Duchnův Blog

Venku je hezky, fakt moc hezky ale má to jeden háček všude po Praze leží sníh. Na bílý zlo se mi na kole opravdu nechce, klouže to, je tam zima a podobný výmluvy. V Letňanech je výstava a když se nedá jezdit, tak se na kolečka aspoň půjdu mrknout. 
Metrem z Hůrky je to pruda. Hodinka s Ipodem v uších jen to hvízdne a stojím před areálem. Slunce paří, vítr hvízdá a já mrznu. Personál výstaviště je neoblomný a digitální hodiny odměřují čas nejen mě ale i houfu lidí kolem. Ohřát se v hale, NE!!!, dát si z kafevaru kafe NE!!! Panáčku pustím tě tam až v deset a zkus protestovat ti takovou lísknu až.....kouká z očí podmračené biletářky u vchodu. Ha desátá odbíjí a houf prokřehlejch golfistů, bikerů, streetařů a těch co se jdou jen ohřát zdolává vstupní bránu. Vstupme tedy taky.

Projdu dál a vstoupím do první haly v které probíhá výstava FOR GOLF. No krásný je to. Půlka haly je přepažena na zkušební odpal, taky si chci bouchnout ale prej to neumím a jsem tlačen dál. Kolem plno stánků s oblečením, holema a okrasným kováním na dveře. Jo klika u dveří pro golfistu je jiná než pro běžného smrtelníka. Míjíme Porše, teda Poršáka a rabujeme stánek Rakouského Golfového hotelu. Kdy už se ti Rakušáci poučí, ceská foják dobrá foják, ale když je něco zadarmo tak se bere plnejma hrstma. Trochu se přežírám Mozartovejma koulema, pár jich beru do kapes a takto posilněn odcházím k další hale. Teď už se bude bikovat. (nebojte k rakušákům se ještě vrátím, mňam)

For Bikes není megaloman jako Brno a tak má tři haly. Jednu výstavní a dvě akční. Nejdřív skoukneme výstavku, pak zařádíme na elektrokolech a konečnou nám vystaví A-GANG fighters s exhibičkou.

První je stánek Škotů, jejich známej výstavní kamionék je tu s celým portfoliem značky. Od XC, freečka, DHčka až po první odrážedlo. Chvilku zkoumám freeride/dirt novinku VOLTAGE a za ty prachy je to hooodně osekanej stroječek. Poměr cena/výkon nula, nula, nic. 
 Na XC scéně vše při starym a na Ransoma jen zběžně mrknu. Chvilku zkoumáme kolečko na změnu progressu jak tlumiče tak vidlice. Na tuhle fičuru jsem mrkal už v Sallbachu, takže zas tak new a supa to není. Jeden ze spolubikerů si to hodlá pořídit na Šparka tak z něj třeba vymlátím nějaký to info. Hodně nás bavěj ráfky na juniorským allmountainu viz fotečka, jo z toho se bahno bude dostávat jedině vysavačem.
Civíme na testovací Geniuse a na dotázek zda ho nechcem projet se dostává kamarádova odpověď, že zrovinka tohodle už jel a snad i to bahno na něm je z jeho produkce :)) Chvilku ještě debatujeme nad cenovou politikou u Scotta. Jak je vidět tak krize dolehla i sem a i Scott musí tlačit cenovky dolů. Divný, divný pane ŠKOT u Vás hodně překvapivý. Nu a jdeme o dům dál. 


Malejma stánkama local prodejců nebudu otravovat, hlavní je že tu jsou, dají o sobě vědět a tak nějak víte kam v Praze skočit.


Další větší expozička kde se musím zastavit je Commencal. To že je Cedric opustil všici vědí, zato zlanařili Matušíka a hlavní hvězdu Gee Atherthona. Rámy a full biky nádherný. Jen ta barva je pro můj vkus víc než odvážná.  Zas každej svýho biku strůjce. 
Výstavce dominuje DH speciálek v bílé barvičce, dle vysvětlení vedle stojící slečny, ve válečnejch barvách, s válečným bahýnkem z Deutshlandu a s válečným Selle Italia sedlem v designu TLD. 
Nad Allmountain bikem z produkce Commencalu trochu kroutím hlavou, to přepákování ou ou.


