Čechách zatím nevýdaný, tam kde to nejede si holt člověk musí šlápnout. I tak ti co si na tom mákli maj můj obdiv, jen tak dál, ať kilometříky přibejvaj. A těch pár mušek, pcha to se poddá.
Map. Odkaz na obří soudek: tady !
Zbytek Fotek tu !
Štítky:
Foxík má "novej" oldschool design dresíků:FOX STORE 2009
Posted using ShareThis
Stejně nám nic nepošlou oblůdky: "No shipping outside the US or to military bases"
Občas je nutný se z divnejch nálad podzímního mrakotřasu vypsat a zavzpomínat na doby dávno minulé kdy slunce, bike a trail vládli životu mému. Před pár týdny, kdy se ještě dalo jezdit aniž by člověk musel nasadit čápáky a zimní čapku, jsem dostal pozvání k projížďce na Konopiště. Tak si řikám Konopiště, kde že ono to vlastně je a při pohledu do mapy krabatím čelo. Jenže místní znalci vědí že i normoš cesta k tomuto zámečku se dá obohatit o příjemný ride. Jednoho takového máme s sebou a od jeho chaloupky, zanechajíc jeho rodinku na pospas nedělní naladě odjíždímě směr hospoda na Pohoří. Pro neznalého se dá vystartovat z náměstí v Jílovém u Prahy a po přilehlé okrsce to přes Chotouň dojet právě ke zmoňované hospůdce. Pak už to jde pěkně ráz dva tři po modré kolem obory Březka až k Markvartovu Rybníku. Tenhle drive má dobrou flow, je pln šutříků, kořenů atd a tak se tu dá příjemně poskákat. U rybníčku se dá posedět a těm co už došlo a maj hlaďák, sem si blbec nedal ani snídani ni oběd, je dovoleno do sebe narvat energo cuc na kládě. Trocha kritiky od spolujezdců a jede se dál po žlutý do prava, po pár kilo metřících na zelenou do leva směr Grybla. Z Grybly po modrý až do Týnce nad Sázavou a hned dalej po žluťáku do Žabovřesk ke kapličce, po polňačce rovně a stříhnout to přez oboru až ke Konopištím. Stojíte u rybníka numero duo teď ho jen pořádně ojet, proti směru ručiček na ciferníku, nikoho nesejmout a stojíte u sudo-kiosku. Někdo dá pivo někdo víno a já jako poloalkoholik jen limču. Hlad se mnou cuká celou cestu tak do sebe házim ještě grilovanou klobásku a spokojeně si broukám, slunce paží a paží, nádhera. Zbytek bandy je však trochu nevrlej, prej je doma čekaj manželský povinnosti tak se házim do kufříku a mažu přez parkplatz po červený kolem korýtka Konopišťskýho potůčku. Tady se povrch hodně mění, berete kořínky, kameny nabíráte rychost a vzpomínáte na slova chytrého pána Cullinana: "Ruce nejsou od toho, aby držely brzdy, ale řídítka." Taky se mi to mírně vymstí když se snažím jumpnout zmnět kořenů. Vememe to chronologicky políčko po políčku: odraz, metr a půl poletu, dopad bohužel do další změti kořínků, jeden z nich se zakusuje do předního kolečka, nepouští sviňa, další odraz, polet přez řidítka a dopad držkou do jehličí. Kámoš za mnou s chechotem řve na zbytek: "Duchna už zase válí !" Odpověď na sebe nenechá čekat: "Bez toho by to snad ani nešlo." Oklepu se, čeknu chudinku RB a šlapu dál do pedálů. Jenže ne na dlouho, v lese řádil lesů pán s motorovou pilou jéééé, a cestu mírně zaneřádil. Chápu prořezat, ale pak by to chtělo i uklidit, takhle musí bajk na záda a hurá pěšmo. Marastem se probrodíme a konečně i dojedeme do Poříčí nad Sázavou. Po silničce č. 603 z Poříčí ujedem cca 5km směrem na Nespeky, uhneme z hlavní doprava na modrou až do Gabriele a dál po žltý až do Velkých Popovic. V Popovicích je nutno dát si pívo od místního Kozla (nejlépe tmavé pak se líp regeneruje), zamířit k zimnímu stadionu, užít si narolbovanej první sníh a šupem až do lesa Okrouhlík. Tam se od nás odpojuje chrtisko skupiny velký DAN, takže dál už si to jen užíváme a fotíme západy slunce. Odbočíme do leva na Křížkový Újezdec a po silničce mírným stoupáníčkem na rozhlednu Mandavu. Začíná se viditelně smrákat roztáčíme pedály do jinech rychlostí a uhání směr domov back to Pohoří. Přejezd přez hlavní silnici (prej stará Benešovská) směr Sulice, tam nájezd na modrou (left side), přejezd žlutá (right side) do Nechanic. Průstřel mezi barabiznama k rybníku na Chvátalku a pak už je to jen kamenem dohodit kolem obory po žltý zpět do Pohoří. Nu a tak končí asi poslední bikový výlet tohoto roku. Venku už je hodně fuj fuj počasí. I když stále věřím, že se to na nějakej ten víkend probere a půjdu ještě něco dát.
