úterý 20. dubna 2010
„To si musím cvaknout, nááádhera"
Skouknu časomíru, deadline pro odjezd k Bolkovi se přiblížil a tak jdu probudit spáče. Nakonec se ukazuje že to ani není nutný, sluníčko je taky šimrá do nosů a už jsou venku z pod peřinek. Počkám si na Karlose, nacucám si vodu do blouda velblouda, zhltnu dva croissanty a jedem. No jedem, kousek kolem nádrže, hodně to houpe, Karlosík se ke mně otočí a nechává raději řídit mě. Jůůů konečně velký kchár a můžu si ho odřídit brrrmmm brrmmm. Teda přestup z Fábky do Octávie Kombi to je jako z fiátku pětistovkydo náklaďáku. To že jedu stovkou, zjištuju jen z tachometru a remcání spolujezdce. Tak se zklidňuji a užívám si jízdu vyšší nižší střední třídou. K Bolkovi je to kousíček, slabá dvacka a než si to opravdu začnu, užívat už jsem tam. Parking, jiný botky a go go go se zaregistrovat. Ať to máme za sebou a můžu si jít půjčit první kolečko. Dostáváme lístečky na obídek, epesní festovací ponožky a starší číslo Vela nebo katalog.
„Sfouknu fotku městečka se stánky vystavovatelů a hrrrr na ně."
Nejdřív rychle k RB, dle pokynů pána Heiníkovic se napsat na formulář, abych si mohl půjčit ten jedinej kousek RB IQ SECHS. První volné místo 15:00 středoevropského času. Tak proč ne, nejdřív se nabudím na kolech zbytku vystavovatelů, alespoň bude s čím srovnávat. Procházím kolem stánku TREKu a půjčuji si právě přivezeného Scratche, v nejvyšší modelové výbavě. Mňam, mňam bike, hned bych ho chtěl. Podepisuju formuláře o vypůjčení, dávám vystavovatelům vodičák s OP kartou, jsem ujištěn že SPíDka na Scratchovi mě padnou, takže se nemontuje, přebírám stroj, zacvaknu se a odjíždím k stánku Marinu. U Marinu na mě čeká Karlos a chci taky hodit řeč s Andym. Přijedu si to tam ve stylu: „pozor největší macho frírajder“ a snažím se zastavit. Při zastavovacím manévru zjišťuji, že se fakt nevycvaknu a efektně se sklápím do štěrku a trávy. Andy s Karlosem se chechtaj jak sviň a za mnou beží udejchanej mechanik Treku s imbusama v ruce. Na poslední chvíli si vzpomněl, že to má na sebe utažený až na doraz a nějak se zapoměl zmínit. No co aspoň je nějaká ta show, stejně si to ještě párkrát na jinejch kolech zopáknu, takže no stress. Oklepu se, poštoluju, stejně to nefuguje tak jak má a s Karlosem na Marinovi odjíždíme vyzkoušet místní lesík. The Scretch
Teda to je motorka jak swiň, i do kopce to umí pomalinku vyjet, dvoupřesmykač, spodní vodítko a teleskopka. Všechno co může je modrej elox od Bontrageru. Tlumení i pneumatiky motocross hadr. Dojedeme po asfaltu do lesa, fotíme, zkoušíme, blbneme a skáčeme pár hran. Tohle kolo udělá i z dementa jako jsem já toho nejšílenějšího cross majstra. Tam kde pilot udělá blbost to požere vše a ty si toho stejně nevšimneš. Labůůůžo.
Projíždíme zbytek okruhu, pár fotek u hřbitovního kvítí do památníčků, Karlosovi pomalu s potem odchází z těla zbytkovej alkohol otřepe se a je jak vyměněnej.
Už žádnej skelnej pohled ale permanentní pohoda z toho jak je krásně a jak se se nám to vydařilo.
„Alpy hadr"
The MARIN Vision Quad
Tak tohodle přepákovanýho XC/Trail biku jsem se tak nějak od pohledu bál a trochu jsem nevěřil Andyho recce . Ale kdopak by se biku bál a jde se na věc. Sakra chlape fakt si nekecal, funguje to překvapivě dobře i na tu páčku propedálu u tlumiče se dostanu, aniž by mě pantograf ufiknul pazouru. A jak to jede, jedna báseň všechno na co si ukážu to přejede a přeskáče. Jsme znovu u foto spotu. A fotíme a zase blbneme.
Ujíždíme zpět, u vapek omýváme kolečka a vybíráme další biky na holení. Mezitím mě při příjezdu k vrácení Treku drapne klučík v integrálce a jako jestli už to vracím a že to strašně chce a tak. Vracím, předávám, popisuji jízdní vlastnosti do lístečku a hurá dál. Vedle je hned stáj Giantíků. Bereme dva kousky, AMko, fríírajda a hup zpátky na trať.
