Duchnův Blog

Tak včera jem měl možnost okusit Tarantinovi Pancharty. Kdyby ve filmu nebyl Christoph Waltz a jeho Aldo, stále víc nasranej Til Schweiger asi bych tu jinak hezkou nudu nebyl schopen přenest přez srdce. Je to hezky natočený s efektními záběry (holt na tohle má fakt čuch a hlavně je už někde viděl - viz jeho živoření ve video pujčovně). Má to dobrej soundtrack, jo Morricone a vykrádačky záhrobních filmů. Jenže když skrz celý film jedete stále stejné schéma: 20 minut se vykecává a pak přez tři čtyři střihy příjde přechod k akci, tak to nedělá dobrotu a kýženej efekt je fuč. Jeho masterpiece (jak i jedna z postav řekne z plátna přímo do kinosálu) tak zůstal na půl cesty. A to jsem schopen QT skoro cokoliv odpustit (na jeho filmech jsem vyrůstal). Škoda že to celé nešlo spíš cestou Dirty Dozen......škoda přeškoda.

BTW pár scének z traileru se nedostalo do finálního sestřihu a to ani Pitovo Ou Yes, Yes, Yes, Yes.... a o jeho jizvě na krku, způsobenou provazem při linčování se taky asi nedozvíme zhola nic.