pátek 14. srpna 2009
Na 720 jsem byl zlákán na Lipenský freeride park. Jelikož jsem ještě tak trochu dítě bez velkých ambic vydělávat big money a cesta na Lipno je tak trochu delší. Nahazuju rybku směrem k XC riderům Karlosovi a Kupčovi a pod záminkou poletu kolem Lipna na XCéčku je táhnu na víkendovou akci za firemní FUEL.
Domlouváme páteční odjezd a to na druhou ať tam jsme co nejdřív. Bohužel cesta z Prahy na Lipenskou přehrádku je peklo pekloucí, stačí párek nesmyslně nastavených semaforů v dědinách a o zábavu je postaráno. Pět hodin v autě nás 100% ubíjí, trochu zpříjemnění dodá lísteček slevenek na MCkáč, pár dobrot v žaludku a k tomu trocha meditační hudby. Na veřejné tábořiště u Kobilnice dorážíme k půl osmé večer a zabíráme místečko hezky u vody a štafl na ohýnek. Těšíme se na pohodičku s buřtíkem, lahvinkou a dobrútkama v šustivejch pytlících. Jenže hlavní dodavatel stanu, master táborník Kupča dovezený stan nejenže nikdy nestavěl ale ani ho v postaveném stavu neviděl. Takže bez návodky zkoušíme stavbu, nenabíráme požadovaný tvar a tak dáváme na rady přítele na telefonu. Já a Kupča stavíme, Karlos se nám chechtá, vytahuje svoji directorskou židličku, popíjí a sem tam nás natočí. Další hodku se s tím mordujeme, posouváme štafl stále dál, původní místo bylo nějak menší a menší a stan by se nemusel stydět za menší stage na fesťáčku. Nakonec teda dostavujem, zapínáme oheň a jdeme se uvést do stavu pohodového. Karlos už je v náladičce svítěj mu očičika a po čase hecuje Kupču ať pohne s Jagermaisterem. Jo ještě že se Kupča nedal zlomit, to by to zas dopadlo....opouštíme ohěň necháváme Karlose osudu (sice na nás něco pořvává) a jdeme spát.
Sobůtka ráno, ptáčkové, rybičky, rybáři a Karlos tůrující motor Octávky :) Nějak nás zbudit musel, když se nám po noci nechce ven ze spacáčků. Dávame nutnou přípravu, srovnáváme budíky v hlavě na provozní stav a vyrážíme vojet Lipno. Po všech těch kopcích co mám ještě v paměti ze Saalbachu je to lahoda. Vyrážíme směrem na Frymburk. Jede se asfalt, všechno kolem mě krásně letí směrem vzad a cestovní průměr leze do voblak. Projíždíme kolem prvních hospůdek a penzionů a ani nevím jak sedím na lavičce před sebou Kofolu a Karlos dává ranního vyprošťováka. Chvíli zkoušel u místního personálu vyloudit polivčičku ale má pešek v deset ráno pro něj nikdo vařit nebude. Dopíjíme, zvedáme se a jedem dál. Asfalt měníme za jeho drsnější variantu a uháníme nach Horní Planná kde plánujeme obídek. Cestou míjíme bike turistické bandy a až na můj výlet, skorem v nulové rychlosti, přez řidítka (jo hodní silničáři co po zimě neuměj uklidit štěrk) se neděje nic moc významnýho. Dorážíme do Planý daváme místní mňamku (studenej ale dobrej Gulatsch) a go dál až ke konci Lipenské nádrže. V Dlouhých Borech tedy otáčíme po druhé straně jedem back. Napojujeme se na místní cyklostezku po které bychom se měli dostat až k Schwarzenberskému kanálu. Nevím proč je dnes ten asfalt tak v kurzu, ale lesní cestu kompletně vyasfaltovanou odshora až dolů to může někdo provýst jen u nás. Prostě nechápu. Kolem scwarzenbergu se to sice změní na príma trail kde se příroda ještě nevzdala, nebo se tam těžká technika ještě nedostala, ovšem cestou ke Svatemů Tomáši je to znova asfalt. Jedem do kopce, slunce praží ze zhora i ze zdola, stačilo by se jen natřít friťákem prostě idylka hadr. Na Svatém Tomáši doplňujeme v místní chajdě potřebné tekutiny a čekáme na krizí sužovaného Karlose. Málem bych zapoměl na epizodku na pomezí Rakousko-Českých hranic. Jedeme po asfaltce (jak jinak) a potkáváme dvě mírně bezradné rakušanky jenž diskutují nad mapou. Přijíždíme k nim a skoušíme jim poradit kam dál. Během dalších deseti minut konverzace in Deutsch se v mapě ztrácíme taky, slečny posíláme na opačnou stranu než mají jet a vyrážime taky blbě. Po pár metrech jízdy nám to nedá, taháme mapu znovu a tentokrát už si dáme všech pět dohromady chytáme správnej směr. Po cestě znovu potkáme ty dvě rakušanky, jenže teď už je radši mlčky objedem, nesou sebou nějakej bad luck. Dál už se nějak nic moc neděje a přez Přední výtoň, Nové domky a neskutečně kýčovitou Holandskou marinu míříme back to stan.