Galérka na paradajkách TU.
Přehled vyjížďky v bodkách thx Brbič:
- začátek – hospoda obec Pohoří, po žlutý směr Pohorka ( nebo start z nám. Jílového u Prahy po silnici přes Chotouň do Pohoří - hospoda )
- najedeme na modrou( doleva ) jedeme kolem obory Březka až k Markvartovu rybníku
- tam na žlutou doprava a dále na zelenou doleva směr Grybla
- z Grybly po modrý až do Týnce nad Sázavou
- z Týnce po žlutý do Žabovřesk ke kapličce, dále rovně po polňačce přes oboru ( bažantnici ) až ke Konopišť. rybníku
- objet rybník protisměru ručiček, dát si pivo
- pokračovat na centrální parkoviště Konop. zámku a najet na červenou podél Konop. potoka až do Poříčí nad Sázavou
- z Poříčí po silnici č603 cca 5km směr Nespeky, kde sjedeme z hlavní doprava na modrou až do Gabriele a dále po žlutý až do Velkých Popovic kde je nutnost si dát pivo přímo od kozla pak kolem zimního stadionu až do lesa Okrouhlík a dále až k silnici, kde se dáme doleva na Křížkový Újezdec a pořád po silnici na rozhlednu Mandavu.
- Dále přejedeme hlavní silnici ( stará Benešovská ) a pokračujeme k obci Sulice, kde najíždíme na modrou ( doleva ), přijíždíme na žlutou ( doprava ) do Nechánice kde uhýbáme mezi baráky a dále podél rybníků (pozor už není žlutá t.z. ) na Chvátalku
- Z chvátalky kolem obory po žlutý do Pohoří
The END.
Pohledy do kraje
Wales je převážně hornatý, zláště na severu a ve středu. Hory byly vymodelovány během poslední doby ledové. Nejvyšší hory ve Walesu se nacházejí ve Snowdonii. Nejvyšší horou Walesu je zdejší hora Snowdon (1085 m). Ve středním Walesu se rozkládá Kambrické pohoř, na které na jihi navazuje pohoří Brecon Beacons. Je to kraj kde vládne ještě nespoutaná příroda, jenž opuštěna horníky i oceláři, čekala na nové využití. I stalo se. Někdy před deseti lety byl velšskými veřejnými lesy v Coed-y-Brenin najat Dafydd Davis. Skouknul místní krajinu a nenapadlo ho nic jiného než vzít do ruky krumpáč, lopatu a vyrazil do lesa stavět singletracky. Singletracky jež se za pár let stanou v bikové komunitě vyhlášené a kvůli kterým do místních kopců přijíždějí haldy po dobrodružství hladových bikerů....... Nějak tak by mohl začínat report z bikování ve Walesu a přitom bych vůbec nemusel opustit hranice České Republiky. Po menším zkoumání to ovšem sedne jako přes kopírák a ani rychlebští se jistou dávkou inspirace Walesem netají. Stejně bohem zapomenutý kraj, polorozbořené tovární komplexy svědčící o dávném rozmachu i úpadku a velmi podobně drsná krajina s tvrdým žulovým podkladem, rozvrtaná nedávnou těžbou. A konečně i nápad s rozvojem turistiky a přikování tvrdší bikerské obce, která podobnou střelbu na český straně zatím nemá šanci ochutnat.
Ochutnávka, pojezd a ubytko
Prvotní pocity jsem čerpal z vlastních stránek Rychlebských stezek. Textíky, dojmy a fotografie z prvního ježdění po novotou svítících lávkách mě naprosto nadchnuly. Pak jen stačilo podobně oblažit i zbytek bikerské bandy, nikdy jindy jsem nezažil aby tak rychle popadli kufry, a jelo se. Nu dobře cesta na okraj Javorníku není nejsladší a hodně se při ní zapotíte. Při posunu z našeho hlavního města a přilehlých obcí se vyplatí zvolit směr nach Hradec, přeskočit hranice v Náchodě a přes Polskou stranu doskákat do města Javorníku a pak už je to jen kousíček.
Povinná návštěva MC Donalda.
