Duchnův Blog

Jelikož jsem si při ježdění v Alpách hned první den zasurfoval ve slídě, opuce a dalších zajímavých horninách, dostala moje stařičká a milená helma Giro Targa dost na kokos. Vzhledem k tomu, že opravdu na jízdu bez kvalitní helmy nevěřím a tahle mě v podstatě zachránila moji krásnou hlavičku (Alpy z helikoptéry jsou jistě prima), rozhodl jsem se podívat po vhodném nástupci. Svěřím se tedy znovu firmě Giro (má moje sympatie) a po projetí katalogu se můj palec zastavil na straně s HEXkou a XENkou. U XENky mě odradila ničím zásadním nevyvážená cena a po vyzkoušení jsem hodil cash na stůl a bral HEXku v černé mat barvě. Mírná odbočka k samotnému nákupu, po prozkoumání regálů s přilbami v Radotínském BIKE and SKI shopu jsem objevil přesně tu velikost co jsem chtěl ovšem se zajímavou cenovkou kde místo standartních 2,3k byla cvaklá špatná cenovka na 1,9k. Celou jsem ji prohlíd a dostal jsem se k zjištění že je to cenovka k jinému modelu. Čtyři kila se vždy hoděj tak jsem ji teda vzal, zamířil k obsluze a fakt mi ji za tuhle cenu prodali. Tak trochu výsměch, ale řikat jim to nebudu jsem přece z řad pražských Pepíků.

Giro HEX představení (aneb trocha opisování):
Hex™ nabízí spojení oblého moderního designu a charakteristických rysů přilby do terénu – všestrannosti a účelnosti. Nejlepší volba pro jezdce hledající robustní přilbu, která podrží na jakýchkoli trailech.

K reklamnímu textu bych podotkl, že přilba je full in-mold konstrukce a to i v zadní partii přilby kde se to zas tak moc nevidí, tudíž lépe chrání zátylek a mám z ní prostě lepší pocit.

UPÍNACÍ SYSTÉM Roc Loc® 4
KONSTRUKCE In-mold
VENTILACE 21 otvorů
VLASTNOSTI P.O.V.™ nastavitelný štítek
BARVY Black/Green, Matte Black, Matte Brown/Teal, Matte Olive 45 Camo, Matte Titanium 45 Camo
VELIKOSTI Super Fit™ S (51–55 cm), M (55–59 cm), L (59–63 cm)
Giro HEX vs XEN:
Obě přilby jsem měl na hlavě a s každou jsem si měl možnost projet testovací kilometřík. Obě perfetně padnou a na hlavu by ji snad mohl dát každý s normální škeblí (což vylučuje vlakové hrdiny).

HEXka měla lépe nastavitelný štítek, dobře mi seděla, odvětrání super a její agresivní design mě víc zaujal.

XENka se dala líp upravit na hlavě, perfektně seděla, možná horší odvětrání a design mě tolik neseděl. Je to jako by technici Gira vzali HEX a přifoukli ji a zaoblili rohy, podobný problém mám u aut BMW holt mám radši ostrý hrany. Oproti XEN má plast protažen i na boční lem přilby (lepší boční tuhost a ochrana hlavy)

I když výrobce tvrdí že obě mají stejný systém upnutí, není tomu tak. HEX má jedno poutko (rozdělené v půly na obě strany) kolem uší svedené dovnitř a provlečené plastovým dílem v prostředku zadní části přilby (jako to měla moje stará TARGA). Kdežto XEN má na každé straně upnuté poutko přimo do bočního lemu přilby. Při nasazování XENU tak odpadá nutnost podívat se zda máte poutko správně na prostředku, protože jinak helma bere za uši a je posazená mírně na štorc.

Vítězně z klání pro mě nakonec vyšla HEXka. Má atraktivnější design, lepší přední štítek, perfektně sedne na hlavu, lépe v parných dnech odvětrá zapařenou hlavu a i cena (kdy je v ofiko cenách o 1,2k levnější) hraje výrazně pro HEX.