The REIGN 1
Vyfásnul jsem krásný modrý AMko. Posed na pohodu, hodně mi to sedne, při výšlapu po asfaltu se to ani moc nehoupá. Musel bych si asi víc poladit tlumení. Photo Spot nás láká, sesedáme, fotíme a zkoušíme na vlnkách co kolečka uměj. Tohle kolo se v terénu se neztratí. Jeho hlavní plus je však všestrannost. Na kopec si vyjedete, okruh do 40km objedete a terény down podrtíte. Na Alpen tůry kolo jako dělaný, možná i nějaký ty občasný hrátky v na FR dráze po bikeparcích.
The REIGN X1
Taky je fríírajd jako vyšitej ale míň motorkoidní jak Scretch. Tady už se musí i trochu umět. A tak mě bike hned na začátku trochu malinko vyškolí. Tak to beru víc u huby, a jak to obříkovi hnedka skáče. Tak rychle fotku dokud to jde i mě.
„No nádhera, nejsem já šikovnej :)), ale na podruhý se zas válím…"
Raději už nepokouším osud a jedu zbytek kolečka, pěkně všecko odskákat a do zatáček jedině pod plynem. Je to rachot a tenhle stroj mě moc a moc baví. Není to zas taková žehlička jako Scratch, dá mě to víc čuchnout, ale pocitově si vedu kolo já a ne jen kolo mě.
MTB okruh na těžkej kolech nás významně zmohl, obídek si dej, říká si už tělo. Dávám mu za pravdu, vracím umytý Obry a rázem stojím ve frontičce na oběd. Dostávám polívku kyselačku v chlebu (modní to věc teď) k tomu kafíčko, najdu si svoje místo na slunci a láduju se. Během toho potkávám zbytek výpravy co tu se mnou je. Polítali XC, přijeli se kouknout a dát si taky něco dobrého k snědku. Bohužel u Bolků se dnes pro náhodné ridery nevaří, všude je odháněj. Berou tedy kramle k nejbližší hospůdce, kde zaženou „MONSTER“ hlad. Chvilku trávím, zbavuji se odpadků po obědě, a že si skouknu jak to u Bolka vlastně vypadá. Trochu se tu sice staví, Bolek přestavuje svoji chatu na tříposchoďovej panelák, jenže to neva vedle má menší ZOO a my jako malí kuci trápíme Bolkovi pštrosa.
A to samý s kozlem. Hned bych ho trknul zmetka jednoho pražskýho.
The Cannondale RZ1 Twenty
První kolo z celýho testu co mě vůbec, ale vůbec nesedlo. Hodně lidí nemá rádo Cannona kvůli Lefty, jenže tady je Lefty to nejlepší co na kole je. Tedy alespoň pro mě. Funguje jak má, všechno pobere a žádný blbý pocity mě z ní nenapadaj. Ale ten zbytek au vau s tím je potíž. Rám má být Lko, v kratší verzi, ale stejně se mi zdá stráášně dlouhej. Ruce mám natažený jak špagáty, sedlo je taky prachbídný a furt klouzám nazad. Prostě hrůza, děs a běs. Co jsem to dostal za krám :((. Fotím kolo na krásu, sjedu si to zpátky a rychle měním za Karlosovu Konu.
The KONA „koma“ Dawg Deluxe
Dostávám kolo do ruky. Usedám, ladím posed a po ujetí pár metrů jsem si skorem hned jist, že tohle taky není můj šálek kafe. Kona se tváří jako AM bike, jenže posez je spíš na XC a délka řidítek i celého kokpitu tomu hodně nahrává. Bohužel k tomu vůbec neladí sklon vidlice, k ní by to chtělo mnohem delší klacky. Takhle se kolo nedá vůbec řídit a celkovej dojem jde strašně moc dolů. Možná koupit jen samotnej rám a ten zbytek si přionačit sám. Achjo…rychle z toho pryč, a jít si spravit chuť RB bikem.
The RB IQ SECHS
Tu třetí hodina odbila, já k RB stánku spěchám,
pujčit si novýho bika, já dojmy z něho nechám,
na velkou recku plnou dojmů
a tedy se vám z toho dojmu.
kdo chce musí na sedmsetdvacítku,
víc se prostě doví tam.
The Mongoose Khyber Elite
(Karlosovy dojmy)
Když jsem přišel, tak mi chlapík řekl - to je ale freerajd pane a já na to já vim. Kolik stojí takovej krasavec - asi 52 000, ale už letos asi nebude. Jinak pojezd cool, žehlička podobná tvýmu morewodu, vcelku se mi zdálo, že i jede oproti koně ) i po rovině ). Vidle RS verry nice, super posed i jízda - nemám co vytknout.