Po necelých pěti hodinách v autě se tak dostanete do vesničky Černá Voda, startovního i cílového bodu dvou koleček singletracku. K ubytování se dá vybírat z hotýlku, kolem třistapade na noc a kdo chce ukecá to na dvoupokoják pro dva, jenže to pak jako nejmladší člen partičky ležíte na zemi. Nebo využíjete místní ubytovny za stopade, příjemný pokojíky, teplá voda, dole pijatyka co víc si může člověk přát. Ještě podotknu že v době našeho příjezdu se jela afterpárty stavitelů stezek, právě ve zmíněné ubytovně, která nás k našemu (ne)štěstí minula (jo to by bylo ráno...no fuj).
Ovšem crew z Práglu se nezapřou a tak se konzumovalo a konzumovalo i na hotýlku, zelená no mňam.
Hlavní chod na vlastní pláště
Sobotní ránko, budíky řinčí a z pudního okénka 50x20 na nás pokukuje slunce, zelená krajina a obloha modrá jak ta šmolka. Házíme na sebe freeride hadry, kontrolujeme býky a někteří z nás ladí odpružení. Pár cvaků do pedálů a jede se. Všechno pěkně z lehýnka ale i tak na příjezdu pod les sesedám neplánovaně z kola, mokrá trávka to je děs.
Nějaký to začáteční photo:
Dojíždíme na začátek trailíku a nemůžem se nabažit lávek natažených přes bublající potůček a vysypaný cesty kroutící se lesíkem. Někteří z nás si všechno jedou hned dvakrát, třikrát.
No a pak to začne, lávky překračující menší skalky, výjezdy, sjezdy, dlouhé kamenité pasáže kde je sedlo pernamentně dole, ruce a pružení pracuje na max, někdy na to nemáte ale stejně to zkusíte, pár odřenin, pracující endorfínky, vysmátej kukuč, vzájemný špičkování, báječný počásko, vyčerpání který hodíte za hlavu a neskutečná střelba, kterou nemáš šanci jinde zažít.
A to vše na třiceti kilometrech singlu, kde řvou ptáci a nic jinýho vás z toho nemůže dostat ven. 
Konečnej sjezd pod hrad Kaltensein je jako třešnička na dortu, hodně dobrá flow a postavený hliněný skočky odpálej mozek do nadpozemskejch výšin. Pak příjde konec, odfouknete si a hned vám do hlavy příjde pocit že tohle musíte dát znova a někdy se sem vrátit.
Dojezd k ubytku už je jen na vytahání noh, rovnou v bikerským obrážíme místní hospůdku U KAŠTÁNKU, házíme do sebe místní specialitku Pivního Psa, do vany a na pokoj se dostáváme někdy po půlnoci. V noci se mi v hlavě znovu přehrává část tracku až tak se to na mě podepsalo.
Už je to jen za pár lomů, kostelů, rybníků.....
Neděle je hodně odpočinková, na kolo sice lezem, je na nás znát menší únavička (mě bolí naraženej loket, objímání kamínků něco stojí), tak je to jen lehkej pojezd za okolními lomy. Hned první by se líbil všem fandům skoček do vody.
Dáváme fotečky a nabíráme drajv na poutní místo Boží Hora. Jako všechna poutní místa je i tohle na kopečku a na tom kopečku Kostel jako hora a mírně znesvěcujeme svatou půdu.
Sjezdík k Venušiným miskám, který stejně mineme za to skoukneme místní rybníky ne nepodobné třeboňským. Pojezd na obídek do Vidnavy a pak je to už jen a jen po silničce back to kchár. Cestu nám ještě zpříjemní nahypovanej silničář. Uviděl nás za sebou, zpomalí, počká si a jen co ho dojedeme zrychlí tak aby nám poodjel, no a takhle si to párkrát zopakuje hypař :)) Nu a tím tak nějak skončil asi nejhezčí bikovací víkend mazec tohoto roku. Safra ještě teď mě svrběj nohy jak to píšu.
Co říci závěrem
Klukům stavitelům se opravdu povedlo nevídané. Po pokecu s hlavním chiefem Pavlem Horníkem se dostavuje pocit, že když se chce tak to jde i za hodně nízkejch nákladů na stavbu, s využitím lidí co si chtěj odpracovat svoji blbost a veřejně prospěšný práce. Příští rok chtějí rozšířit stezky na kulatních 60km singlu i s ohledem na méně zdatné, zlepšit značení (párkrát jsme stylově přejeli odbočku a jeli nach krakonošovo) a prej je přislíben i nějakej ten peníz od Meridy na test centrum a půjčovnu AM kol. Kraji jak se zdá by to do budoucna mohlo prospět a už teď bylo vidět hodně spokojenech lidiček co se vrátěj s dalšíma podobně smýšlejícíma. Jako velkej RESPECT.