Přecházíme ke Cubíkovi. Trochu lamentujeme nad nepřítomností nového Frittze. Nakonec ho nacházime na venkovním bikovišti, bohužel v modelové řadě 09. Kamarád hledá volný dresy (přece nebude jezdit na Cubovi v dresu GT) a žádnej nenachází. Škoda.


Další na holení ja předraženej a divně přebastlenej Trek. Dobře nad Scratchem slintám dobrejch pár minut až mě musej odtrhnout. Bohužel za ty prachy nikdy.
 To samý DH machina. Tyhle stroje jsou jen do vlhkejch snů a možná za odměnu profíkům. My co máme do peněženky je velkou díru se musíme spokojit bazárkem.

Cannondale se už klasicky prsí s Lefty a nejnejnejlehčíma fullama a XCčkama na světě. Stejně bych se na tom bál jet. Už teď to má rám jak sirčička. Možná tak pověsit doma na váhu jako uměleckej skvost a lákat na to ženy.


Hodně se rozšoupnul ProgressCycles. V Brně Giant figuroval jen u jednoho local stánečku. V Praze byla velká výstavka full sortimentu od vyeloxovanýho Anthemu a Reigna po vymazelný Glory. 
A zas ta stará píseň. Na tohle moje příjmy fakt nestačej (a to nejsou vubec malý - jsem se zaprsil co :)), nic nervu do dětí, jen do kola, bydlení a školy a stejně na ty ciciny mít asi nikdy mít nebudu. Nu což aspoň nějaký zprasím na Velo Test Festu ať maj co mejt, vobludy!!! Stejně Michalovi nerozumím že od nich odcházel.

Hodina pokročila a tak spěcháme na elektrodráhu. Stejně dál už jsou to jen regionální stánky, kde bereme mapy na kila, vono se to bude hodit a kámoš si vytapetuje dětskej pokoj :)) To s Elektrokolama je zábavy až nad hlavu. Poučeni z Brna bereme jen ty co maj i pohon a dráždíme dráhu. Zatáčky jedině slidem a na plnej, až mě obsluha vypakovává. Jo zábava musí bejt.


Na závěr náběh na BMX contest v AGANG hale. Na vystavený kola ani nekoukám, design se mi až na Rockenrollu vůbec nelíbí. Kola jsou to asi dobrý ale tahle odnož Authora není moje krevní skupina. Jo to kuci co lítaj na připravený BMX line to je jiný kafčo. Triky neskutečný, samý whipování, supermani i na kolobrndách a korunu všemu nasazuje ukázkovej FrontFlip. Dav šílí (fakt šílí - až se divím, to v Brně bylo punkblikum k BMXařům hodně vlažný), tenhle trik je hodně kulervoucí a big Respect jak riderovi tak i těm ostatním. A já se odcházím vyplakat dom :)) 

Akcička se vydařila, po cestě jsem ještě jednou vyžral Rakušáky a ukecal jednu jakž takž slušnou rakušanku o golfovej míček (jů já mám míček, óóó my se máme), nabral kapsy goulema a odjel dom.
Snad se 4Bikes podaří i příští rok, návštěvnost prej byla slušná a i vystavovatelů bylo docela dost. 
Full Galerka na PinkBiku

Vykouknete ven, zadíváte se na stromy a krajinku kolem. Jak se to všechno hezky leskne. Sníh taje, ptáci řvou, XCbike se probouzí. Tak nafouknout zimním spánkem pokleslý pneumatiky, profouknot tlumič, máznout rezí prokřehlej řetěz a vyrazit do sluníčkem vyšperkovaný krajinky.
Jasně není to zrovinka to pravý bikovámí. Venku ještě není 20cet, holky kolem nevslíkaj trička a prokluz předního kola na tajícím ledu varuje. Jenže co se s tím trápit, když na tebe svítí velkej žlutej kotouč a odráží se ti od skel brejlí. Jo hned se ti jede líp a vklídku zapomeneš na kaluže kterejma právě projíždíš. 
 A to že jseš mokrej až na hlavě, to tě má zajímat, nohy tančej na pedálech, roztáčíš to co to jde. Jseš vnitřně vysmátej. Konečně se zase můžeš svíst na oblíbeným kusu trailu nebo jen tak po asfaltce, když to přez všechen ten sníh co ještě není pryč jinak nejde. 
Možná tě potrápí zapomenutá flaška s pitím a nevypnutej mobil co ti vibruje v batohu. Hele na to se vybodni je nádhernej den a ten ti jen tak nikdo nemůže a nesmí skazit.