Na úplný konec Test Festu si nechávám masovku od Meridy a Karlosovi spadne do klína 29“ Zaskar. A jak že to nakonec dopadlo, byli jsme už vysílení natolik, že jsme vyčerpáním zomreli, byl Karlovi 29“ Zaskár málo nebo moc. Stačí dočíst, už jste skoro tam.
The Merida ONE Twenty
Vsednu na Meridu a nevím proč, ale je to jako bych se ocitl v sedle svého RBíčka IQůčka. Zdvihy stejný, kokpit stejný, do kopce i z kopce to jede úplně ale úplně stejně. Sakra fix, někde to musí být jiný, no tak štípněte mě. Nic furt stejný, sice je tlumič vedený na zadní stavbu přes trojúhelník jako u Treka, ale chová se hodně podobně. Asi bych na kole musel zůstat sedět delší čas a najet i vícero kilometrů abych odhalil drobné odchylky od chování RBíčka. I cenou se hodně blížej, teda teda, že ona ta Merida opisuje, ale co RB je o lidech a Meridu má každej :)) (strašně moc placená reklama – za odměnu dostal jsem dvě lávky, klopenku a pár šutrů co si můžu odtáhnout). Hezký kolo je to, jen brzdové páky bych posunul, ať můžu brzdit jen jedním prstem.
The 29“ GT Zaskar
(Karlosovy dojmy)
Zaskar NINER EXPERT 29´mě tedy nepřesvědčil, i když tedy po 5km poznat rozíl velkejch obručí asi nejde. Je pravda tedy že když se rozjel, tak docela valil, i když v těch sjezdech jsem měl trochu problem, málem jsem se vysekal a to jsem spadl naposledy už hodně dávno. Zdálo se mi, že se ty kola jakoby kroutěj - ale je to jen můj pocit.
„Vzhledově se mi tedy kola 29 vůbec nelíbily a asi bych si je v tuto chvíli ani nekoupil."
RESUME
Mám jen jedinou výtku, namířenou přímo na výrobce a prodejce kol. Hele chlapíci, když už si kupuju za vetší obnos kolo, tak ho chci se vším všudy. A ne že se předpokládá co všechno si zákazník dokoupí, vymění, předělá a doladí. Když nový kolo tak najednou a fungující kousek(protáčející se nevhodný gripy, neupravený brzdový páky, kola neodpovídající ceně full biku, atd). Tenhle problém mám skoro u všech velkejch výrobců a asi nebudu sám. No nic.
To co jsem očekával jsem dostal a pokud bych kupoval kolo, byl by to pro mě první impuls, vybrat si co se mi líbí a co vlastně od kola čekám.
No a pak si vybranej kousek půjčit na celovíkendový test. Mrk, mrk RB ;)
Jinak to bylo moc krásný , počasí se vyvedlo, nálada se vyvedla, pozdravil jsem Andyho, pana Heiníka a viděl na živo i mr. Bartozse. Jo já se měl.
Full Galerka na Rajčeti.
Štítky:
úterý 9. března 2010
Venku je hezky, fakt moc hezky ale má to jeden háček všude po Praze leží sníh. Na bílý zlo se mi na kole opravdu nechce, klouže to, je tam zima a podobný výmluvy. V Letňanech je výstava a když se nedá jezdit, tak se na kolečka aspoň půjdu mrknout.
Metrem z Hůrky je to pruda. Hodinka s Ipodem v uších jen to hvízdne a stojím před areálem. Slunce paří, vítr hvízdá a já mrznu. Personál výstaviště je neoblomný a digitální hodiny odměřují čas nejen mě ale i houfu lidí kolem. Ohřát se v hale, NE!!!, dát si z kafevaru kafe NE!!! Panáčku pustím tě tam až v deset a zkus protestovat ti takovou lísknu až.....kouká z očí podmračené biletářky u vchodu. Ha desátá odbíjí a houf prokřehlejch golfistů, bikerů, streetařů a těch co se jdou jen ohřát zdolává vstupní bránu. Vstupme tedy taky.
Projdu dál a vstoupím do první haly v které probíhá výstava FOR GOLF. No krásný je to. Půlka haly je přepažena na zkušební odpal, taky si chci bouchnout ale prej to neumím a jsem tlačen dál. Kolem plno stánků s oblečením, holema a okrasným kováním na dveře. Jo klika u dveří pro golfistu je jiná než pro běžného smrtelníka. Míjíme Porše, teda Poršáka a rabujeme stánek Rakouského Golfového hotelu. Kdy už se ti Rakušáci poučí, ceská foják dobrá foják, ale když je něco zadarmo tak se bere plnejma hrstma. Trochu se přežírám Mozartovejma koulema, pár jich beru do kapes a takto posilněn odcházím k další hale. Teď už se bude bikovat. (nebojte k rakušákům se ještě vrátím, mňam)
For Bikes není megaloman jako Brno a tak má tři haly. Jednu výstavní a dvě akční. Nejdřív skoukneme výstavku, pak zařádíme na elektrokolech a konečnou nám vystaví A-GANG fighters s exhibičkou.
