Duchnův Blog

Vykouknete ven, zadíváte se na stromy a krajinku kolem. Jak se to všechno hezky leskne. Sníh taje, ptáci řvou, XCbike se probouzí. Tak nafouknout zimním spánkem pokleslý pneumatiky, profouknot tlumič, máznout rezí prokřehlej řetěz a vyrazit do sluníčkem vyšperkovaný krajinky.
Jasně není to zrovinka to pravý bikovámí. Venku ještě není 20cet, holky kolem nevslíkaj trička a prokluz předního kola na tajícím ledu varuje. Jenže co se s tím trápit, když na tebe svítí velkej žlutej kotouč a odráží se ti od skel brejlí. Jo hned se ti jede líp a vklídku zapomeneš na kaluže kterejma právě projíždíš. 
 A to že jseš mokrej až na hlavě, to tě má zajímat, nohy tančej na pedálech, roztáčíš to co to jde. Jseš vnitřně vysmátej. Konečně se zase můžeš svíst na oblíbeným kusu trailu nebo jen tak po asfaltce, když to přez všechen ten sníh co ještě není pryč jinak nejde. 
Možná tě potrápí zapomenutá flaška s pitím a nevypnutej mobil co ti vibruje v batohu. Hele na to se vybodni je nádhernej den a ten ti jen tak nikdo nemůže a nesmí skazit.

Teda byl jsem si dát seznamovačku s mým new bikem. Čekal jsem že to bude bolet a taky to bolí.

Duchna si stěžuje a to mooooc:

• Proč je to kolo tak těžký. Protože musí ty máčo, RBčko jsi už málem rozpůlil, kurfa.
• Proč mě to kurfa vůbec nejde. Lamer bez skillu, každej někdy začínal, tak si zvykej.
• Debilní sníh, debilní všechno. Jo Jo teď se vymlouváš. Chtěls to, máš to a teď makej!!!

No jo asi jo, že já se na to dal. Na všech těch videích je to tak jednoduchý. Steave Peat se rozjede, vezme klopenku, skočí pár skoků, usměje se do kamery a frčí dál. A ty mlaďáci, Romaniuk, Semeniuk a všici další ty woe kde to vzali. No nic jdu se umejt.


BIKE PUNK!!!! JAU

Muzic: Stray Bullets - Bender

Každej píše jak jede nějakej ten trip. Jakejkoliv web, biker, bratřík, vytuhlej pán odvedle. Všichni jedou trip, trip, trip a trip. A tak si říkam hele woe, ujíždí ti vlak. Kdo chce bejt dneska borec a mediálně webová hvězda tak jede jedině na trip. Skouknu kalendář a co že to tam máme a hele Downmall. To znám, tam jsem byl mezi zkouškama loňskej rok a bylo to prímový. No jo, ale trip to není jen o čumendě to se musí dát i sport aby se tělo protáhlo když už mozkový buňky dostaly zabrat. Popřemejšlím....kámoš popřemejšlí a jelikož jsou horský střediska blízko, sněhová kalamita stále trvá a tak je sněhu habakuk, dáme si večer lyžovačku za umělýho světla v Kameci nad Jabloncem. Odpolední i večerní program completed a na ránko se protáhnu na Radlicích v bazénu Motorletu. Dolaďujeme poslední detaily odjezdu, čtu si konečně návod k nové zrcadlovce a vzpomínám co že mě to otec radil. Snad to nějak půjde, zapínám PC a dopřávám si večerní film.