Teda byl jsem si dát seznamovačku s mým new bikem. Čekal jsem že to bude bolet a taky to bolí.

Duchna si stěžuje a to mooooc:

• Proč je to kolo tak těžký. Protože musí ty máčo, RBčko jsi už málem rozpůlil, kurfa.
• Proč mě to kurfa vůbec nejde. Lamer bez skillu, každej někdy začínal, tak si zvykej.
• Debilní sníh, debilní všechno. Jo Jo teď se vymlouváš. Chtěls to, máš to a teď makej!!!

No jo asi jo, že já se na to dal. Na všech těch videích je to tak jednoduchý. Steave Peat se rozjede, vezme klopenku, skočí pár skoků, usměje se do kamery a frčí dál. A ty mlaďáci, Romaniuk, Semeniuk a všici další ty woe kde to vzali. No nic jdu se umejt.


BIKE PUNK!!!! JAU

Muzic: Stray Bullets - Bender

Každej píše jak jede nějakej ten trip. Jakejkoliv web, biker, bratřík, vytuhlej pán odvedle. Všichni jedou trip, trip, trip a trip. A tak si říkam hele woe, ujíždí ti vlak. Kdo chce bejt dneska borec a mediálně webová hvězda tak jede jedině na trip. Skouknu kalendář a co že to tam máme a hele Downmall. To znám, tam jsem byl mezi zkouškama loňskej rok a bylo to prímový. No jo, ale trip to není jen o čumendě to se musí dát i sport aby se tělo protáhlo když už mozkový buňky dostaly zabrat. Popřemejšlím....kámoš popřemejšlí a jelikož jsou horský střediska blízko, sněhová kalamita stále trvá a tak je sněhu habakuk, dáme si večer lyžovačku za umělýho světla v Kameci nad Jabloncem. Odpolední i večerní program completed a na ránko se protáhnu na Radlicích v bazénu Motorletu. Dolaďujeme poslední detaily odjezdu, čtu si konečně návod k nové zrcadlovce a vzpomínám co že mě to otec radil. Snad to nějak půjde, zapínám PC a dopřávám si večerní film.

Ráno…..jé ráno, nebo spíš poledne. No to snad ??!!@@??!! Kterej dement mě odstřelil phone z nabíječky. Velmi klidně odfukující bratr se jen víc přikreje a hraje nevnímajícího. Takže bázen padl. A to jsem si říkal jak půjdu ve stopách trip mága big Charýse či jak se tenhle frája jmenuje. Nu tak příště. Balím bágl, vybírám který Oakley brejličky nasadím, DC nebo FOX triko a Quickiny jeans…..prostě kde chyběj dovednosti nastupuje maskování. Z nedostatku času srkám tee a překážkovou dráhou zdrhám na metro. Z Hůrky na Čerňák je to k umření, aspoň je metro naprosto prázdný, je si kam sednout a i ze sluchátek se na mě může řinout hudba na plný kule (kdo nezná pražský prudící důchodce ten nepochopí). Cestu MHD na Čerňák nelze považovat jako část tripu takže beze slov až na konečnou. Vystupuju a cestou na místo srazu (obligátní začátek skorem všech mejch cest M.C. Donald) fotím velmi povedený FANTAS TRIP GRAFITTI.
Chvilka čekání a rozvaluju se na sedátku v kámošově Octávce směrem na Liberec. Během jízdy pokec a nějaký ty indooor/outdoor fotky.