První je stánek Škotů, jejich známej výstavní kamionék je tu s celým portfoliem značky. Od XC, freečka, DHčka až po první odrážedlo. Chvilku zkoumám freeride/dirt novinku VOLTAGE a za ty prachy je to hooodně osekanej stroječek. Poměr cena/výkon nula, nula, nic.
Na XC scéně vše při starym a na Ransoma jen zběžně mrknu. Chvilku zkoumáme kolečko na změnu progressu jak tlumiče tak vidlice. Na tuhle fičuru jsem mrkal už v Sallbachu, takže zas tak new a supa to není. Jeden ze spolubikerů si to hodlá pořídit na Šparka tak z něj třeba vymlátím nějaký to info. Hodně nás bavěj ráfky na juniorským allmountainu viz fotečka, jo z toho se bahno bude dostávat jedině vysavačem.
Civíme na testovací Geniuse a na dotázek zda ho nechcem projet se dostává kamarádova odpověď, že zrovinka tohodle už jel a snad i to bahno na něm je z jeho produkce :)) Chvilku ještě debatujeme nad cenovou politikou u Scotta. Jak je vidět tak krize dolehla i sem a i Scott musí tlačit cenovky dolů. Divný, divný pane ŠKOT u Vás hodně překvapivý. Nu a jdeme o dům dál.
Malejma stánkama local prodejců nebudu otravovat, hlavní je že tu jsou, dají o sobě vědět a tak nějak víte kam v Praze skočit.
Další větší expozička kde se musím zastavit je Commencal. To že je Cedric opustil všici vědí, zato zlanařili Matušíka a hlavní hvězdu Gee Atherthona. Rámy a full biky nádherný. Jen ta barva je pro můj vkus víc než odvážná. Zas každej svýho biku strůjce.
Výstavce dominuje DH speciálek v bílé barvičce, dle vysvětlení vedle stojící slečny, ve válečnejch barvách, s válečným bahýnkem z Deutshlandu a s válečným Selle Italia sedlem v designu TLD.
Nad Allmountain bikem z produkce Commencalu trochu kroutím hlavou, to přepákování ou ou.
Přecházíme ke Cubíkovi. Trochu lamentujeme nad nepřítomností nového Frittze. Nakonec ho nacházime na venkovním bikovišti, bohužel v modelové řadě 09. Kamarád hledá volný dresy (přece nebude jezdit na Cubovi v dresu GT) a žádnej nenachází. Škoda.
Další na holení ja předraženej a divně přebastlenej Trek. Dobře nad Scratchem slintám dobrejch pár minut až mě musej odtrhnout. Bohužel za ty prachy nikdy.
To samý DH machina. Tyhle stroje jsou jen do vlhkejch snů a možná za odměnu profíkům. My co máme do peněženky je velkou díru se musíme spokojit bazárkem.
Cannondale se už klasicky prsí s Lefty a nejnejnejlehčíma fullama a XCčkama na světě. Stejně bych se na tom bál jet. Už teď to má rám jak sirčička. Možná tak pověsit doma na váhu jako uměleckej skvost a lákat na to ženy.
Hodně se rozšoupnul ProgressCycles. V Brně Giant figuroval jen u jednoho local stánečku. V Praze byla velká výstavka full sortimentu od vyeloxovanýho Anthemu a Reigna po vymazelný Glory.
A zas ta stará píseň. Na tohle moje příjmy fakt nestačej (a to nejsou vubec malý - jsem se zaprsil co :)), nic nervu do dětí, jen do kola, bydlení a školy a stejně na ty ciciny mít asi nikdy mít nebudu. Nu což aspoň nějaký zprasím na Velo Test Festu ať maj co mejt, vobludy!!! Stejně Michalovi nerozumím že od nich odcházel.
Hodina pokročila a tak spěcháme na elektrodráhu. Stejně dál už jsou to jen regionální stánky, kde bereme mapy na kila, vono se to bude hodit a kámoš si vytapetuje dětskej pokoj :)) To s Elektrokolama je zábavy až nad hlavu. Poučeni z Brna bereme jen ty co maj i pohon a dráždíme dráhu. Zatáčky jedině slidem a na plnej, až mě obsluha vypakovává. Jo zábava musí bejt.