Ad náročnost. Už to chce mít něco naježděno, bike fulla AMko nebo freečko i větší zdvih se sem tam vyplatí. Ruce i nohy připravený na zápřah a čím víc techniky tím líp (pár modřin hovoří za vše). V jedné části se to zvrhne v hodně kvalitní triálek a někde freečko, sice by to chtělo větší flow ale to se dohlobuje. Ad lepší polovičky, kamarádova žena to dala i když to vyčerpání na konci na ní bylo vidět, ovšem nikde se nekousla a kolo nezahodila takže taky RESPECT.
Tak zas někdy příště, sejdem se jako obvykle.
Odkazy a podpůrné stránky:
velká obrazová galerie (adult only:))
Nu a nějaká ta google mapka kde to asi jest:
BTW pár scének z traileru se nedostalo do finálního sestřihu a to ani Pitovo Ou Yes, Yes, Yes, Yes.... a o jeho jizvě na krku, způsobenou provazem při linčování se taky asi nedozvíme zhola nic.
Technické parametry výrobce (kdo chce ať si přeloží)
Materiál: 100% Polyester, Full Dull, Yarn Dyed transparent PU-Coating
- water repellent
- breathable
- waistband adjustment
- trouser pockets with zipper +VENTILATING FUNCTION
- elastic zones
- long ventilation zippers at heat accumulation zones
- pocket for uphill ticket
- diagonal placed GRIPFLAP- pockets set the content attached
- flexible ventitalion back panel
Design kalhot se fakt povedl, barevně jsou maximálně sqvěle sladěný. Ve předu dvě kapsy na zipsy, další dvě na lítkách na sucháče a na nich dvě menší (jedna na zip a druhá se šnurkou na fahrkartu). V rámci střihu není co vytknout, perfektně seděj o což se starají elastické zony a vnitřní prodyšný materiál, na zadní části je laclík pro přímý přechod na páteřák. Vnější materiál je z tvrdší tkaniny a tváří hodně otěruvzdorně. Poklopec je řešen zipem, dvěma patenty a suchým zipem. Do kalhot se dá dát pásek, ale v poklidu stačí pásky se suchým zipsem na každé straně, kterými se dá pas pohodlně upravit. Kalhoty mají ve předu i vzadu v kousek od kapes možnost otevření ventilačních nácuců což oceníte během pojezdu na líných lanovkách.
Platzangst Big Check Full Day Lipno Bike Park:
Kalhoty jsem si vzal s sebou na Lipenský bikepark, abych byl co nejvíc cool, bez chráničů co zůstaly doma na skříni takže fakt cool :)). Nakonec to nebylo zas tak zlý, bohužel jsem tak neměl možnost testnout jak se kalhoty budou chovat celý den i s chráničema na nohách. Po celý den bikování mě kalhoty nikde neštvali a chovali se hodně poslušně. Díky střihu viz. výše se perfketně nosej a nikde nevaděj. Nohavice netahají za kolena a působí hodně volným dojmem, možná občas zašustí jak se o sebe třou. V hodně slunečném dni jsem ocenil možnost otevřít si ventilační nácucy a tolik si nepařit nádobíčko při přesunech na ultra líné lipenské lanovce. Downhill, freeride výsledek za jedna.
Platzangst Big Check 50 km tréningové kolečko:
Na zkoušku jsem si vzal kalhoty na svoji treningovou jízdu s tím že si trochu pojezdím na singlíku co mají kluci v lese nad Černošicema. Během 3h a kousek v sedle, kdy krajina střídá jak koúpce nahoru tak i dolů, se mě v kalhotech jelo velmi fajn. Jak už jsem řekl tak seděj tam kde maj a hlavně netahaj za kolena takže na volný freeride a trailování po lese jsou jako stvořený. Jediný co se dá malinko vytknout je nutnost mít vnitřní kalhoty, a tudíš počítat s možností většího pocení. Na druhou stranu si je biker bere na volný ježdění v terénu a ne na XCéčko nebo maratůnek.
Platzangst Big Check resume:
Volné kalhoty vyvedené s klasickou Německou pečlivostí a to ať už se jedná o design, střih, provedení či použitý materiál. Své uplatnění najdou jak u freeriderů tak i lidí s víc DH střihem jízdy. Nemůžu než doporučit.
Psko:
Jen co je projedu i s chráničema tak sem dopísnu dojmy. Jo a v Čechách se scháněj dost horko těžko takže pokud bude třeba hodim sem i linky kdo mě na ně nasměroval a kde jsem se k nim nakonec dostal.