Giro HEX full day v sedle:
Přilbu jsem měl možnost testnout na včerejším bikování po krásách berounského kraje (cca 50km). Výjezdy, sjezdy, velmi slunné počasí, pár koňárů od nízko položených větví a hlavu plnou éček po koncertu Drei Sisters (bohužel nic moc, zato Debil Heads mňam - třeba sepíšu recku). Po celý výjezd se jenom potvrdilo co jsem sepsal o pár řádek výše. Hlava byla v přilbě jak v bavlnce, příjemně odvětraná, všechny rány od větví jsem ve zdraví přežil prostě žádnej problém. Možná jeden by tu byl, v průběhu cesty mě klofla vosa do lalůčku kua jedna, holt chtělo by to ještě na uši nějaký ty plácačky.

Giro HEX resume:
Giro prostě umí a tahle přilba má u mě našláplo na tři roky full time ježdění (pak jí měním za novou, Giro potažmo Progress dává slevu jako kráfa).

PIECE

RB IQ RACE Specka
Kladenský RB obchůdek poskládal a dodal mého oře ve specifikaci RACE plus pár mejch specialit. Kdy jsem si naporoučel bezdušové Schwalby Nobby Nic 2,25 , s přihlédnutím k mému stylu jízdy 180mm kotouč na předek (XT byly nedostatkovým zbožím tak mě tam RB Kladno hodilo XTRka) a vzhledem k mému pozadí jež je naučeno na značku fi'zi:k dostalo kolečko model Gobi. Zbytek Full XT včetně zapletených kol. Pružení X-Fusion O2 PVA na sedací části a FOX 32 FRL vidlice.
RB IQ BASE (test víkend)
Po prožitém víkendu s IQ ve specifikaci Base si nejdříve dovolím malé porovnání komponentů jež mě povozily. V rámci kola a jeho použití jako XC/Trail bike mě na BASE spec hodně a to opravdu hodně iritovala použitá vidlice Marzocchi 44 TST2, nejenže se nějak moc nesnaží, ale jezdce fakt naprosto nijak nepodrží. Pokud bych byl šetřivej typ a bral BASE tak je to první věc kterou bych ihned zaměnil za jinou. Při srovnání s doteď ježděnou RockShox Rebou Race je to nebe a dudy, nějak to jde poslední dobou s Marzzochi z kopce a to jsem na ně kdysi s Bomberkou nedal dopustit. Při dalším ježdění v ostřejším tempíčku mě malinko vadily SLX kotoučovky (menší vadnutí) s all 160mm kotoučema, s 180mm front by to asi bylo jinší kafíčko. Naprosto zklamalo použité obutí WTB WeirWolf s naprosto mamutím vzorkem a mamutím zrychlením. Rám a tlumič nehodnotím (viz recka RACE Spec). SLXko je v rámci ceny BASE modelu použitelné a kvalita je od Shimana jistá. Dál nemá smysl hodnotit, poježdění na BASU je príma, jenže pak dostanete do drápů RACE model a to začíná bejt jiný kafčo.

RB IQ RACE first Ride
Bike dorazil z linky RB. Dom nafouknu tlumič a vidly na pracovní tlak (v průběhu Alp se ukázalo že není vše tak jak píšou chytří chlapci z Foxu), nahodím moje již hodně oježděné kdysi dávno u Authoru zakoupené SPDéčka a můžu vyrazit na první vyjížďku. S kámošem z biker squad jsem se rozhodl dát výlet na mém tréningovém okruhu Praha/Brdy. Na začátek pohodovka o délce 55km. Ovšem to by nesmělo den předem vydatně pršet, to se pak Brdy mění v procházku bahením peklem. Pár prvních kilometrů bylo krásně sucho tlumič nastaven na propedál (pokud tomu jde tak říkat - páčka o jednu polohu dole než je full otevřený tlumič) a jelo se na pohodu. Dojmy vynikající, kolo jelo jak raketa, žádný náznaky propadání zadní stavby a přitom nádherná žehlička. Přišel první sjezdík, skorem polotrail, otevřu vše na full a šupajdím dolů. Kde to jde dávám menší dropy a občas si i něco skočím. Brzdy jsou zatím bez poskvrnky tak se krotím abych je hned první projížďkou neutavil. Dostavujou se pocity žehlící rakety kde není problém dát skorem cokoliv a přitom mít stále pocit naprosté kontroly. Sjezdík tedy OK, uvidíme co kolo ukáže v bordelu lesa. Jak už jsem podotkl bláto bylo takřka všude a bohužel jsme projeli místem s jílovitým podkladem jenž nám zalepilo kola a přidalo další kila k váze. Některé části úseku jsem bike musel nést, jelikož kola se už ani nedala protočit. Všechno to co jsem teď napsal slouží jako podklad k vykreslení jak kolo mohlo vypadat a taktéž souvisí s problémem jenž nastal po odbahnění. Jedem tedy dál a asi tak po kilometříku se ze zadní stavby začínají ozývat hodně škrábavě ostré zvuky. Pokouším se zjistit o co jde, ale přez zbytky bláta na zadní stavbě, kousek od čepů u středu a klik, nevidím na jádro problému. Zbytek tedy dojíždím hodně rozrušen, jelikož zvuky se stále ozývají a celková nálada je na bodu mrazu. Až doma po pročištění objevuji jádro pudla. V místě kde je střed a ohyb zadní stavby, je mezi rámem a zadní stavbou velmi málo místa (ovšem to je snad na každem fullu) no a do těchto míst se přimotal šutřík a jak kolo průží, dřel se o obě části. Stačilo tedy vypustit vzduch z tlumiče a skorem zlomit zadní stavbu na max a šutřík vypadl. Holt náhoda :-( , jednoduchá oprava a zkažená vyjížďka. Do té doby vše šlo jako na drátkách a k mé spokojenosti kde se i moje dravější já mohlo na dropech a kamenech vyblbnout a chrtí já to drtilo cestou tak jak je zvyklé na HT biku, ovšem v komfortu naprosto netušeném. Bike tedy splnil očekávání a po omytí, opětovném zprovoznění a menším prostříknutí čepů zadní stavby mohlo odjet na Alpen Tour.