Na závěr náběh na BMX contest v AGANG hale. Na vystavený kola ani nekoukám, design se mi až na Rockenrollu vůbec nelíbí. Kola jsou to asi dobrý ale tahle odnož Authora není moje krevní skupina. Jo to kuci co lítaj na připravený BMX line to je jiný kafčo. Triky neskutečný, samý whipování, supermani i na kolobrndách a korunu všemu nasazuje ukázkovej FrontFlip. Dav šílí (fakt šílí - až se divím, to v Brně bylo punkblikum k BMXařům hodně vlažný), tenhle trik je hodně kulervoucí a big Respect jak riderovi tak i těm ostatním. A já se odcházím vyplakat dom :))
Akcička se vydařila, po cestě jsem ještě jednou vyžral Rakušáky a ukecal jednu jakž takž slušnou rakušanku o golfovej míček (jů já mám míček, óóó my se máme), nabral kapsy goulema a odjel dom.
Snad se 4Bikes podaří i příští rok, návštěvnost prej byla slušná a i vystavovatelů bylo docela dost.
Full Galerka na PinkBiku
Projdu dál a vstoupím do první haly v které probíhá výstava FOR GOLF. No krásný je to. Půlka haly je přepažena na zkušební odpal, taky si chci bouchnout ale prej to neumím a jsem tlačen dál. Kolem plno stánků s oblečením, holema a okrasným kováním na dveře. Jo klika u dveří pro golfistu je jiná než pro běžného smrtelníka. Míjíme Porše, teda Poršáka a rabujeme stánek Rakouského Golfového hotelu. Kdy už se ti Rakušáci poučí, ceská foják dobrá foják, ale když je něco zadarmo tak se bere plnejma hrstma. Trochu se přežírám Mozartovejma koulema, pár jich beru do kapes a takto posilněn odcházím k další hale. Teď už se bude bikovat. (nebojte k rakušákům se ještě vrátím, mňam)
For Bikes není megaloman jako Brno a tak má tři haly. Jednu výstavní a dvě akční. Nejdřív skoukneme výstavku, pak zařádíme na elektrokolech a konečnou nám vystaví A-GANG fighters s exhibičkou.
První je stánek Škotů, jejich známej výstavní kamionék je tu s celým portfoliem značky. Od XC, freečka, DHčka až po první odrážedlo. Chvilku zkoumám freeride/dirt novinku VOLTAGE a za ty prachy je to hooodně osekanej stroječek. Poměr cena/výkon nula, nula, nic.
Malejma stánkama local prodejců nebudu otravovat, hlavní je že tu jsou, dají o sobě vědět a tak nějak víte kam v Praze skočit.
Další větší expozička kde se musím zastavit je Commencal. To že je Cedric opustil všici vědí, zato zlanařili Matušíka a hlavní hvězdu Gee Atherthona. Rámy a full biky nádherný. Jen ta barva je pro můj vkus víc než odvážná. Zas každej svýho biku strůjce.
Přecházíme ke Cubíkovi. Trochu lamentujeme nad nepřítomností nového Frittze. Nakonec ho nacházime na venkovním bikovišti, bohužel v modelové řadě 09. Kamarád hledá volný dresy (přece nebude jezdit na Cubovi v dresu GT) a žádnej nenachází. Škoda.
Další na holení ja předraženej a divně přebastlenej Trek. Dobře nad Scratchem slintám dobrejch pár minut až mě musej odtrhnout. Bohužel za ty prachy nikdy.
Cannondale se už klasicky prsí s Lefty a nejnejnejlehčíma fullama a XCčkama na světě. Stejně bych se na tom bál jet. Už teď to má rám jak sirčička. Možná tak pověsit doma na váhu jako uměleckej skvost a lákat na to ženy.
Hodně se rozšoupnul ProgressCycles. V Brně Giant figuroval jen u jednoho local stánečku. V Praze byla velká výstavka full sortimentu od vyeloxovanýho Anthemu a Reigna po vymazelný Glory.
Hodina pokročila a tak spěcháme na elektrodráhu. Stejně dál už jsou to jen regionální stánky, kde bereme mapy na kila, vono se to bude hodit a kámoš si vytapetuje dětskej pokoj :)) To s Elektrokolama je zábavy až nad hlavu. Poučeni z Brna bereme jen ty co maj i pohon a dráždíme dráhu. Zatáčky jedině slidem a na plnej, až mě obsluha vypakovává. Jo zábava musí bejt.