Ráno…..jé ráno, nebo spíš poledne. No to snad ??!!@@??!! Kterej dement mě odstřelil phone z nabíječky. Velmi klidně odfukující bratr se jen víc přikreje a hraje nevnímajícího. Takže bázen padl. A to jsem si říkal jak půjdu ve stopách trip mága big Charýse či jak se tenhle frája jmenuje. Nu tak příště. Balím bágl, vybírám který Oakley brejličky nasadím, DC nebo FOX triko a Quickiny jeans…..prostě kde chyběj dovednosti nastupuje maskování. Z nedostatku času srkám tee a překážkovou dráhou zdrhám na metro. Z Hůrky na Čerňák je to k umření, aspoň je metro naprosto prázdný, je si kam sednout a i ze sluchátek se na mě může řinout hudba na plný kule (kdo nezná pražský prudící důchodce ten nepochopí). Cestu MHD na Čerňák nelze považovat jako část tripu takže beze slov až na konečnou. Vystupuju a cestou na místo srazu (obligátní začátek skorem všech mejch cest M.C. Donald) fotím velmi povedený FANTAS TRIP GRAFITTI.
Chvilka čekání a rozvaluju se na sedátku v kámošově Octávce směrem na Liberec. Během jízdy pokec a nějaký ty indooor/outdoor fotky.

Všechno to lítá dolů jak namydlenej blesk, ostrá zatáčka dole se dává divácky smykem nebo chytře vnějškem. Následná šlapavá rovinka se stává krchovem všech co maj fulla, tady se 4xCross speciálek rozjede z nuly na sto o poznání rychleji a finále je tak skorem fullaprostý. Sice závěrečný skok musí na hardtailu bolet, jenže tohle jsou mistři oboru, pro ně je to lahoda i s polevou a při pokusu si je blejsknout mě pokaždé vyletěj ze záběru, jak to hrotěj.
Samo že vítězství a prize money se asi musí nějak vybojovat. Druhý kolečko se taky chýlí ke konci a jest čas na další trial vložku. Vše se odehrává na místě startu na placu diskotéky. Kuci si laděj překážky, začínaj na menších tricích, jenže kytarový ryfy je tak rozprouděj až dávaj neskutečný parádičky. Pár rakev je tam taky, ovšem kde je výzva ta se musí pokořit a i poslední trik se po pár skocích mezi fotografy daří. Teď přichází best off trick, čtyři lidi na sobě, monster big mac kluk + holka + kluk + holka a přeskok z místa. Chystám fotítko a potím zatím nejlepší snímek, nějak mě podivně všechno zaklaplo na ta správná místa a fotečka se vyvedla par excelence.
No na Roba Trnkyče to zatím nebude. Konec představení, finále začíná. Berem místa kolem oblíbenejch schodů a zase oslňuju přijíždějící bikerz. Kdo vyhrál, no to se mě ptejte. Za mě asi každej kdo to pojel, včetně Buba, mužíka menšího vzrůstu zato se skillz na rozdávání.
Startujeme stroj a díky povyjetí a znovu parkingu vprostřed programu neplatíme parkovný, jo jsme holt mladí (já), chytří (kámoš). Radíme se s navigačkou a mažeme do Jablonce nad Jizerou. Cestu potemnělou krajinkou nám zpříjemňují zážitky ze závodu spolu se Static X, Clafinger atd….hudba hluchých. Dorážíme, kupujem na český poměry levný permice, já ladím půjčovnu lyžeb a jde se na carving. Sjezdovka bomba, sníh už tak moc ne. Je to moc měkký a nohy nemaj tolik síly se do carwů pořádně opřít.
Všechno až na ránko vyšlo takže svůj first „TRIP“ můžu považovat za úspěšně zakončenej. Ještě do příště poladit pár mušek, ale jo to půjde.

Kompletní photo album na Pinkbiku.

Zima nepřišla, nepříjde, je furt krásně a tak se poslední tři víkendové týdny vozím sem a tam mezi Prahou a Velkým Sudem. První věta a hned z ní táhne alkohol :)). Kdepak, jinak je to. Velký sud je restauračka nad Lázněmi Libverda v kraji Jizerských hor kde němci, poláci a češi žijí své poklidné životy. Před čáskem do tohodle kraje přitáhla bikerská obec v čele s Walesškým guru, místní political party zavětřila a řekla OK, dáme jim pár peněz, bagr a uvidíme co se tam nakonec urodí. I urodilo se a je tu Singletrack pod Smrkem.