Všechno to lítá dolů jak namydlenej blesk, ostrá zatáčka dole se dává divácky smykem nebo chytře vnějškem. Následná šlapavá rovinka se stává krchovem všech co maj fulla, tady se 4xCross speciálek rozjede z nuly na sto o poznání rychleji a finále je tak skorem fullaprostý. Sice závěrečný skok musí na hardtailu bolet, jenže tohle jsou mistři oboru, pro ně je to lahoda i s polevou a při pokusu si je blejsknout mě pokaždé vyletěj ze záběru, jak to hrotěj.
Samo že vítězství a prize money se asi musí nějak vybojovat. Druhý kolečko se taky chýlí ke konci a jest čas na další trial vložku. Vše se odehrává na místě startu na placu diskotéky. Kuci si laděj překážky, začínaj na menších tricích, jenže kytarový ryfy je tak rozprouděj až dávaj neskutečný parádičky. Pár rakev je tam taky, ovšem kde je výzva ta se musí pokořit a i poslední trik se po pár skocích mezi fotografy daří. Teď přichází best off trick, čtyři lidi na sobě, monster big mac kluk + holka + kluk + holka a přeskok z místa. Chystám fotítko a potím zatím nejlepší snímek, nějak mě podivně všechno zaklaplo na ta správná místa a fotečka se vyvedla par excelence.
No na Roba Trnkyče to zatím nebude. Konec představení, finále začíná. Berem místa kolem oblíbenejch schodů a zase oslňuju přijíždějící bikerz. Kdo vyhrál, no to se mě ptejte. Za mě asi každej kdo to pojel, včetně Buba, mužíka menšího vzrůstu zato se skillz na rozdávání.
Startujeme stroj a díky povyjetí a znovu parkingu vprostřed programu neplatíme parkovný, jo jsme holt mladí (já), chytří (kámoš). Radíme se s navigačkou a mažeme do Jablonce nad Jizerou. Cestu potemnělou krajinkou nám zpříjemňují zážitky ze závodu spolu se Static X, Clafinger atd….hudba hluchých. Dorážíme, kupujem na český poměry levný permice, já ladím půjčovnu lyžeb a jde se na carving. Sjezdovka bomba, sníh už tak moc ne. Je to moc měkký a nohy nemaj tolik síly se do carwů pořádně opřít.
Všechno až na ránko vyšlo takže svůj first „TRIP“ můžu považovat za úspěšně zakončenej. Ještě do příště poladit pár mušek, ale jo to půjde.

Kompletní photo album na Pinkbiku.

Zima nepřišla, nepříjde, je furt krásně a tak se poslední tři víkendové týdny vozím sem a tam mezi Prahou a Velkým Sudem. První věta a hned z ní táhne alkohol :)). Kdepak, jinak je to. Velký sud je restauračka nad Lázněmi Libverda v kraji Jizerských hor kde němci, poláci a češi žijí své poklidné životy. Před čáskem do tohodle kraje přitáhla bikerská obec v čele s Walesškým guru, místní political party zavětřila a řekla OK, dáme jim pár peněz, bagr a uvidíme co se tam nakonec urodí. I urodilo se a je tu Singletrack pod Smrkem.

Dojezdová vzdálenost z Prahy je slibná (dvě hodinky něco), rychlostní silnící na Liberec a z Liberce je to do Libverdy skok. Nástupních míst na single je víc, ale jen u Sudu je parking, víc místa pro poskládání kol a hlavně tu má dojezd jedné z hlavních atrakcí singlíku. Takže doporučení jasný. Teď pěkně chronologicky po stopách třech zastavení pod Smkem.