Na závěr náběh na BMX contest v AGANG hale. Na vystavený kola ani nekoukám, design se mi až na Rockenrollu vůbec nelíbí. Kola jsou to asi dobrý ale tahle odnož Authora není moje krevní skupina. Jo to kuci co lítaj na připravený BMX line to je jiný kafčo. Triky neskutečný, samý whipování, supermani i na kolobrndách a korunu všemu nasazuje ukázkovej FrontFlip. Dav šílí (fakt šílí - až se divím, to v Brně bylo punkblikum k BMXařům hodně vlažný), tenhle trik je hodně kulervoucí a big Respect jak riderovi tak i těm ostatním. A já se odcházím vyplakat dom :))
Akcička se vydařila, po cestě jsem ještě jednou vyžral Rakušáky a ukecal jednu jakž takž slušnou rakušanku o golfovej míček (jů já mám míček, óóó my se máme), nabral kapsy goulema a odjel dom.
Snad se 4Bikes podaří i příští rok, návštěvnost prej byla slušná a i vystavovatelů bylo docela dost.
Čím víc takovejch akcí tím líp.
pondělí 1. března 2010
Born Free, Bike Free.
čtvrtek 25. února 2010
Teda byl jsem si dát seznamovačku s mým new bikem. Čekal jsem že to bude bolet a taky to bolí.
Duchna si stěžuje a to mooooc:
No jo asi jo, že já se na to dal. Na všech těch videích je to tak jednoduchý. Steave Peat se rozjede, vezme klopenku, skočí pár skoků, usměje se do kamery a frčí dál. A ty mlaďáci, Romaniuk, Semeniuk a všici další ty woe kde to vzali. No nic jdu se umejt.
BIKE PUNK!!!! JAU
Duchna si stěžuje a to mooooc:
- Proč je to kolo tak těžký. Protože musí ty máčo, RBčko jsi už málem rozpůlil, kurfa.
- Proč mě to kurfa vůbec nejde. Lamer bez skillu, každej někdy začínal, tak si zvykej.
- Debilní sníh, debilní všechno. Jo Jo teď se vymlouváš. Chtěls to, máš to a teď makej!!!
No jo asi jo, že já se na to dal. Na všech těch videích je to tak jednoduchý. Steave Peat se rozjede, vezme klopenku, skočí pár skoků, usměje se do kamery a frčí dál. A ty mlaďáci, Romaniuk, Semeniuk a všici další ty woe kde to vzali. No nic jdu se umejt.
BIKE PUNK!!!! JAU
pátek 12. února 2010
Každej píše jak jede nějakej ten trip. Jakejkoliv web, biker, bratřík, vytuhlej pán odvedle. Všichni jedou trip, trip, trip a trip. A tak si říkam hele woe, ujíždí ti vlak. Kdo chce bejt dneska borec a mediálně webová hvězda tak jede jedině na trip. Skouknu kalendář a co že to tam máme a hele Downmall. To znám, tam jsem byl mezi zkouškama loňskej rok a bylo to prímový. No jo, ale trip to není jen o čumendě to se musí dát i sport aby se tělo protáhlo když už mozkový buňky dostaly zabrat. Popřemejšlím....kámoš popřemejšlí a jelikož jsou horský střediska blízko, sněhová kalamita stále trvá a tak je sněhu habakuk, dáme si večer lyžovačku za umělýho světla v Kameci nad Jabloncem. Odpolední i večerní program completed a na ránko se protáhnu na Radlicích v bazénu Motorletu. Dolaďujeme poslední detaily odjezdu, čtu si konečně návod k nové zrcadlovce a vzpomínám co že mě to otec radil. Snad to nějak půjde, zapínám PC a dopřávám si večerní film.
Ráno…..jé ráno, nebo spíš poledne. No to snad ??!!@@??!! Kterej dement mě odstřelil phone z nabíječky. Velmi klidně odfukující bratr se jen víc přikreje a hraje nevnímajícího. Takže bázen padl. A to jsem si říkal jak půjdu ve stopách trip mága big Charýse či jak se tenhle frája jmenuje. Nu tak příště. Balím bágl, vybírám který Oakley brejličky nasadím, DC nebo FOX triko a Quickiny jeans…..prostě kde chyběj dovednosti nastupuje maskování. Z nedostatku času srkám tee a překážkovou dráhou zdrhám na metro. Z Hůrky na Čerňák je to k umření, aspoň je metro naprosto prázdný, je si kam sednout a i ze sluchátek se na mě může řinout hudba na plný kule (kdo nezná pražský prudící důchodce ten nepochopí). Cestu MHD na Čerňák nelze považovat jako část tripu takže beze slov až na konečnou. Vystupuju a cestou na místo srazu (obligátní začátek skorem všech mejch cest M.C. Donald) fotím velmi povedený FANTAS TRIP GRAFITTI.