Dojezdová vzdálenost z Prahy je slibná (dvě hodinky něco), rychlostní silnící na Liberec a z Liberce je to do Libverdy skok. Nástupních míst na single je víc, ale jen u Sudu je parking, víc místa pro poskládání kol a hlavně tu má dojezd jedné z hlavních atrakcí singlíku. Takže doporučení jasný. Teď pěkně chronologicky po stopách třech zastavení pod Smkem.

First Shot:
Na časové ose asi tak před čtyřmi týdny, týden po slavnostní otevíračce. Dorazím k Sudu, nahodim bike, povytahuju všechny sehnaný mapy a s kámošem vyrazíme do lesa. Hned nás vítá singlík, jakž takž slunečný počásko a značka singlu každá snad po deseti metrech.
Takže značení fajn, řikám si jen tak v duchu. Bohužel tohle končí po dvoustech metrech a stejně tak i single. Holt nedá se svítit mrkáme do mapky, která nás naviguje na přesun po lesní cestě a pak zase zpátky uhnout na singlík. Jenže úhybnej manévr je značen zatím jen na mapě a ať hledéme jak hledáme kýženou odbočku né a né trefit. Nakonec házíme kola na záda a jdem ji hledat ve směru který spíše jen tušíme. Single nacházíme, odbočku na něj ne, sedla dolů a už se za náma jenom praší. Tahle část je hodně šlapavá, hodně až moc houpavá, dost výrazně se zvedá vzhůru a zatim nic moc. Takže kyselý pohledy, ale co nějak to zkousnem a něco vzadu na hlavě doufá že se to změní. V týhle části je to zatim jen family track, takový trochu mdlý nic moc.Pochvilce to chytá mírnou flow, konečně začínají hupy plnit svůj účel a občas si i něco naskočíte. Jenže je to zase moc krátký a znova stojíte na křižovatce s asfaltkou a nevíte kudy. Kolem nikdo, značka fuč, ani z mapy se nedá moc vydedukovat. Znovu hledáme, trvá to jen chvilku a podle rozhozený haldy písku rozeznáváme začátek další části singlu. Nasednout, zadupat do pedálů a hele ono se to stáčí mírně dolů. Chytáme se tracku, dostává to parádní flow, jo to je vončo, teď se konečně daj vychutnat terení zlomy, náskoky do sklopenejch zatáček, adrenalin i nálada leze hodně nahoru.Teď už je to delší poletík, jenže jak skvěle to začalo taky rychle to končí. Dojíždíme k nástupnímu místu číslo dvě. Cedule zde ještě chybí, usměrnit nás nemá kdo a po značkách už ani nepátrám(stejně tu žádná není). Další pokuk do mapy. Musíme někam nahoru. No jo jenže kam, smutný oči na větvící se křižovatku. Zalomíme rukama, v duchu si hodíme korunou a lezeme do kopečka. Po dvaceti minutách to vzdáváme, tohle je stopro špatnej směr. Sjíždíme zpátky a eliminací špátnýho pukusu, pokoušíme novej směr. Nacházíme fáborky českejch lesů, který nás varujou že tato stezka je uzavřena, projíždíme dál a nacházíme single. Opět nemastnej neslanej a hodně šlapavej. Přejíždíme potůček po první a poslední lávce, zase šlapem a zase se ocitáme na křížovatce s asfalt route. Tady je to jednuduchý, tady se musí kousek po asfaltu nahoru k místu jménem Štraitův obrázek. Od obrázku se odbočí z asfaltky a singlíkem k Červenému Buku, obkroužit kopeček a pěkně dolů k chatě Hubertce. Poslední dvě věty radí čemba mapa. Realita, ale kdeže žádnej singl musí se po asfaltu až k Červenýmu Buku. Na nějaký objetí kopce u něj zapomenout, tohle ještě není postavený (na čemba mapě už to stojí) a další půlhodka hledání v čoudu. Od Buku už singl k Hubertce je, má to supr flow, pak příjde jedna zatáčka a hle bagr.
No co aspoň si ho vyfotím. Od bagříku je to ještě neučesaný a tak to jde až k Hubertce. Dojedete k ní a neskrýváte nasrání. Proč se otevřel takovejhle polotovar, prej volby, prachy atd.
Při pohledu na tu jedinou informační tabuly u Hubetky řeknete jen Kurva (tady je totiž mapa singlu v trochu jinym nástřelu než tu co táhnu v camelu). Jenže nehaňte den před večeří. Pěkně se usaďte do kokpitu biku, upravte si pásy a najeďte na poslední část zpátky k Sudu. Tohle Vám vrátí úsměv na tvář, na šlapání zapomeňte a jen se soustřeďte na odpalový hupy, sražený hranky a klopky od hrany k hraně. Patnáct až dvacet minut blaženosti singlíku až k autíku. Tam nás dohání čas, začíná se stmívat a balíme kramle.