First Shot:
Na časové ose asi tak před čtyřmi týdny, týden po slavnostní otevíračce. Dorazím k Sudu, nahodim bike, povytahuju všechny sehnaný mapy a s kámošem vyrazíme do lesa. Hned nás vítá singlík, jakž takž slunečný počásko a značka singlu každá snad po deseti metrech.
Takže značení fajn, řikám si jen tak v duchu. Bohužel tohle končí po dvoustech metrech a stejně tak i single. Holt nedá se svítit mrkáme do mapky, která nás naviguje na přesun po lesní cestě a pak zase zpátky uhnout na singlík. Jenže úhybnej manévr je značen zatím jen na mapě a ať hledéme jak hledáme kýženou odbočku né a né trefit. Nakonec házíme kola na záda a jdem ji hledat ve směru který spíše jen tušíme. Single nacházíme, odbočku na něj ne, sedla dolů a už se za náma jenom praší. Tahle část je hodně šlapavá, hodně až moc houpavá, dost výrazně se zvedá vzhůru a zatim nic moc. Takže kyselý pohledy, ale co nějak to zkousnem a něco vzadu na hlavě doufá že se to změní. V týhle části je to zatim jen family track, takový trochu mdlý nic moc.Pochvilce to chytá mírnou flow, konečně začínají hupy plnit svůj účel a občas si i něco naskočíte. Jenže je to zase moc krátký a znova stojíte na křižovatce s asfaltkou a nevíte kudy. Kolem nikdo, značka fuč, ani z mapy se nedá moc vydedukovat. Znovu hledáme, trvá to jen chvilku a podle rozhozený haldy písku rozeznáváme začátek další části singlu. Nasednout, zadupat do pedálů a hele ono se to stáčí mírně dolů. Chytáme se tracku, dostává to parádní flow, jo to je vončo, teď se konečně daj vychutnat terení zlomy, náskoky do sklopenejch zatáček, adrenalin i nálada leze hodně nahoru.Teď už je to delší poletík, jenže jak skvěle to začalo taky rychle to končí. Dojíždíme k nástupnímu místu číslo dvě. Cedule zde ještě chybí, usměrnit nás nemá kdo a po značkách už ani nepátrám(stejně tu žádná není). Další pokuk do mapy. Musíme někam nahoru. No jo jenže kam, smutný oči na větvící se křižovatku. Zalomíme rukama, v duchu si hodíme korunou a lezeme do kopečka. Po dvaceti minutách to vzdáváme, tohle je stopro špatnej směr. Sjíždíme zpátky a eliminací špátnýho pukusu, pokoušíme novej směr. Nacházíme fáborky českejch lesů, který nás varujou že tato stezka je uzavřena, projíždíme dál a nacházíme single. Opět nemastnej neslanej a hodně šlapavej. Přejíždíme potůček po první a poslední lávce, zase šlapem a zase se ocitáme na křížovatce s asfalt route. Tady je to jednuduchý, tady se musí kousek po asfaltu nahoru k místu jménem Štraitův obrázek. Od obrázku se odbočí z asfaltky a singlíkem k Červenému Buku, obkroužit kopeček a pěkně dolů k chatě Hubertce. Poslední dvě věty radí čemba mapa. Realita, ale kdeže žádnej singl musí se po asfaltu až k Červenýmu Buku. Na nějaký objetí kopce u něj zapomenout, tohle ještě není postavený (na čemba mapě už to stojí) a další půlhodka hledání v čoudu. Od Buku už singl k Hubertce je, má to supr flow, pak příjde jedna zatáčka a hle bagr.
No co aspoň si ho vyfotím. Od bagříku je to ještě neučesaný a tak to jde až k Hubertce. Dojedete k ní a neskrýváte nasrání. Proč se otevřel takovejhle polotovar, prej volby, prachy atd.
Při pohledu na tu jedinou informační tabuly u Hubetky řeknete jen Kurva (tady je totiž mapa singlu v trochu jinym nástřelu než tu co táhnu v camelu). Jenže nehaňte den před večeří. Pěkně se usaďte do kokpitu biku, upravte si pásy a najeďte na poslední část zpátky k Sudu. Tohle Vám vrátí úsměv na tvář, na šlapání zapomeňte a jen se soustřeďte na odpalový hupy, sražený hranky a klopky od hrany k hraně. Patnáct až dvacet minut blaženosti singlíku až k autíku. Tam nás dohání čas, začíná se stmívat a balíme kramle.

Suma sumárum, z plánovanejch dvacet kiláčků singlu plus spojovačky, se tachometrově stalo třicetsedm. Z plánu objet si to dvakrát sešlo a nakonec to byl spíš boj vše stihnout. Bez středního poletu a hlavně poletu od Hubertky by mě vytvořenej singl znechutil a už bych tam nikdy nepách. Takhle mě to jakž takž navnadilo. Příště musim vstát dřív, dotáhnout tam i bandu známejch a jízdu od Hubertky si dát double.