Chvilka čekání a rozvaluju se na sedátku v kámošově Octávce směrem na Liberec. Během jízdy pokec a nějaký ty indooor/outdoor fotky.
Všechno to lítá dolů jak namydlenej blesk, ostrá zatáčka dole se dává divácky smykem nebo chytře vnějškem. Následná šlapavá rovinka se stává krchovem všech co maj fulla, tady se 4xCross speciálek rozjede z nuly na sto o poznání rychleji a finále je tak skorem fullaprostý. Sice závěrečný skok musí na hardtailu bolet, jenže tohle jsou mistři oboru, pro ně je to lahoda i s polevou a při pokusu si je blejsknout mě pokaždé vyletěj ze záběru, jak to hrotěj.
Samo že vítězství a prize money se asi musí nějak vybojovat. Druhý kolečko se taky chýlí ke konci a jest čas na další trial vložku. Vše se odehrává na místě startu na placu diskotéky. Kuci si laděj překážky, začínaj na menších tricích, jenže kytarový ryfy je tak rozprouděj až dávaj neskutečný parádičky. Pár rakev je tam taky, ovšem kde je výzva ta se musí pokořit a i poslední trik se po pár skocích mezi fotografy daří. Teď přichází best off trick, čtyři lidi na sobě, monster big mac kluk + holka + kluk + holka a přeskok z místa. Chystám fotítko a potím zatím nejlepší snímek, nějak mě podivně všechno zaklaplo na ta správná místa a fotečka se vyvedla par excelence.
No na Roba Trnkyče to zatím nebude. Konec představení, finále začíná. Berem místa kolem oblíbenejch schodů a zase oslňuju přijíždějící bikerz. Kdo vyhrál, no to se mě ptejte. Za mě asi každej kdo to pojel, včetně Buba, mužíka menšího vzrůstu zato se skillz na rozdávání.
Startujeme stroj a díky povyjetí a znovu parkingu vprostřed programu neplatíme parkovný, jo jsme holt mladí (já), chytří (kámoš). Radíme se s navigačkou a mažeme do Jablonce nad Jizerou. Cestu potemnělou krajinkou nám zpříjemňují zážitky ze závodu spolu se Static X, Clafinger atd….hudba hluchých. Dorážíme, kupujem na český poměry levný permice, já ladím půjčovnu lyžeb a jde se na carving. Sjezdovka bomba, sníh už tak moc ne. Je to moc měkký a nohy nemaj tolik síly se do carwů pořádně opřít.
Všechno až na ránko vyšlo takže svůj first „TRIP“ můžu považovat za úspěšně zakončenej. Ještě do příště poladit pár mušek, ale jo to půjde.
Kompletní photo album na Pinkbiku.
Ráno…..jé ráno, nebo spíš poledne. No to snad ??!!@@??!! Kterej dement mě odstřelil phone z nabíječky. Velmi klidně odfukující bratr se jen víc přikreje a hraje nevnímajícího. Takže bázen padl. A to jsem si říkal jak půjdu ve stopách trip mága big Charýse či jak se tenhle frája jmenuje. Nu tak příště. Balím bágl, vybírám který Oakley brejličky nasadím, DC nebo FOX triko a Quickiny jeans…..prostě kde chyběj dovednosti nastupuje maskování. Z nedostatku času srkám tee a překážkovou dráhou zdrhám na metro. Z Hůrky na Čerňák je to k umření, aspoň je metro naprosto prázdný, je si kam sednout a i ze sluchátek se na mě může řinout hudba na plný kule (kdo nezná pražský prudící důchodce ten nepochopí). Cestu MHD na Čerňák nelze považovat jako část tripu takže beze slov až na konečnou. Vystupuju a cestou na místo srazu (obligátní začátek skorem všech mejch cest M.C. Donald) fotím velmi povedený FANTAS TRIP GRAFITTI.
Chvilka čekání a rozvaluju se na sedátku v kámošově Octávce směrem na Liberec. Během jízdy pokec a nějaký ty indooor/outdoor fotky. 
Z okolní krajinky stojí za fotečku Kokořínské skalky, vokýnko dolů a už to fotím. První mázlá, druhá mázlá, něco štoluju na zrcadlovce a hele už to z toho leze.
Cesta spokojeně pokračuje až skorem k Mladý Bolce. Tam na nás mávaj hodní policisti a odklánějí dopravu fuč z dálnice. Jeden z hodně mávajících si stoupne pod značku, zaduje vítr a čepice sněhu na značce se přemístí na zoufalého policistu. Příjemné zjištění že i příroda je nemá ráda. Dál už je to až do Libereckého Mallu bez jakékoliv příhody. Zajíždíme pod zem, parkujeme a jdeme si najít nejpříhodnější štafl kolem trati.