Suma sumárum, z plánovanejch dvacet kiláčků singlu plus spojovačky, se tachometrově stalo třicetsedm. Z plánu objet si to dvakrát sešlo a nakonec to byl spíš boj vše stihnout. Bez středního poletu a hlavně poletu od Hubertky by mě vytvořenej singl znechutil a už bych tam nikdy nepách. Takhle mě to jakž takž navnadilo. Příště musim vstát dřív, dotáhnout tam i bandu známejch a jízdu od Hubertky si dát double.

Second and Third Shot:
Další víkend, zima v nedohlednu, slunce, modro. Tak si hodíme další Sud, tentokráte ve čtyrech. A ve zkratce: Praha...Liberec...Libverda...Sud...Bike. Nasedáme a v kachním stylu projíždíme první krátkou. Přestup na spojovačku. V lesíku se mihnou lidi a tak dohledáváme minule ztracenej nástup na další část singlu (jako v tom roští a popadanejch stromech bych to nikdy nehledal). Projíždíme nudný a šlapavý combo a potkáváme plazící se rodinku. V místech kde se to konečně zlomí s kámošem z minula nasazujem a zbytku crew zdrháme.
Opětovný šlapavý combíčko, lávčička a asfaltovej kopec vzhůru. Z minula už víme kudy a u Buku nasazujeme na šrumec pojezd až k bagru (stále je na svém místě). Hubertka se taky nehnula, čekáme na zbytek a těšíme se na tu pomyslnou třešničku na dortu. Doladit posed a hurá dolů. S kámošem se pěkně kopírujem a ve stejný rychlosti pořád hezky za sebou (hned by se head camerka hodila - snad to někdy poladím). Je to rokec až skorem do poslední vlnky, kde mě při dopadu někdo krade přední kolo a já zkouším zdejší uplácanej píseček z větší blízkosti. Za mnou nikdo kdo by mě skáknul na plece, zbírám kolo a hned se na mě směje poloprázdná přední. Takže zakleknout, dofunět a věřit samosvornosti bezdušovek (no ne funguje). Dojíždím až k restauračce v sudíku, času je hafo a ta si to jdem střihnout ještě jednou. Vesnicí k Hubertce a další endorfinovej zážitek po singlíku. Tahle část to je bomba to se jen tak neojezdí.
Druhý hodnocení už je lepší. Bagr zatím nezmizel. Značení nepřibylo. Větší pohyb lidstva na stezkách, až na rodinku na treku (sakra jak ty si to můžou užít je mi záhadou), se taky nekonal. A za jezdivejma částma singlu se mi ty dvě hodinky v autíku zatím vyplatěj.