RB IQ RACE at Saalbach/Hinterglem
Alpské kopce, traily a downhilly to jsou ta pravá místa pro jízdu na RB. Tato věta se pak naprosto potvrdila. V prvním dni Alpských zákoutí mě malinko potrápil držák bidonu, přední kotoučovka (stačilo přenastavit třmen a byla znovu OK), mírně zajímavé zvuky z čepů zadní stavby (u toho jsem málem psychicky zkolaboval) a již zmíněné nastavení tlaku v přední vidlici. Po domluvě s hlavním technikem týmu jsem prostříkl zadní čepy, mírně dotáhl a zvuk se již neobjevil. Foxka s tlakem z tabulek výrobce se mi ovšem vůbec nelíbila, byla velmi měkká a při jízdě na rozměklém podkladu směrem down měla opravdu velkou tendeci se propadat a posílat mě lopingem přez řidítka. Tudíž následovala menší úprava tlaku, kde jsem spíš než tabulce věřil svému pocitu při jízdě (pumpu na vidlici sebou voziti, lepší trailování mýti) a taky jsem mírně upravil odskok. V tlumiči jsem nechal přímo RBčkem doporučovaný tlak kolem 110 - 120 PSI plus dle pocitu z jízdy jsem tlak nechal na 120 PSI (vážím 75-78kg podle toho jak moc či málo lítám). Při denních porcích kilometrů kolem 50-60Km a nastoupaných v průměru 1800-2200m je RB naprosto ideálním bikem. Není to stoprocentní chrt, i přez opravdu tuhý rám a odezvu na záběr, při zdvizích 120mm/120mm to po něm ani nemůžu chtít. To co po něm chci je radost a hravost v terénu, při proplétání se technickými pasážemi a hlavně tu možnost zablbnout si v terením trailu a mírnějším downhillu (samo že skákat lávky a větší skoky by už asi technicky nevydržel). Všechno to co jsem tu vyjmenoval jsem taky doopravdy dostal a IQ si naprosto zamiloval. V půlce Alpen týdnu jsem opustil ještě s jedním maníkem zbytek týmu a jal se po zakoupení Fahr karty na lanovky objevovat krásy bikování směrem down. Naším cílem se stal Blue Line trail s lanovkou v nedalekem Hinterglemu s nápadem ještě si odskočit na X-line Trail se začátkem lanovky v Saalbachu (bohužel na ni byl zrovinka Ruhetag). Co mohu říci, sedlo dolů, pevnej posez a po hřebínku běkně dolů. Najezdili jsme kolem 45km trialu a sestoupali 5100m. Po nastudování všech zálůdností 3,4km dlouhého sešupu si to RBčko ke konci dne dávalo s prstem v nose. Kolo pevně sedělo, párkrát ve vypjatější chvíli podrželo a pružení i brzdy si hezky zapracovaly. Nikde jsem se nesetkal s žádnou problémovou partií kterou bych s technikou IQ nemohl zvládnout. Podvečer pak korunovalo potkání Michala Marošiho (novopečeného mistra ČR v downhillu) jenž právě podle mýho biku poznal z jaké že to země pocházíme, jinak bych ho asi přejel i když kámoš co ho zná z dřívějška (učil ho pít pivko na Lenina) něco málo ve stylu: "Mrkej to je Marosana", hlaholil.