Při obhlídce je trať asi taková: rychlej start z diskotéky, párek menších zatáček směr eskalátory, sjezd eskalátorů, hodně ostrá levá, šlapavá rovinka k umělému skoku, další ostrá levá par schodů, big jump a dopad do prostoru cíle. Co se tak procházíme velmi obdivně slintáme nad místními slečnami. Skorem jako bych chodil na vejšku do jiného města, tohle jsem na koleji neviděl. Pokládám si nahlas řečnickou kde že ty všechny slečny byli???? Na základce kamaráde, zahučí vedle mě kámoš. Fakt, samý emo a extreme nactiletý slečny. Kulýnskej by měl radost. Cvaknu si tedy jen ty starší.
Čas kvapí, rideři čekujou trať, tak cvakám Říhu, Prokopa, Slavíka, Máááru a plno dalších sqvělejch DH/4xCross pilotů. Chvilku koukám na Jakuba Říhu, soustředěně čekuje záludnosti na trati a v duchu už to sjíždí.
Když tu přichází start, rychle k dráze a fotit ať je o čem psát. Teda zrcadlovka se hodně vzpouzí, než najdu to správný nastavení je čtyřicet riderů a první kolo fuč. Něco mám to je hlavní, ještě je tu druhý kolo a finále na konec.
Jdu srknout něci k pití a u toho vychutnávám trial mezihru. Teda že bych si lehnul na zem a nechal se přeskočit, když sám vím jak se to kolo do bunny hopu kroutí, kdepak ani mě nehne. Hlavní trialista povzbuzen davem žádá dalšího pod svá kola, nějakej malej chlapeček si troufá. A že prej bez rodiču ani ránu, no jo jenže právě rodiče ho vystrkujou, asi věděj svoje. K jejich smůle se přeskok podaří! Riders už se zase řaděj takže trial parta balí kramle. A je tu kolo numero duo. Nějak nestíhám shánět info kdo vypadl a kdo jede. Podle dresů je jistý že Prokop, Říhič a Slavík jsou tam a mířej za cílem pojet finále. Zabírám flek u eskalátorů a fotím co to jde.
Samo že vítězství a prize money se asi musí nějak vybojovat. Druhý kolečko se taky chýlí ke konci a jest čas na další trial vložku. Vše se odehrává na místě startu na placu diskotéky. Kuci si laděj překážky, začínaj na menších tricích, jenže kytarový ryfy je tak rozprouděj až dávaj neskutečný parádičky. Pár rakev je tam taky, ovšem kde je výzva ta se musí pokořit a i poslední trik se po pár skocích mezi fotografy daří. Teď přichází best off trick, čtyři lidi na sobě, monster big mac kluk + holka + kluk + holka a přeskok z místa. Chystám fotítko a potím zatím nejlepší snímek, nějak mě podivně všechno zaklaplo na ta správná místa a fotečka se vyvedla par excelence. 
No na Roba Trnkyče to zatím nebude. Konec představení, finále začíná. Berem místa kolem oblíbenejch schodů a zase oslňuju přijíždějící bikerz. Kdo vyhrál, no to se mě ptejte. Za mě asi každej kdo to pojel, včetně Buba, mužíka menšího vzrůstu zato se skillz na rozdávání.
Hlasatel děkuje sponzorům, cvaknu poslední V.I.P. fotku webovejch pornokrálů, VIPcrew se na mě zazuběj a vyrážím vstříc lyžovačce.
Startujeme stroj a díky povyjetí a znovu parkingu vprostřed programu neplatíme parkovný, jo jsme holt mladí (já), chytří (kámoš). Radíme se s navigačkou a mažeme do Jablonce nad Jizerou. Cestu potemnělou krajinkou nám zpříjemňují zážitky ze závodu spolu se Static X, Clafinger atd….hudba hluchých. Dorážíme, kupujem na český poměry levný permice, já ladím půjčovnu lyžeb a jde se na carving. Sjezdovka bomba, sníh už tak moc ne. Je to moc měkký a nohy nemaj tolik síly se do carwů pořádně opřít.
Než se do toho obuju tak mě nožky bolej jak ďas. Kámoš si lebedí na snowbitchce a řeže zatáčky, jen sníh odletuje. Zkoušíme i pár jumpíků, ale pod umělým světlem to není ono. Lítáme celý tři hodinky, do toho rauchem a tee pauzička a než se nadějeme tripík pomaličku končí. Převlíknout a mažem zpět k Praze. Kolem půlnoci ještě smrknout net kdo že to tedy vyhrál…chvíle napětí….Fanfáry a je to Michááááálllll Prokopůůůů. A zbytek si najděte.
Kompletní photo album na Pinkbiku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)