A třetí hodnocení. No to bych se opakoval. Spíš jen přidám novinky. Přibyly modrý skoro neviditelný fleky na spojovačkách co tě odkážkou kam že to jet dál. Taky se na jednom ze spotů zjevila nová informační tabule. Bagr je pryč, fakt pryč a já se na něj tak těšil. Za místem kde byl je teď singlík už doladěn a tak míst kde se to dá fakt jet je teď o jedno víc. Lidi zatím nejsou, potkal jsem jen pár starších, jeden otec s dcerkou a i jeden střelec v chráničích, bohužel furt čekal na svý kámoše na xcéčkách tak jsem se s nim nemohl porovnat (ten by mě to asi dal sežrat :). Trasa od Hubertky dolů k sudu je nářez, jak se otrkávám tak už si tam dovolím jet docela hranu, zatáčky do smyku, skoky nářez, až jsem tam jedný babce skočil na hlavu. Si to štrádovala po singlu jako po silnici, pak mě zahlídne čumí na mě a jako že bych měl uhnout. Trochu teda uberu a prolítnu kolem ní. Druhá babka a dědek vedle ní stejně nadávaj jak straky co že jezdím jak blázen. To že tam nemá co dělat jim bylo putna. No nic co si otravovat život. Jinak krásnej den, nádhernej tripl-singl od Hubertky, vyzkoušený new chrániče, co víc dodat. Je to prostě mňamka.

A závěrem. Místama hodně dobrý a v Čechách zatím nevýdaný, tam kde to nejede si holt člověk musí šlápnout. I tak ti co si na tom mákli maj můj obdiv, jen tak dál, ať kilometříky přibejvaj. A těch pár mušek, pcha to se poddá.

Map. Odkaz na obří soudek: tady !

Zbytek Fotek tu !

Foxík má "novej" oldschool design dresíků:

FOX STORE 2009

Posted using ShareThis

Stejně nám nic nepošlou oblůdky: "No shipping outside the US or to military bases"

Občas je nutný se z divnejch nálad podzímního mrakotřasu vypsat a zavzpomínat na doby dávno minulé kdy slunce, bike a trail vládli životu mému. Před pár týdny, kdy se ještě dalo jezdit aniž by člověk musel nasadit čápáky a zimní čapku, jsem dostal pozvání k projížďce na Konopiště. Tak si řikám Konopiště, kde že ono to vlastně je a při pohledu do mapy krabatím čelo. Jenže místní znalci vědí že i normoš cesta k tomuto zámečku se dá obohatit o příjemný ride. Jednoho takového máme s sebou a od jeho chaloupky, zanechajíc jeho rodinku na pospas nedělní naladě odjíždímě směr hospoda na Pohoří. Pro neznalého se dá vystartovat z náměstí v Jílovém u Prahy a po přilehlé okrsce to přes Chotouň dojet právě ke zmoňované hospůdce. Pak už to jde pěkně ráz dva tři po modré kolem obory Březka až k Markvartovu Rybníku. Tenhle drive má dobrou flow, je pln šutříků, kořenů atd a tak se tu dá příjemně poskákat. U rybníčku se dá posedět a těm co už došlo a maj hlaďák, sem si blbec nedal ani snídani ni oběd, je dovoleno do sebe narvat energo cuc na kládě. Trocha kritiky od spolujezdců a jede se dál po žlutý do prava, po pár kilo metřících na zelenou do leva směr Grybla. Z Grybly po modrý až do Týnce nad Sázavou a hned dalej po žluťáku do Žabovřesk ke kapličce, po polňačce rovně a stříhnout to přez oboru až ke Konopištím. Stojíte u rybníka numero duo teď ho jen pořádně ojet, proti směru ručiček na ciferníku, nikoho nesejmout a stojíte u sudo-kiosku. Někdo dá pivo někdo víno a já jako poloalkoholik jen limču. Hlad se mnou cuká celou cestu tak do sebe házim ještě grilovanou klobásku a spokojeně si broukám, slunce paží a paží, nádhera. Zbytek bandy je však trochu nevrlej, prej je doma čekaj manželský povinnosti tak se házim do kufříku a mažu přez parkplatz po červený kolem korýtka Konopišťskýho potůčku. Tady se povrch hodně mění, berete kořínky, kameny nabíráte rychost a vzpomínáte na slova chytrého pána Cullinana: "Ruce nejsou od toho, aby držely brzdy, ale řídítka." Taky se mi to mírně vymstí když se snažím jumpnout zmnět kořenů. Vememe to chronologicky políčko po políčku: odraz, metr a půl poletu, dopad bohužel do další změti kořínků, jeden z nich se zakusuje do předního kolečka, nepouští sviňa, další odraz, polet přez řidítka a dopad držkou do jehličí. Kámoš za mnou s chechotem řve na zbytek: "Duchna už zase válí !" Odpověď na sebe nenechá čekat: "Bez toho by to snad ani nešlo." Oklepu se, čeknu chudinku RB a šlapu dál do pedálů. Jenže ne na dlouho, v lese řádil lesů pán s motorovou pilou jéééé, a cestu mírně zaneřádil. Chápu prořezat, ale pak by to chtělo i uklidit, takhle musí bajk na záda a hurá pěšmo. Marastem se probrodíme a konečně i dojedeme do Poříčí nad Sázavou. Po silničce č. 603 z Poříčí ujedem cca 5km směrem na Nespeky, uhneme z hlavní doprava na modrou až do Gabriele a dál po žltý až do Velkých Popovic. V Popovicích je nutno dát si pívo od místního Kozla (nejlépe tmavé pak se líp regeneruje), zamířit k zimnímu stadionu, užít si narolbovanej první sníh a šupem až do lesa Okrouhlík. Tam se od nás odpojuje chrtisko skupiny velký DAN, takže dál už si to jen užíváme a fotíme západy slunce. Odbočíme do leva na Křížkový Újezdec a po silničce mírným stoupáníčkem na rozhlednu Mandavu. Začíná se viditelně smrákat roztáčíme pedály do jinech rychlostí a uhání směr domov back to Pohoří. Přejezd přez hlavní silnici (prej stará Benešovská) směr Sulice, tam nájezd na modrou (left side), přejezd žlutá (right side) do Nechanic. Průstřel mezi barabiznama k rybníku na Chvátalku a pak už je to jen kamenem dohodit kolem obory po žltý zpět do Pohoří. Nu a tak končí asi poslední bikový výlet tohoto roku. Venku už je hodně fuj fuj počasí. I když stále věřím, že se to na nějakej ten víkend probere a půjdu ještě něco dát.
Galérka na paradajkách TU.