RB IQ RACE verdikt
Vynikajícně postavený bike s jednočepou konstrukcí od RB mě prostřelil mozek bikovým zážitkem par excelanc na který budu vzpomínat ještě dlouho. Konstrukce ruku v ruce s designem a použitými komponenty dala vzniknout jedinečnému trail biku, který dokázal po stránce funkce a komfortu vytěžit maximum z jednočepového závěsu. S vysokou tuhostí, kvalitní odezvou na záběr pedálů, lehkostí či snad hravostí jízdy a zároveň perfektní účinnosti odpružení v trailovém podnebí Alpského Revíru. S RB pak dostávate punc jedinečnosti a nemalé hrdosti na MADE IN CZECH.

Do mého života vlétlo Rbčko hodně po hlavě a hned jsem si ho po prožitém víkendu zamiloval. Nu a jelikož se mi blíží dovolená s Bikerman Gangem, poskládal jsem korunku ke korunce, nabouchal dohromady specifikaci biku a OBJEDNAL.

Takže 19.06.09 bude dnem RB a hned ho půjdu prodrandit.

Edit:
Tak RB je už několik týdnů v mé moci prožilo se mnou první projížďky i týdenní trailování v mecce bikingu Aplském Saalbachu. Recenze biku i Alp je tedy na spadnutí.

Sobota: volá Brbič: "Že na kolo pojedem???"
Duchna odpoví: "OK lemro uvidíme v neděli podle počáska".....A jelo se :-)

Nedělní slunečné ovšem trochu větrné ráno, předurčilo program dne, jde se na Bika a basta fidly. Sice se mi zrovinka nějak akurátně nechtělo, ovšem Sallbach volá Hola Hola a to už dost hlasitě. takže zabalit, zkouknout přibližovadlo ( jop furt zelená Rockmachina), dát si čajíček a už zvoní phone Breburda je tu. Hodím úsměv na přítelku (leží si v postýlce a nad něčím přemýšlí), podrbu pesici a hurá ven.
Vylezu ven a tam už si Brbič sedí v autíku pupek ven a lebedí si. Hodím k němu kolo, batoh a vyrážíme k Mílovy. Míla věren své taktice stepuje před sídlištěm už v bikerským a konečně i s opraveným kolem. Znova se nalodíme a vyrážíme směr tajný výlet Ústecko a po dvou hodkách v autíku (s poslechem The Prodigy - Mílova oblíbená) dorážíme do Litoměřic kde na Písečném ostrově rozbalujeme biker tábor.
Přeskočíme klasiku bikerova života: přebalení do sportovního + označkování místních křovin a skočíme do trailu. Takže do nášlapů a směr za Čubičem Brbičem leaderem dnešního výletu. Prvních pár kilometříku spokojeně upalujeme kolem řeky a kocháme se místním rybářským spolkem. Rovinka je za námi a velí se nahoru do kopečka a šlapat. Pokud mě již hlava neplete projíždíme lesními cestami na Kamýk a pak poloblátem přez kopce nekopce směrem na Střekov. Brbič s Mílou si vesele pobrukujou i mě to překvapivě jede a až na jeden výjezd kde se mírně potácíme na hraně seskoku z kola a ponižujícího tlačení jde všechno jak po drátkách. Sice mě trochu limitují podkluzující pláště (holt Kenda Karma není moc do bláta), párkrát si i zanadávám na jejich účet, to když mě zadní plášť podklouzne a já se sklouznu z kola pěkně do blátíčka, ale jinak je to fajn. Bohužel v hlavě chválím dne před večeří a tak v jednom z nemála sjezdů míjím stojícího Mílu jak se smutně kouká na zadní stavbu svého miláčka, předjíždím ho a dole halekám na Karlose že ne všechno je v pořádku tak jak má a ať to píchne ke krajnici že se Míla asi zdrží. takže čekáme a čekáme. Karlosovi zvoní phone sice ho stejně nestíhá zvednout jenže není to daleko takže se obracíme a jedem back. Při naskočení na můj bike se mi zavlní přední šmatika je zle kua fix zase díra v duši pomalinku dojedu k místu kde se Míla sklání nad kolem a opravuje. Píchnul taky, i když po ohledání jeho duše fachmanem Karlem dodatečně zjišťuje pěkné procvaknutí, zkouší to zpravit ale smolík takže milá duše putuje do věčných lovišť. To já jsem na tom o trochu líp, dvě pěkný ďoury vedle sebe a ve šmatice dva krásný trny. Spravuju, nasazuju rezervičku a modlím se k Ajatolláhovi, protože další už bych musel lepit a to se mi nějak moc zásadně nechce. Celá akce nás stála něco málo k půlhodince, něco ošklivejch pohledů to když se mi nechtělo vybalovat nářádí a pumpičku a tak jsem to šlohnul Mílovi. Dál už se jede na pohodu skorem až ke Střekovu. Tam dojedeme k odbočce do lesíka. Karel na nás houkne něco ve smyslu užijte si to a spouští se do koryta trailu jak namydlenej blesk. Tohle je totiž jeho objev z minulého bikování bez nás, nádhernej trailík až dolů ke střekovskýmu hradu. Jumpy, mírně kamenů, kořeny i pár klopenek všechno v umírněným spádu no prostě lahoda, skákat by se chtělo, brát to všude pěkně smykem, technika je u mě trochu proti ale stejně si to užívám. Dole už kluci blbnou a čekaj na mě. Na náměstíčku pod hradem dáme skupinové foto a sjíždíme na oběd. Kluci neomylně míří k hospůdce, dávaj pivko (já ne) a jednu polívečku (já jo). Při obědě nás zastihl déšť, takže si kuci dávaj druhý pivko, po dešti vysvitne slunko odjíždíme skouknout zdymadlo pod Střekovem a po skoro kolomagistrále míříme zpět. Tady už se nějak nic moc něděje takže fast forward až k autíku. A s autíkem dom. Cestu dom se ještě stíhame poškádlit nad bagetama, já mírně klimbám kucí si štěbetaj až do práglu. Jěště stačí Karlose během dojezdu popohnat jeho manželka a tím to končí.....sice si ještě dávám bike od metra dom ale to už si do vyjížďky nepočítam.

Skorem jsem se nezmínil že nás podstatnou část bikování pronásledoval bludný biker. Asi v půlce cesty jsem ho potkali jak tlačí do kopce. Z gustem jsem ho předjeli a nakopci zamířili směr les. Projedeme lesem skrz louky pole k rozcestníku a z prava si to šine onen biker a odbočí kamsi do dáli. My jedem na druhou stranu sjíždíme ke Střekovu sjedem k hospodě a tam spokojeně u pivíčka znovu onen biker. No prostě záhada, jeli jsme naprosto jinam a stejně jsme ho zas a znovu potkávali :-)
JINAK BIKERS ZDUŘ A VYHLÍŽÍME SALLBACH.

Na stránkách MTB se zjevil testík kolečka IQ BASE jež jsem nedávno sedlal. Sám jsem chtěl kolo též pochválit či pohanit, ovšem lenost sepsat pár kloudných odstavců zapracovala a tak jsem byl předběhnut. Nemá smysl psát podobnou recku takže odkaz zde: IQ BASE MTB recenze a READ. V podstatě mě dosti mluví z duše a pokud se rozhoupám do kola investnout 100pro jdu do full XT verze s lištičkou vpředu.

V nadcházejícím víkendu, spolu z partou starých známých bikerů vyrážím na bikování po stopách Rally Sudety. Trať i okolí znám skoro jako svoje botky a bude to HELL, bohužel beru jen svého zeleného ďábla (full se zatim ještě nekoná) takže zbytek osazenstva mě bude 100pro natrhávat kulky. Tak jako z minulého bike festu tak i teď se pokusím zpatlat nějaký to videjko, možná i nějaká ta "Reportáž písaná na řetězu" bude.

PS: jsem bez večeře, slečna zavelela :-)

Edit:
po zavládnutí naprosto antibikového počáska (nejen v celé České Republice) jsem byl nucen akci promptně zrušit. Jen bych byl někde na trailu utracen a zahrabán spolubojovníky. Ovšem těch Sudet se nezvdám....mň, mň, mň, mň :-)