Second and Third Shot:
Další víkend, zima v nedohlednu, slunce, modro. Tak si hodíme další Sud, tentokráte ve čtyrech. A ve zkratce: Praha...Liberec...Libverda...Sud...Bike. Nasedáme a v kachním stylu projíždíme první krátkou. Přestup na spojovačku. V lesíku se mihnou lidi a tak dohledáváme minule ztracenej nástup na další část singlu (jako v tom roští a popadanejch stromech bych to nikdy nehledal). Projíždíme nudný a šlapavý combo a potkáváme plazící se rodinku. V místech kde se to konečně zlomí s kámošem z minula nasazujem a zbytku crew zdrháme.
Opětovný šlapavý combíčko, lávčička a asfaltovej kopec vzhůru. Z minula už víme kudy a u Buku nasazujeme na šrumec pojezd až k bagru (stále je na svém místě). Hubertka se taky nehnula, čekáme na zbytek a těšíme se na tu pomyslnou třešničku na dortu. Doladit posed a hurá dolů. S kámošem se pěkně kopírujem a ve stejný rychlosti pořád hezky za sebou (hned by se head camerka hodila - snad to někdy poladím). Je to rokec až skorem do poslední vlnky, kde mě při dopadu někdo krade přední kolo a já zkouším zdejší uplácanej píseček z větší blízkosti. Za mnou nikdo kdo by mě skáknul na plece, zbírám kolo a hned se na mě směje poloprázdná přední. Takže zakleknout, dofunět a věřit samosvornosti bezdušovek (no ne funguje). Dojíždím až k restauračce v sudíku, času je hafo a ta si to jdem střihnout ještě jednou. Vesnicí k Hubertce a další endorfinovej zážitek po singlíku. Tahle část to je bomba to se jen tak neojezdí.
Druhý hodnocení už je lepší. Bagr zatím nezmizel. Značení nepřibylo. Větší pohyb lidstva na stezkách, až na rodinku na treku (sakra jak ty si to můžou užít je mi záhadou), se taky nekonal. A za jezdivejma částma singlu se mi ty dvě hodinky v autíku zatím vyplatěj.

A třetí hodnocení. No to bych se opakoval. Spíš jen přidám novinky. Přibyly modrý skoro neviditelný fleky na spojovačkách co tě odkážkou kam že to jet dál. Taky se na jednom ze spotů zjevila nová informační tabule. Bagr je pryč, fakt pryč a já se na něj tak těšil. Za místem kde byl je teď singlík už doladěn a tak míst kde se to dá fakt jet je teď o jedno víc. Lidi zatím nejsou, potkal jsem jen pár starších, jeden otec s dcerkou a i jeden střelec v chráničích, bohužel furt čekal na svý kámoše na xcéčkách tak jsem se s nim nemohl porovnat (ten by mě to asi dal sežrat :). Trasa od Hubertky dolů k sudu je nářez, jak se otrkávám tak už si tam dovolím jet docela hranu, zatáčky do smyku, skoky nářez, až jsem tam jedný babce skočil na hlavu. Si to štrádovala po singlu jako po silnici, pak mě zahlídne čumí na mě a jako že bych měl uhnout. Trochu teda uberu a prolítnu kolem ní. Druhá babka a dědek vedle ní stejně nadávaj jak straky co že jezdím jak blázen. To že tam nemá co dělat jim bylo putna. No nic co si otravovat život. Jinak krásnej den, nádhernej tripl-singl od Hubertky, vyzkoušený new chrániče, co víc dodat. Je to prostě mňamka.

A závěrem. Místama hodně dobrý a v Čechách zatím nevýdaný, tam kde to nejede si holt člověk musí šlápnout. I tak ti co si na tom mákli maj můj obdiv, jen tak dál, ať kilometříky přibejvaj. A těch pár mušek, pcha to se poddá.

Map. Odkaz na obří soudek: tady !

Zbytek Fotek tu !