Přehled vyjížďky v bodkách thx Brbič:

• začátek – hospoda obec Pohoří, po žlutý směr Pohorka ( nebo start z nám. Jílového u Prahy po silnici přes Chotouň do Pohoří - hospoda )
• najedeme na modrou( doleva ) jedeme kolem obory Březka až k Markvartovu rybníku
• tam na žlutou doprava a dále na zelenou doleva směr Grybla
• z Grybly po modrý až do Týnce nad Sázavou
• z Týnce po žlutý do Žabovřesk ke kapličce, dále rovně po polňačce přes oboru ( bažantnici ) až ke Konopišť. rybníku
• objet rybník protisměru ručiček, dát si pivo
• pokračovat na centrální parkoviště Konop. zámku a najet na červenou podél Konop. potoka až do Poříčí nad Sázavou
• z Poříčí po silnici č603 cca 5km směr Nespeky, kde sjedeme z hlavní doprava na modrou až do Gabriele a dále po žlutý až do Velkých Popovic kde je nutnost si dát pivo přímo od kozla pak kolem zimního stadionu až do lesa Okrouhlík a dále až k silnici, kde se dáme doleva na Křížkový Újezdec a pořád po silnici na rozhlednu Mandavu.
• Dále přejedeme hlavní silnici ( stará Benešovská ) a pokračujeme k obci Sulice, kde najíždíme na modrou ( doleva ), přijíždíme na žlutou ( doprava ) do Nechánice kde uhýbáme mezi baráky a dále podél rybníků (pozor už není žlutá t.z. ) na Chvátalku
• Z chvátalky kolem obory po žlutý do Pohoří

The END.