Suma sumárum 110 km za den. Tempo od kliďánko želvička až jedu co to dá. Hezký počásko, fotečky a večerní koupálko v Lipně. Po koupálku se vracíme k teplu ohně a snažíme se o výrobu zemiak v pahrebe. Nakonec do sebe tlačíme buřtíky, dostatěčně kvalitní pahreba nějak nevychází. Popíjíme, hazíme hovor a občas se bavíme s vedle stanující grupou mlaďáků. Prostě na pohodu.
A je tu neděle. Ráno klasika, balíme a připravujeme biky na trochu jinou zábavu. Dneska jezdíme jenom dolů. Přijíždíme pod Lipenský Bike Park, kupujeme permice a čekáme na spuštění lanovky. První hyper pomalý výjezd UP a checkujeme trasu.
Horní část začíná pojezdem přez sjezdovku s pár hupama a jedním větším skokem + plno klopenek v kterejch se dá dost blbnout. Zalítneš do lesa kde je to samej dropík menší skoky a další klopenky. Znova zpátky na sjezdovku kterou drtíš po dřevech, další klopenky a dropíky. No a zpět do lesa přez takovou jakoby lavici (nakopávák - let přez plochou část - doplacht ) na další mrtě klopenek. No pak už jen sjezd dolů přímo po sjezdovce kde zatím nic není. U lanovky jsou dva skoky z dřev (oba skvěle kopou a dá se na nich dobře lítat a bavit lidi u lanovky). Celý je to postavený tak aby se nic nemuselo skákat a sjel to kdokoliv, jakkoliv a na čemkoliv.
Po dvou třech seznamovacích jízdách mě to začíná neskutečně bavit a zkouším kam až můžu zajít. Sice mě limituje skill ale to se poddá. Nakonec to skáču jak se dá, zkouším řezat klopenky, pro mě jako freeride baby je to tu nářez. S náma tu lítá ještě pár turistů co si dole pujčili biky a maník na fourcrosu, kterej si to tu z mýho pohledu neskutečně dává. V jednom skoku se mu podařilo bouchnout šmatiku, pujčujeme mu náhradní ať nemusí sjíždět po lanovce pro novou a zabíráme se do hovoru. Z noname maníka se klube Jakub Říha, jeden z hodně nadanejch a dravejch mladejch 4x crosařů co šlape na paty Prokopovi se Slavíkem. Lítáme dál a občas se snažím odkoukat jak to dávaj lidi co to fakt uměj. Dole u lanovky skáču jeden ze skoků, krásně to kope a zakouším znova ty pocity když jsem měl v pařátech downhillovej stroj. Na skok se odvažuje i Kupček, jenže tohle fakt není jeho parketa, zapichuje se předkem do doskoku, 140mm talasky je rázem fuč, v davu u lanovky to zahučí a on jen tak tak se udrží v sedle. Po shlídnutí jeho jumpu na kamerce se fakt divím jak to mohl přežít. Sice lamentoval že na to už navždy sere, jenže podobnej kyks se dá udělat i na XCéčku v lese.
Nakonec dáváme 12náct jízd. V mezi pauze sjíždíme ke kiosku kde se podivuju nad docela lidovejma cenama (a to jsme přímo v areálu holland maríny). Čas se nám přehupuje k půl pátý, balíme a těšíme se na zběsilou jízdu do Prahy. Cesta znovu trvá něco k pěti hodinám, v Praze jsme k půl devátý, já se dostávám dom až o půl jedenáctý a už si užívám noční bouřky.
Sečteno a podtrženo, víkend stál fakt za to. Počásko se vydařilo, sobotní XCéčko fajn a nedělní poježdění lahoda jahoda. Škoda šílený cesty tam i zpět, bez průtahů způsobenejch ftipnejma semaforama by se to dalo zvládnou ke třem hodinám, takhle je cesta na Lipno dost opruz. Rád si tam ještě někdy v tomto létě zalítnu asi už s jiným nádobíčkem a hlavně s chráničema.
