čtvrtek 11. června 2009
Sobota: volá Brbič: "Že na kolo pojedem???"
Duchna odpoví: "OK lemro uvidíme v neděli podle počáska".....A jelo se :-)
Nedělní slunečné ovšem trochu větrné ráno, předurčilo program dne, jde se na Bika a basta fidly. Sice se mi zrovinka nějak akurátně nechtělo, ovšem Sallbach volá Hola Hola a to už dost hlasitě. takže zabalit, zkouknout přibližovadlo ( jop furt zelená Rockmachina), dát si čajíček a už zvoní phone Breburda je tu. Hodím úsměv na přítelku (leží si v postýlce a nad něčím přemýšlí), podrbu pesici a hurá ven.
Vylezu ven a tam už si Brbič sedí v autíku pupek ven a lebedí si. Hodím k němu kolo, batoh a vyrážíme k Mílovy. Míla věren své taktice stepuje před sídlištěm už v bikerským a konečně i s opraveným kolem. Znova se nalodíme a vyrážíme směr tajný výlet Ústecko a po dvou hodkách v autíku (s poslechem The Prodigy - Mílova oblíbená) dorážíme do Litoměřic kde na Písečném ostrově rozbalujeme biker tábor.
Přeskočíme klasiku bikerova života: přebalení do sportovního + označkování místních křovin a skočíme do trailu. Takže do nášlapů a směr za Čubičem Brbičem leaderem dnešního výletu. Prvních pár kilometříku spokojeně upalujeme kolem řeky a kocháme se místním rybářským spolkem. Rovinka je za námi a velí se nahoru do kopečka a šlapat. Pokud mě již hlava neplete projíždíme lesními cestami na Kamýk a pak poloblátem přez kopce nekopce směrem na Střekov. Brbič s Mílou si vesele pobrukujou i mě to překvapivě jede a až na jeden výjezd kde se mírně potácíme na hraně seskoku z kola a ponižujícího tlačení jde všechno jak po drátkách. Sice mě trochu limitují podkluzující pláště (holt Kenda Karma není moc do bláta), párkrát si i zanadávám na jejich účet, to když mě zadní plášť podklouzne a já se sklouznu z kola pěkně do blátíčka, ale jinak je to fajn. Bohužel v hlavě chválím dne před večeří a tak v jednom z nemála sjezdů míjím stojícího Mílu jak se smutně kouká na zadní stavbu svého miláčka, předjíždím ho a dole halekám na Karlose že ne všechno je v pořádku tak jak má a ať to píchne ke krajnici že se Míla asi zdrží. takže čekáme a čekáme. Karlosovi zvoní phone sice ho stejně nestíhá zvednout jenže není to daleko takže se obracíme a jedem back. Při naskočení na můj bike se mi zavlní přední šmatika je zle kua fix zase díra v duši pomalinku dojedu k místu kde se Míla sklání nad kolem a opravuje. Píchnul taky, i když po ohledání jeho duše fachmanem Karlem dodatečně zjišťuje pěkné procvaknutí, zkouší to zpravit ale smolík takže milá duše putuje do věčných lovišť. To já jsem na tom o trochu líp, dvě pěkný ďoury vedle sebe a ve šmatice dva krásný trny. Spravuju, nasazuju rezervičku a modlím se k Ajatolláhovi, protože další už bych musel lepit a to se mi nějak moc zásadně nechce. Celá akce nás stála něco málo k půlhodince, něco ošklivejch pohledů to když se mi nechtělo vybalovat nářádí a pumpičku a tak jsem to šlohnul Mílovi. Dál už se jede na pohodu skorem až ke Střekovu. Tam dojedeme k odbočce do lesíka. Karel na nás houkne něco ve smyslu užijte si to a spouští se do koryta trailu jak namydlenej blesk. Tohle je totiž jeho objev z minulého bikování bez nás, nádhernej trailík až dolů ke střekovskýmu hradu. Jumpy, mírně kamenů, kořeny i pár klopenek všechno v umírněným spádu no prostě lahoda, skákat by se chtělo, brát to všude pěkně smykem, technika je u mě trochu proti ale stejně si to užívám. Dole už kluci blbnou a čekaj na mě. Na náměstíčku pod hradem dáme skupinové foto a sjíždíme na oběd. Kluci neomylně míří k hospůdce, dávaj pivko (já ne) a jednu polívečku (já jo). Při obědě nás zastihl déšť, takže si kuci dávaj druhý pivko, po dešti vysvitne slunko odjíždíme skouknout zdymadlo pod Střekovem a po skoro kolomagistrále míříme zpět. Tady už se nějak nic moc něděje takže fast forward až k autíku. A s autíkem dom. Cestu dom se ještě stíhame poškádlit nad bagetama, já mírně klimbám kucí si štěbetaj až do práglu. Jěště stačí Karlose během dojezdu popohnat jeho manželka a tím to končí.....sice si ještě dávám bike od metra dom ale to už si do vyjížďky nepočítam.
Skorem jsem se nezmínil že nás podstatnou část bikování pronásledoval bludný biker. Asi v půlce cesty jsem ho potkali jak tlačí do kopce. Z gustem jsem ho předjeli a nakopci zamířili směr les. Projedeme lesem skrz louky pole k rozcestníku a z prava si to šine onen biker a odbočí kamsi do dáli. My jedem na druhou stranu sjíždíme ke Střekovu sjedem k hospodě a tam spokojeně u pivíčka znovu onen biker. No prostě záhada, jeli jsme naprosto jinam a stejně jsme ho zas a znovu potkávali :-)
JINAK BIKERS ZDUŘ A VYHLÍŽÍME SALLBACH.
Duchna odpoví: "OK lemro uvidíme v neděli podle počáska".....A jelo se :-)
Nedělní slunečné ovšem trochu větrné ráno, předurčilo program dne, jde se na Bika a basta fidly. Sice se mi zrovinka nějak akurátně nechtělo, ovšem Sallbach volá Hola Hola a to už dost hlasitě. takže zabalit, zkouknout přibližovadlo ( jop furt zelená Rockmachina), dát si čajíček a už zvoní phone Breburda je tu. Hodím úsměv na přítelku (leží si v postýlce a nad něčím přemýšlí), podrbu pesici a hurá ven.
Vylezu ven a tam už si Brbič sedí v autíku pupek ven a lebedí si. Hodím k němu kolo, batoh a vyrážíme k Mílovy. Míla věren své taktice stepuje před sídlištěm už v bikerským a konečně i s opraveným kolem. Znova se nalodíme a vyrážíme směr tajný výlet Ústecko a po dvou hodkách v autíku (s poslechem The Prodigy - Mílova oblíbená) dorážíme do Litoměřic kde na Písečném ostrově rozbalujeme biker tábor.
Přeskočíme klasiku bikerova života: přebalení do sportovního + označkování místních křovin a skočíme do trailu. Takže do nášlapů a směr za Čubičem Brbičem leaderem dnešního výletu. Prvních pár kilometříku spokojeně upalujeme kolem řeky a kocháme se místním rybářským spolkem. Rovinka je za námi a velí se nahoru do kopečka a šlapat. Pokud mě již hlava neplete projíždíme lesními cestami na Kamýk a pak poloblátem přez kopce nekopce směrem na Střekov. Brbič s Mílou si vesele pobrukujou i mě to překvapivě jede a až na jeden výjezd kde se mírně potácíme na hraně seskoku z kola a ponižujícího tlačení jde všechno jak po drátkách. Sice mě trochu limitují podkluzující pláště (holt Kenda Karma není moc do bláta), párkrát si i zanadávám na jejich účet, to když mě zadní plášť podklouzne a já se sklouznu z kola pěkně do blátíčka, ale jinak je to fajn. Bohužel v hlavě chválím dne před večeří a tak v jednom z nemála sjezdů míjím stojícího Mílu jak se smutně kouká na zadní stavbu svého miláčka, předjíždím ho a dole halekám na Karlose že ne všechno je v pořádku tak jak má a ať to píchne ke krajnici že se Míla asi zdrží. takže čekáme a čekáme. Karlosovi zvoní phone sice ho stejně nestíhá zvednout jenže není to daleko takže se obracíme a jedem back. Při naskočení na můj bike se mi zavlní přední šmatika je zle kua fix zase díra v duši pomalinku dojedu k místu kde se Míla sklání nad kolem a opravuje. Píchnul taky, i když po ohledání jeho duše fachmanem Karlem dodatečně zjišťuje pěkné procvaknutí, zkouší to zpravit ale smolík takže milá duše putuje do věčných lovišť. To já jsem na tom o trochu líp, dvě pěkný ďoury vedle sebe a ve šmatice dva krásný trny. Spravuju, nasazuju rezervičku a modlím se k Ajatolláhovi, protože další už bych musel lepit a to se mi nějak moc zásadně nechce. Celá akce nás stála něco málo k půlhodince, něco ošklivejch pohledů to když se mi nechtělo vybalovat nářádí a pumpičku a tak jsem to šlohnul Mílovi. Dál už se jede na pohodu skorem až ke Střekovu. Tam dojedeme k odbočce do lesíka. Karel na nás houkne něco ve smyslu užijte si to a spouští se do koryta trailu jak namydlenej blesk. Tohle je totiž jeho objev z minulého bikování bez nás, nádhernej trailík až dolů ke střekovskýmu hradu. Jumpy, mírně kamenů, kořeny i pár klopenek všechno v umírněným spádu no prostě lahoda, skákat by se chtělo, brát to všude pěkně smykem, technika je u mě trochu proti ale stejně si to užívám. Dole už kluci blbnou a čekaj na mě. Na náměstíčku pod hradem dáme skupinové foto a sjíždíme na oběd. Kluci neomylně míří k hospůdce, dávaj pivko (já ne) a jednu polívečku (já jo). Při obědě nás zastihl déšť, takže si kuci dávaj druhý pivko, po dešti vysvitne slunko odjíždíme skouknout zdymadlo pod Střekovem a po skoro kolomagistrále míříme zpět. Tady už se nějak nic moc něděje takže fast forward až k autíku. A s autíkem dom. Cestu dom se ještě stíhame poškádlit nad bagetama, já mírně klimbám kucí si štěbetaj až do práglu. Jěště stačí Karlose během dojezdu popohnat jeho manželka a tím to končí.....sice si ještě dávám bike od metra dom ale to už si do vyjížďky nepočítam.
Skorem jsem se nezmínil že nás podstatnou část bikování pronásledoval bludný biker. Asi v půlce cesty jsem ho potkali jak tlačí do kopce. Z gustem jsem ho předjeli a nakopci zamířili směr les. Projedeme lesem skrz louky pole k rozcestníku a z prava si to šine onen biker a odbočí kamsi do dáli. My jedem na druhou stranu sjíždíme ke Střekovu sjedem k hospodě a tam spokojeně u pivíčka znovu onen biker. No prostě záhada, jeli jsme naprosto jinam a stejně jsme ho zas a znovu potkávali :-)
JINAK BIKERS ZDUŘ A VYHLÍŽÍME SALLBACH.
Štítky:
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat