Vykouknete ven, zadíváte se na stromy a krajinku kolem. Jak se to všechno hezky leskne. Sníh taje, ptáci řvou, XCbike se probouzí. Tak nafouknout zimním spánkem pokleslý pneumatiky, profouknot tlumič, máznout rezí prokřehlej řetěz a vyrazit do sluníčkem vyšperkovaný krajinky.
Jasně není to zrovinka to pravý bikovámí. Venku ještě není 20cet, holky kolem nevslíkaj trička a prokluz předního kola na tajícím ledu varuje. Jenže co se s tím trápit, když na tebe svítí velkej žlutej kotouč a odráží se ti od skel brejlí. Jo hned se ti jede líp a vklídku zapomeneš na kaluže kterejma právě projíždíš.
A to že jseš mokrej až na hlavě, to tě má zajímat, nohy tančej na pedálech, roztáčíš to co to jde. Jseš vnitřně vysmátej. Konečně se zase můžeš svíst na oblíbeným kusu trailu nebo jen tak po asfaltce, když to přez všechen ten sníh co ještě není pryč jinak nejde.
Možná tě potrápí zapomenutá flaška s pitím a nevypnutej mobil co ti vibruje v batohu. Hele na to se vybodni je nádhernej den a ten ti jen tak nikdo nemůže a nesmí skazit.
Born Free, Bike Free.
Štítky:
Bike
0 komentářů:
Okomentovat