Foto z bikování tu. Videjko snad časem.
PIECE
Domlouváme páteční odjezd a to na druhou ať tam jsme co nejdřív. Bohužel cesta z Prahy na Lipenskou přehrádku je peklo pekloucí, stačí párek nesmyslně nastavených semaforů v dědinách a o zábavu je postaráno. Pět hodin v autě nás 100% ubíjí, trochu zpříjemnění dodá lísteček slevenek na MCkáč, pár dobrot v žaludku a k tomu trocha meditační hudby. Na veřejné tábořiště u Kobilnice dorážíme k půl osmé večer a zabíráme místečko hezky u vody a štafl na ohýnek. Těšíme se na pohodičku s buřtíkem, lahvinkou a dobrútkama v šustivejch pytlících. Jenže hlavní dodavatel stanu, master táborník Kupča dovezený stan nejenže nikdy nestavěl ale ani ho v postaveném stavu neviděl. Takže bez návodky zkoušíme stavbu, nenabíráme požadovaný tvar a tak dáváme na rady přítele na telefonu. Já a Kupča stavíme, Karlos se nám chechtá, vytahuje svoji directorskou židličku, popíjí a sem tam nás natočí. Další hodku se s tím mordujeme, posouváme štafl stále dál, původní místo bylo nějak menší a menší a stan by se nemusel stydět za menší stage na fesťáčku. Nakonec teda dostavujem, zapínáme oheň a jdeme se uvést do stavu pohodového. Karlos už je v náladičce svítěj mu očičika a po čase hecuje Kupču ať pohne s Jagermaisterem. Jo ještě že se Kupča nedal zlomit, to by to zas dopadlo....opouštíme ohěň necháváme Karlose osudu (sice na nás něco pořvává) a jdeme spát.Sobůtka ráno, ptáčkové, rybičky, rybáři a Karlos tůrující motor Octávky :) Nějak nás zbudit musel, když se nám po noci nechce ven ze spacáčků. Dávame nutnou přípravu, srovnáváme budíky v hlavě na provozní stav a vyrážíme vojet Lipno. Po všech těch kopcích co mám ještě v paměti ze Saalbachu je to lahoda. Vyrážíme směrem na Frymburk. Jede se asfalt, všechno kolem mě krásně letí směrem vzad a cestovní průměr leze do voblak. Projíždíme kolem prvních hospůdek a penzionů a ani nevím jak sedím na lavičce před sebou Kofolu a Karlos dává ranního vyprošťováka. Chvíli zkoušel u místního personálu vyloudit polivčičku ale má pešek v deset ráno pro něj nikdo vařit nebude. Dopíjíme, zvedáme se a jedem dál. Asfalt měníme za jeho drsnější variantu a uháníme nach Horní Planná kde plánujeme obídek. Cestou míjíme bike turistické bandy a až na můj výlet, skorem v nulové rychlosti, přez řidítka (jo hodní silničáři co po zimě neuměj uklidit štěrk) se neděje nic moc významnýho. Dorážíme do Planý daváme místní mňamku (studenej ale dobrej Gulatsch) a go dál až ke konci Lipenské nádrže. V Dlouhých Borech tedy otáčíme po druhé straně jedem back. Napojujeme se na místní cyklostezku po které bychom se měli dostat až k Schwarzenberskému kanálu. Nevím proč je dnes ten asfalt tak v kurzu, ale lesní cestu kompletně vyasfaltovanou odshora až dolů to může někdo provýst jen u nás. Prostě nechápu. Kolem scwarzenbergu se to sice změní na príma trail kde se příroda ještě nevzdala, nebo se tam těžká technika ještě nedostala, ovšem cestou ke Svatemů Tomáši je to znova asfalt. Jedem do kopce, slunce praží ze zhora i ze zdola, stačilo by se jen natřít friťákem prostě idylka hadr. Na Svatém Tomáši doplňujeme v místní chajdě potřebné tekutiny a čekáme na krizí sužovaného Karlose. Málem bych zapoměl na epizodku na pomezí Rakousko-Českých hranic. Jedeme po asfaltce (jak jinak) a potkáváme dvě mírně bezradné rakušanky jenž diskutují nad mapou. Přijíždíme k nim a skoušíme jim poradit kam dál. Během dalších deseti minut konverzace in Deutsch se v mapě ztrácíme taky, slečny posíláme na opačnou stranu než mají jet a vyrážime taky blbě. Po pár metrech jízdy nám to nedá, taháme mapu znovu a tentokrát už si dáme všech pět dohromady chytáme správnej směr. Po cestě znovu potkáme ty dvě rakušanky, jenže teď už je radši mlčky objedem, nesou sebou nějakej bad luck. Dál už se nějak nic moc neděje a přez Přední výtoň, Nové domky a neskutečně kýčovitou Holandskou marinu míříme back to stan.
Suma sumárum 110 km za den. Tempo od kliďánko želvička až jedu co to dá. Hezký počásko, fotečky a večerní koupálko v Lipně. Po koupálku se vracíme k teplu ohně a snažíme se o výrobu zemiak v pahrebe. Nakonec do sebe tlačíme buřtíky, dostatěčně kvalitní pahreba nějak nevychází. Popíjíme, hazíme hovor a občas se bavíme s vedle stanující grupou mlaďáků. Prostě na pohodu.
A je tu neděle. Ráno klasika, balíme a připravujeme biky na trochu jinou zábavu. Dneska jezdíme jenom dolů. Přijíždíme pod Lipenský Bike Park, kupujeme permice a čekáme na spuštění lanovky. První hyper pomalý výjezd UP a checkujeme trasu.
Horní část začíná pojezdem přez sjezdovku s pár hupama a jedním větším skokem + plno klopenek v kterejch se dá dost blbnout. Zalítneš do lesa kde je to samej dropík menší skoky a další klopenky. Znova zpátky na sjezdovku kterou drtíš po dřevech, další klopenky a dropíky. No a zpět do lesa přez takovou jakoby lavici (nakopávák - let přez plochou část - doplacht ) na další mrtě klopenek. No pak už jen sjezd dolů přímo po sjezdovce kde zatím nic není. U lanovky jsou dva skoky z dřev (oba skvěle kopou a dá se na nich dobře lítat a bavit lidi u lanovky). Celý je to postavený tak aby se nic nemuselo skákat a sjel to kdokoliv, jakkoliv a na čemkoliv.
Po dvou třech seznamovacích jízdách mě to začíná neskutečně bavit a zkouším kam až můžu zajít. Sice mě limituje skill ale to se poddá. Nakonec to skáču jak se dá, zkouším řezat klopenky, pro mě jako freeride baby je to tu nářez. S náma tu lítá ještě pár turistů co si dole pujčili biky a maník na fourcrosu, kterej si to tu z mýho pohledu neskutečně dává. V jednom skoku se mu podařilo bouchnout šmatiku, pujčujeme mu náhradní ať nemusí sjíždět po lanovce pro novou a zabíráme se do hovoru. Z noname maníka se klube Jakub Říha, jeden z hodně nadanejch a dravejch mladejch 4x crosařů co šlape na paty Prokopovi se Slavíkem. Lítáme dál a občas se snažím odkoukat jak to dávaj lidi co to fakt uměj. Dole u lanovky skáču jeden ze skoků, krásně to kope a zakouším znova ty pocity když jsem měl v pařátech downhillovej stroj. Na skok se odvažuje i Kupček, jenže tohle fakt není jeho parketa, zapichuje se předkem do doskoku, 140mm talasky je rázem fuč, v davu u lanovky to zahučí a on jen tak tak se udrží v sedle. Po shlídnutí jeho jumpu na kamerce se fakt divím jak to mohl přežít. Sice lamentoval že na to už navždy sere, jenže podobnej kyks se dá udělat i na XCéčku v lese.
Nakonec dáváme 12náct jízd. V mezi pauze sjíždíme ke kiosku kde se podivuju nad docela lidovejma cenama (a to jsme přímo v areálu holland maríny). Čas se nám přehupuje k půl pátý, balíme a těšíme se na zběsilou jízdu do Prahy. Cesta znovu trvá něco k pěti hodinám, v Praze jsme k půl devátý, já se dostávám dom až o půl jedenáctý a už si užívám noční bouřky.
Sečteno a podtrženo, víkend stál fakt za to. Počásko se vydařilo, sobotní XCéčko fajn a nedělní poježdění lahoda jahoda. Škoda šílený cesty tam i zpět, bez průtahů způsobenejch ftipnejma semaforama by se to dalo zvládnou ke třem hodinám, takhle je cesta na Lipno dost opruz. Rád si tam ještě někdy v tomto létě zalítnu asi už s jiným nádobíčkem a hlavně s chráničema.
Foto z bikování tu. Videjko snad časem.
PIECE
Štítky:
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat