sobota 29. srpna 2009
Tak včera jem měl možnost okusit Tarantinovi Pancharty. Kdyby ve filmu nebyl Christoph Waltz a jeho Aldo, stále víc nasranej Til Schweiger asi bych tu jinak hezkou nudu nebyl schopen přenest přez srdce. Je to hezky natočený s efektními záběry (holt na tohle má fakt čuch a hlavně je už někde viděl - viz jeho živoření ve video pujčovně). Má to dobrej soundtrack, jo Morricone a vykrádačky záhrobních filmů. Jenže když skrz celý film jedete stále stejné schéma: 20 minut se vykecává a pak přez tři čtyři střihy příjde přechod k akci, tak to nedělá dobrotu a kýženej efekt je fuč. Jeho masterpiece (jak i jedna z postav řekne z plátna přímo do kinosálu) tak zůstal na půl cesty. A to jsem schopen QT skoro cokoliv odpustit (na jeho filmech jsem vyrůstal). Škoda že to celé nešlo spíš cestou Dirty Dozen......škoda přeškoda.
BTW pár scének z traileru se nedostalo do finálního sestřihu a to ani Pitovo Ou Yes, Yes, Yes, Yes.... a o jeho jizvě na krku, způsobenou provazem při linčování se taky asi nedozvíme zhola nic.
BTW pár scének z traileru se nedostalo do finálního sestřihu a to ani Pitovo Ou Yes, Yes, Yes, Yes.... a o jeho jizvě na krku, způsobenou provazem při linčování se taky asi nedozvíme zhola nic.
Štítky:
úterý 18. srpna 2009
Chtěl jsem nový kraťasy, volný freeridový, takový co přežijou i nějakej ten pád, nerozpadnou se a ještě k tomu budou mít pořádnej look. Po vyzkoušení a zavrhnutí kalhot s odenímatelnou i neodnímatelnou vnitřní vložkou (na odnímatelné vložce mě štve většina připínání na vlastní kalhoty a u neodnímatelné vložky jsou kalhoty předem vyřazeny k dalšímu možnému nošení nejen na biku) , jsem se rozhodl pro kalhoty bez vložky. Při prohlídce možných variant od známých značek a zavrhnutí jejich designu (proč musí být včechno v nezajímavý černý, šedivý nebo modrý), jsem se rozhodl hledat ve vodách menších neokoukaných značek co se nemusejí zavděčit mase. V konečném zúčtování se mi nejvíce zalíbila kolekce německé firmy Platzangst a to konkrétně model Big Check a Super Stripe. Vše zatím jen v rovině obrázků a popisu na webu Platzangstu. Pak už šlo jen o to vybrané modely sehnat v našich luzích a hájích. Platzangsty jsem našel ve větší míře jen ve dvouch pražských obchůdcích. V prvním z nich jsem si odškrtl Super Stripy, bílý design je fajn jenže na nich bude hnedka všechno vidět, takže výběr zužuji na model Big Check. Prolezl jsem celý obchůdek ale moje číslo nikde, jak jsem se dozvěděl od maníků v obchůdku do Do Čech se dostala jen jedna větší objednávka a ta byla hodně rychle rozebrána. Takže následuje další hledání přímo u dovozce a náběh do dalšího krámku kde kupodivu nacházim jedno Mko a Lko. Po úvaze beru Mko s tím že je doma po posedu na bike hnedka checknu a pokud to nevýjde zaběhnu pro Lko (obě velikosti vyzkoušeny s chráničama kolen a holení IXS Signature). Nakonec Mko sedí perfektně i vnitřní kalhoty od Santini do nich pohodlně navlíknu.
Technické parametry výrobce (kdo chce ať si přeloží)
Materiál: 100% Polyester, Full Dull, Yarn Dyed transparent PU-Coating
Design kalhot se fakt povedl, barevně jsou maximálně sqvěle sladěný. Ve předu dvě kapsy na zipsy, další dvě na lítkách na sucháče a na nich dvě menší (jedna na zip a druhá se šnurkou na fahrkartu). V rámci střihu není co vytknout, perfektně seděj o což se starají elastické zony a vnitřní prodyšný materiál, na zadní části je laclík pro přímý přechod na páteřák. Vnější materiál je z tvrdší tkaniny a tváří hodně otěruvzdorně. Poklopec je řešen zipem, dvěma patenty a suchým zipem. Do kalhot se dá dát pásek, ale v poklidu stačí pásky se suchým zipsem na každé straně, kterými se dá pas pohodlně upravit. Kalhoty mají ve předu i vzadu v kousek od kapes možnost otevření ventilačních nácuců což oceníte během pojezdu na líných lanovkách.
Platzangst Big Check Full Day Lipno Bike Park:
Kalhoty jsem si vzal s sebou na Lipenský bikepark, abych byl co nejvíc cool, bez chráničů co zůstaly doma na skříni takže fakt cool :)). Nakonec to nebylo zas tak zlý, bohužel jsem tak neměl možnost testnout jak se kalhoty budou chovat celý den i s chráničema na nohách. Po celý den bikování mě kalhoty nikde neštvali a chovali se hodně poslušně. Díky střihu viz. výše se perfketně nosej a nikde nevaděj. Nohavice netahají za kolena a působí hodně volným dojmem, možná občas zašustí jak se o sebe třou. V hodně slunečném dni jsem ocenil možnost otevřít si ventilační nácucy a tolik si nepařit nádobíčko při přesunech na ultra líné lipenské lanovce. Downhill, freeride výsledek za jedna.
Platzangst Big Check 50 km tréningové kolečko:
Na zkoušku jsem si vzal kalhoty na svoji treningovou jízdu s tím že si trochu pojezdím na singlíku co mají kluci v lese nad Černošicema. Během 3h a kousek v sedle, kdy krajina střídá jak koúpce nahoru tak i dolů, se mě v kalhotech jelo velmi fajn. Jak už jsem řekl tak seděj tam kde maj a hlavně netahaj za kolena takže na volný freeride a trailování po lese jsou jako stvořený. Jediný co se dá malinko vytknout je nutnost mít vnitřní kalhoty, a tudíš počítat s možností většího pocení. Na druhou stranu si je biker bere na volný ježdění v terénu a ne na XCéčko nebo maratůnek.
Platzangst Big Check resume:
Volné kalhoty vyvedené s klasickou Německou pečlivostí a to ať už se jedná o design, střih, provedení či použitý materiál. Své uplatnění najdou jak u freeriderů tak i lidí s víc DH střihem jízdy. Nemůžu než doporučit.
Psko:
Jen co je projedu i s chráničema tak sem dopísnu dojmy. Jo a v Čechách se scháněj dost horko těžko takže pokud bude třeba hodim sem i linky kdo mě na ně nasměroval a kde jsem se k nim nakonec dostal.
Technické parametry výrobce (kdo chce ať si přeloží)
Materiál: 100% Polyester, Full Dull, Yarn Dyed transparent PU-Coating
- water repellent
- breathable
- waistband adjustment
- trouser pockets with zipper +VENTILATING FUNCTION
- elastic zones
- long ventilation zippers at heat accumulation zones
- pocket for uphill ticket
- diagonal placed GRIPFLAP- pockets set the content attached
- flexible ventitalion back panel
Design kalhot se fakt povedl, barevně jsou maximálně sqvěle sladěný. Ve předu dvě kapsy na zipsy, další dvě na lítkách na sucháče a na nich dvě menší (jedna na zip a druhá se šnurkou na fahrkartu). V rámci střihu není co vytknout, perfektně seděj o což se starají elastické zony a vnitřní prodyšný materiál, na zadní části je laclík pro přímý přechod na páteřák. Vnější materiál je z tvrdší tkaniny a tváří hodně otěruvzdorně. Poklopec je řešen zipem, dvěma patenty a suchým zipem. Do kalhot se dá dát pásek, ale v poklidu stačí pásky se suchým zipsem na každé straně, kterými se dá pas pohodlně upravit. Kalhoty mají ve předu i vzadu v kousek od kapes možnost otevření ventilačních nácuců což oceníte během pojezdu na líných lanovkách.
Platzangst Big Check Full Day Lipno Bike Park:
Kalhoty jsem si vzal s sebou na Lipenský bikepark, abych byl co nejvíc cool, bez chráničů co zůstaly doma na skříni takže fakt cool :)). Nakonec to nebylo zas tak zlý, bohužel jsem tak neměl možnost testnout jak se kalhoty budou chovat celý den i s chráničema na nohách. Po celý den bikování mě kalhoty nikde neštvali a chovali se hodně poslušně. Díky střihu viz. výše se perfketně nosej a nikde nevaděj. Nohavice netahají za kolena a působí hodně volným dojmem, možná občas zašustí jak se o sebe třou. V hodně slunečném dni jsem ocenil možnost otevřít si ventilační nácucy a tolik si nepařit nádobíčko při přesunech na ultra líné lipenské lanovce. Downhill, freeride výsledek za jedna.
Platzangst Big Check 50 km tréningové kolečko:
Na zkoušku jsem si vzal kalhoty na svoji treningovou jízdu s tím že si trochu pojezdím na singlíku co mají kluci v lese nad Černošicema. Během 3h a kousek v sedle, kdy krajina střídá jak koúpce nahoru tak i dolů, se mě v kalhotech jelo velmi fajn. Jak už jsem řekl tak seděj tam kde maj a hlavně netahaj za kolena takže na volný freeride a trailování po lese jsou jako stvořený. Jediný co se dá malinko vytknout je nutnost mít vnitřní kalhoty, a tudíš počítat s možností většího pocení. Na druhou stranu si je biker bere na volný ježdění v terénu a ne na XCéčko nebo maratůnek.
Platzangst Big Check resume:
Volné kalhoty vyvedené s klasickou Německou pečlivostí a to ať už se jedná o design, střih, provedení či použitý materiál. Své uplatnění najdou jak u freeriderů tak i lidí s víc DH střihem jízdy. Nemůžu než doporučit.
Psko:
Jen co je projedu i s chráničema tak sem dopísnu dojmy. Jo a v Čechách se scháněj dost horko těžko takže pokud bude třeba hodim sem i linky kdo mě na ně nasměroval a kde jsem se k nim nakonec dostal.
pátek 14. srpna 2009
Na 720 jsem byl zlákán na Lipenský freeride park. Jelikož jsem ještě tak trochu dítě bez velkých ambic vydělávat big money a cesta na Lipno je tak trochu delší. Nahazuju rybku směrem k XC riderům Karlosovi a Kupčovi a pod záminkou poletu kolem Lipna na XCéčku je táhnu na víkendovou akci za firemní FUEL.
Domlouváme páteční odjezd a to na druhou ať tam jsme co nejdřív. Bohužel cesta z Prahy na Lipenskou přehrádku je peklo pekloucí, stačí párek nesmyslně nastavených semaforů v dědinách a o zábavu je postaráno. Pět hodin v autě nás 100% ubíjí, trochu zpříjemnění dodá lísteček slevenek na MCkáč, pár dobrot v žaludku a k tomu trocha meditační hudby. Na veřejné tábořiště u Kobilnice dorážíme k půl osmé večer a zabíráme místečko hezky u vody a štafl na ohýnek. Těšíme se na pohodičku s buřtíkem, lahvinkou a dobrútkama v šustivejch pytlících. Jenže hlavní dodavatel stanu, master táborník Kupča dovezený stan nejenže nikdy nestavěl ale ani ho v postaveném stavu neviděl. Takže bez návodky zkoušíme stavbu, nenabíráme požadovaný tvar a tak dáváme na rady přítele na telefonu. Já a Kupča stavíme, Karlos se nám chechtá, vytahuje svoji directorskou židličku, popíjí a sem tam nás natočí. Další hodku se s tím mordujeme, posouváme štafl stále dál, původní místo bylo nějak menší a menší a stan by se nemusel stydět za menší stage na fesťáčku. Nakonec teda dostavujem, zapínáme oheň a jdeme se uvést do stavu pohodového. Karlos už je v náladičce svítěj mu očičika a po čase hecuje Kupču ať pohne s Jagermaisterem. Jo ještě že se Kupča nedal zlomit, to by to zas dopadlo....opouštíme ohěň necháváme Karlose osudu (sice na nás něco pořvává) a jdeme spát.
Sobůtka ráno, ptáčkové, rybičky, rybáři a Karlos tůrující motor Octávky :) Nějak nás zbudit musel, když se nám po noci nechce ven ze spacáčků. Dávame nutnou přípravu, srovnáváme budíky v hlavě na provozní stav a vyrážíme vojet Lipno. Po všech těch kopcích co mám ještě v paměti ze Saalbachu je to lahoda. Vyrážíme směrem na Frymburk. Jede se asfalt, všechno kolem mě krásně letí směrem vzad a cestovní průměr leze do voblak. Projíždíme kolem prvních hospůdek a penzionů a ani nevím jak sedím na lavičce před sebou Kofolu a Karlos dává ranního vyprošťováka. Chvíli zkoušel u místního personálu vyloudit polivčičku ale má pešek v deset ráno pro něj nikdo vařit nebude. Dopíjíme, zvedáme se a jedem dál. Asfalt měníme za jeho drsnější variantu a uháníme nach Horní Planná kde plánujeme obídek. Cestou míjíme bike turistické bandy a až na můj výlet, skorem v nulové rychlosti, přez řidítka (jo hodní silničáři co po zimě neuměj uklidit štěrk) se neděje nic moc významnýho. Dorážíme do Planý daváme místní mňamku (studenej ale dobrej Gulatsch) a go dál až ke konci Lipenské nádrže. V Dlouhých Borech tedy otáčíme po druhé straně jedem back. Napojujeme se na místní cyklostezku po které bychom se měli dostat až k Schwarzenberskému kanálu. Nevím proč je dnes ten asfalt tak v kurzu, ale lesní cestu kompletně vyasfaltovanou odshora až dolů to může někdo provýst jen u nás. Prostě nechápu. Kolem scwarzenbergu se to sice změní na príma trail kde se příroda ještě nevzdala, nebo se tam těžká technika ještě nedostala, ovšem cestou ke Svatemů Tomáši je to znova asfalt. Jedem do kopce, slunce praží ze zhora i ze zdola, stačilo by se jen natřít friťákem prostě idylka hadr. Na Svatém Tomáši doplňujeme v místní chajdě potřebné tekutiny a čekáme na krizí sužovaného Karlose. Málem bych zapoměl na epizodku na pomezí Rakousko-Českých hranic. Jedeme po asfaltce (jak jinak) a potkáváme dvě mírně bezradné rakušanky jenž diskutují nad mapou. Přijíždíme k nim a skoušíme jim poradit kam dál. Během dalších deseti minut konverzace in Deutsch se v mapě ztrácíme taky, slečny posíláme na opačnou stranu než mají jet a vyrážime taky blbě. Po pár metrech jízdy nám to nedá, taháme mapu znovu a tentokrát už si dáme všech pět dohromady chytáme správnej směr. Po cestě znovu potkáme ty dvě rakušanky, jenže teď už je radši mlčky objedem, nesou sebou nějakej bad luck. Dál už se nějak nic moc neděje a přez Přední výtoň, Nové domky a neskutečně kýčovitou Holandskou marinu míříme back to stan.
Suma sumárum 110 km za den. Tempo od kliďánko želvička až jedu co to dá. Hezký počásko, fotečky a večerní koupálko v Lipně. Po koupálku se vracíme k teplu ohně a snažíme se o výrobu zemiak v pahrebe. Nakonec do sebe tlačíme buřtíky, dostatěčně kvalitní pahreba nějak nevychází. Popíjíme, hazíme hovor a občas se bavíme s vedle stanující grupou mlaďáků. Prostě na pohodu.
A je tu neděle. Ráno klasika, balíme a připravujeme biky na trochu jinou zábavu. Dneska jezdíme jenom dolů. Přijíždíme pod Lipenský Bike Park, kupujeme permice a čekáme na spuštění lanovky. První hyper pomalý výjezd UP a checkujeme trasu.
Horní část začíná pojezdem přez sjezdovku s pár hupama a jedním větším skokem + plno klopenek v kterejch se dá dost blbnout. Zalítneš do lesa kde je to samej dropík menší skoky a další klopenky. Znova zpátky na sjezdovku kterou drtíš po dřevech, další klopenky a dropíky. No a zpět do lesa přez takovou jakoby lavici (nakopávák - let přez plochou část - doplacht ) na další mrtě klopenek. No pak už jen sjezd dolů přímo po sjezdovce kde zatím nic není. U lanovky jsou dva skoky z dřev (oba skvěle kopou a dá se na nich dobře lítat a bavit lidi u lanovky). Celý je to postavený tak aby se nic nemuselo skákat a sjel to kdokoliv, jakkoliv a na čemkoliv.
Po dvou třech seznamovacích jízdách mě to začíná neskutečně bavit a zkouším kam až můžu zajít. Sice mě limituje skill ale to se poddá. Nakonec to skáču jak se dá, zkouším řezat klopenky, pro mě jako freeride baby je to tu nářez. S náma tu lítá ještě pár turistů co si dole pujčili biky a maník na fourcrosu, kterej si to tu z mýho pohledu neskutečně dává. V jednom skoku se mu podařilo bouchnout šmatiku, pujčujeme mu náhradní ať nemusí sjíždět po lanovce pro novou a zabíráme se do hovoru. Z noname maníka se klube Jakub Říha, jeden z hodně nadanejch a dravejch mladejch 4x crosařů co šlape na paty Prokopovi se Slavíkem. Lítáme dál a občas se snažím odkoukat jak to dávaj lidi co to fakt uměj. Dole u lanovky skáču jeden ze skoků, krásně to kope a zakouším znova ty pocity když jsem měl v pařátech downhillovej stroj. Na skok se odvažuje i Kupček, jenže tohle fakt není jeho parketa, zapichuje se předkem do doskoku, 140mm talasky je rázem fuč, v davu u lanovky to zahučí a on jen tak tak se udrží v sedle. Po shlídnutí jeho jumpu na kamerce se fakt divím jak to mohl přežít. Sice lamentoval že na to už navždy sere, jenže podobnej kyks se dá udělat i na XCéčku v lese.
Nakonec dáváme 12náct jízd. V mezi pauze sjíždíme ke kiosku kde se podivuju nad docela lidovejma cenama (a to jsme přímo v areálu holland maríny). Čas se nám přehupuje k půl pátý, balíme a těšíme se na zběsilou jízdu do Prahy. Cesta znovu trvá něco k pěti hodinám, v Praze jsme k půl devátý, já se dostávám dom až o půl jedenáctý a už si užívám noční bouřky.
Sečteno a podtrženo, víkend stál fakt za to. Počásko se vydařilo, sobotní XCéčko fajn a nedělní poježdění lahoda jahoda. Škoda šílený cesty tam i zpět, bez průtahů způsobenejch ftipnejma semaforama by se to dalo zvládnou ke třem hodinám, takhle je cesta na Lipno dost opruz. Rád si tam ještě někdy v tomto létě zalítnu asi už s jiným nádobíčkem a hlavně s chráničema.
Foto z bikování tu. Videjko snad časem.
PIECE
Domlouváme páteční odjezd a to na druhou ať tam jsme co nejdřív. Bohužel cesta z Prahy na Lipenskou přehrádku je peklo pekloucí, stačí párek nesmyslně nastavených semaforů v dědinách a o zábavu je postaráno. Pět hodin v autě nás 100% ubíjí, trochu zpříjemnění dodá lísteček slevenek na MCkáč, pár dobrot v žaludku a k tomu trocha meditační hudby. Na veřejné tábořiště u Kobilnice dorážíme k půl osmé večer a zabíráme místečko hezky u vody a štafl na ohýnek. Těšíme se na pohodičku s buřtíkem, lahvinkou a dobrútkama v šustivejch pytlících. Jenže hlavní dodavatel stanu, master táborník Kupča dovezený stan nejenže nikdy nestavěl ale ani ho v postaveném stavu neviděl. Takže bez návodky zkoušíme stavbu, nenabíráme požadovaný tvar a tak dáváme na rady přítele na telefonu. Já a Kupča stavíme, Karlos se nám chechtá, vytahuje svoji directorskou židličku, popíjí a sem tam nás natočí. Další hodku se s tím mordujeme, posouváme štafl stále dál, původní místo bylo nějak menší a menší a stan by se nemusel stydět za menší stage na fesťáčku. Nakonec teda dostavujem, zapínáme oheň a jdeme se uvést do stavu pohodového. Karlos už je v náladičce svítěj mu očičika a po čase hecuje Kupču ať pohne s Jagermaisterem. Jo ještě že se Kupča nedal zlomit, to by to zas dopadlo....opouštíme ohěň necháváme Karlose osudu (sice na nás něco pořvává) a jdeme spát.Sobůtka ráno, ptáčkové, rybičky, rybáři a Karlos tůrující motor Octávky :) Nějak nás zbudit musel, když se nám po noci nechce ven ze spacáčků. Dávame nutnou přípravu, srovnáváme budíky v hlavě na provozní stav a vyrážíme vojet Lipno. Po všech těch kopcích co mám ještě v paměti ze Saalbachu je to lahoda. Vyrážíme směrem na Frymburk. Jede se asfalt, všechno kolem mě krásně letí směrem vzad a cestovní průměr leze do voblak. Projíždíme kolem prvních hospůdek a penzionů a ani nevím jak sedím na lavičce před sebou Kofolu a Karlos dává ranního vyprošťováka. Chvíli zkoušel u místního personálu vyloudit polivčičku ale má pešek v deset ráno pro něj nikdo vařit nebude. Dopíjíme, zvedáme se a jedem dál. Asfalt měníme za jeho drsnější variantu a uháníme nach Horní Planná kde plánujeme obídek. Cestou míjíme bike turistické bandy a až na můj výlet, skorem v nulové rychlosti, přez řidítka (jo hodní silničáři co po zimě neuměj uklidit štěrk) se neděje nic moc významnýho. Dorážíme do Planý daváme místní mňamku (studenej ale dobrej Gulatsch) a go dál až ke konci Lipenské nádrže. V Dlouhých Borech tedy otáčíme po druhé straně jedem back. Napojujeme se na místní cyklostezku po které bychom se měli dostat až k Schwarzenberskému kanálu. Nevím proč je dnes ten asfalt tak v kurzu, ale lesní cestu kompletně vyasfaltovanou odshora až dolů to může někdo provýst jen u nás. Prostě nechápu. Kolem scwarzenbergu se to sice změní na príma trail kde se příroda ještě nevzdala, nebo se tam těžká technika ještě nedostala, ovšem cestou ke Svatemů Tomáši je to znova asfalt. Jedem do kopce, slunce praží ze zhora i ze zdola, stačilo by se jen natřít friťákem prostě idylka hadr. Na Svatém Tomáši doplňujeme v místní chajdě potřebné tekutiny a čekáme na krizí sužovaného Karlose. Málem bych zapoměl na epizodku na pomezí Rakousko-Českých hranic. Jedeme po asfaltce (jak jinak) a potkáváme dvě mírně bezradné rakušanky jenž diskutují nad mapou. Přijíždíme k nim a skoušíme jim poradit kam dál. Během dalších deseti minut konverzace in Deutsch se v mapě ztrácíme taky, slečny posíláme na opačnou stranu než mají jet a vyrážime taky blbě. Po pár metrech jízdy nám to nedá, taháme mapu znovu a tentokrát už si dáme všech pět dohromady chytáme správnej směr. Po cestě znovu potkáme ty dvě rakušanky, jenže teď už je radši mlčky objedem, nesou sebou nějakej bad luck. Dál už se nějak nic moc neděje a přez Přední výtoň, Nové domky a neskutečně kýčovitou Holandskou marinu míříme back to stan.
Suma sumárum 110 km za den. Tempo od kliďánko želvička až jedu co to dá. Hezký počásko, fotečky a večerní koupálko v Lipně. Po koupálku se vracíme k teplu ohně a snažíme se o výrobu zemiak v pahrebe. Nakonec do sebe tlačíme buřtíky, dostatěčně kvalitní pahreba nějak nevychází. Popíjíme, hazíme hovor a občas se bavíme s vedle stanující grupou mlaďáků. Prostě na pohodu.
A je tu neděle. Ráno klasika, balíme a připravujeme biky na trochu jinou zábavu. Dneska jezdíme jenom dolů. Přijíždíme pod Lipenský Bike Park, kupujeme permice a čekáme na spuštění lanovky. První hyper pomalý výjezd UP a checkujeme trasu.
Horní část začíná pojezdem přez sjezdovku s pár hupama a jedním větším skokem + plno klopenek v kterejch se dá dost blbnout. Zalítneš do lesa kde je to samej dropík menší skoky a další klopenky. Znova zpátky na sjezdovku kterou drtíš po dřevech, další klopenky a dropíky. No a zpět do lesa přez takovou jakoby lavici (nakopávák - let přez plochou část - doplacht ) na další mrtě klopenek. No pak už jen sjezd dolů přímo po sjezdovce kde zatím nic není. U lanovky jsou dva skoky z dřev (oba skvěle kopou a dá se na nich dobře lítat a bavit lidi u lanovky). Celý je to postavený tak aby se nic nemuselo skákat a sjel to kdokoliv, jakkoliv a na čemkoliv.
Po dvou třech seznamovacích jízdách mě to začíná neskutečně bavit a zkouším kam až můžu zajít. Sice mě limituje skill ale to se poddá. Nakonec to skáču jak se dá, zkouším řezat klopenky, pro mě jako freeride baby je to tu nářez. S náma tu lítá ještě pár turistů co si dole pujčili biky a maník na fourcrosu, kterej si to tu z mýho pohledu neskutečně dává. V jednom skoku se mu podařilo bouchnout šmatiku, pujčujeme mu náhradní ať nemusí sjíždět po lanovce pro novou a zabíráme se do hovoru. Z noname maníka se klube Jakub Říha, jeden z hodně nadanejch a dravejch mladejch 4x crosařů co šlape na paty Prokopovi se Slavíkem. Lítáme dál a občas se snažím odkoukat jak to dávaj lidi co to fakt uměj. Dole u lanovky skáču jeden ze skoků, krásně to kope a zakouším znova ty pocity když jsem měl v pařátech downhillovej stroj. Na skok se odvažuje i Kupček, jenže tohle fakt není jeho parketa, zapichuje se předkem do doskoku, 140mm talasky je rázem fuč, v davu u lanovky to zahučí a on jen tak tak se udrží v sedle. Po shlídnutí jeho jumpu na kamerce se fakt divím jak to mohl přežít. Sice lamentoval že na to už navždy sere, jenže podobnej kyks se dá udělat i na XCéčku v lese.
Nakonec dáváme 12náct jízd. V mezi pauze sjíždíme ke kiosku kde se podivuju nad docela lidovejma cenama (a to jsme přímo v areálu holland maríny). Čas se nám přehupuje k půl pátý, balíme a těšíme se na zběsilou jízdu do Prahy. Cesta znovu trvá něco k pěti hodinám, v Praze jsme k půl devátý, já se dostávám dom až o půl jedenáctý a už si užívám noční bouřky.
Sečteno a podtrženo, víkend stál fakt za to. Počásko se vydařilo, sobotní XCéčko fajn a nedělní poježdění lahoda jahoda. Škoda šílený cesty tam i zpět, bez průtahů způsobenejch ftipnejma semaforama by se to dalo zvládnou ke třem hodinám, takhle je cesta na Lipno dost opruz. Rád si tam ještě někdy v tomto létě zalítnu asi už s jiným nádobíčkem a hlavně s chráničema.
Foto z bikování tu. Videjko snad časem.
PIECE
pondělí 27. července 2009
Jelikož jsem si při ježdění v Alpách hned první den zasurfoval ve slídě, opuce a dalších zajímavých horninách, dostala moje stařičká a milená helma Giro Targa dost na kokos. Vzhledem k tomu, že opravdu na jízdu bez kvalitní helmy nevěřím a tahle mě v podstatě zachránila moji krásnou hlavičku (Alpy z helikoptéry jsou jistě prima), rozhodl jsem se podívat po vhodném nástupci. Svěřím se tedy znovu firmě Giro (má moje sympatie) a po projetí katalogu se můj palec zastavil na straně s HEXkou a XENkou. U XENky mě odradila ničím zásadním nevyvážená cena a po vyzkoušení jsem hodil cash na stůl a bral HEXku v černé mat barvě. Mírná odbočka k samotnému nákupu, po prozkoumání regálů s přilbami v Radotínském BIKE and SKI shopu jsem objevil přesně tu velikost co jsem chtěl ovšem se zajímavou cenovkou kde místo standartních 2,3k byla cvaklá špatná cenovka na 1,9k. Celou jsem ji prohlíd a dostal jsem se k zjištění že je to cenovka k jinému modelu. Čtyři kila se vždy hoděj tak jsem ji teda vzal, zamířil k obsluze a fakt mi ji za tuhle cenu prodali. Tak trochu výsměch, ale řikat jim to nebudu jsem přece z řad pražských Pepíků.
Giro HEX představení (aneb trocha opisování):
Hex™ nabízí spojení oblého moderního designu a charakteristických rysů přilby do terénu – všestrannosti a účelnosti. Nejlepší volba pro jezdce hledající robustní přilbu, která podrží na jakýchkoli trailech.
K reklamnímu textu bych podotkl, že přilba je full in-mold konstrukce a to i v zadní partii přilby kde se to zas tak moc nevidí, tudíž lépe chrání zátylek a mám z ní prostě lepší pocit.
UPÍNACÍ SYSTÉM Roc Loc® 4
KONSTRUKCE In-mold
VENTILACE 21 otvorů
VLASTNOSTI P.O.V.™ nastavitelný štítek
BARVY Black/Green, Matte Black, Matte Brown/Teal, Matte Olive 45 Camo, Matte Titanium 45 Camo
VELIKOSTI Super Fit™ S (51–55 cm), M (55–59 cm), L (59–63 cm)
Giro HEX vs XEN:
Obě přilby jsem měl na hlavě a s každou jsem si měl možnost projet testovací kilometřík. Obě perfetně padnou a na hlavu by ji snad mohl dát každý s normální škeblí (což vylučuje vlakové hrdiny).
HEXka měla lépe nastavitelný štítek, dobře mi seděla, odvětrání super a její agresivní design mě víc zaujal.
XENka se dala líp upravit na hlavě, perfektně seděla, možná horší odvětrání a design mě tolik neseděl. Je to jako by technici Gira vzali HEX a přifoukli ji a zaoblili rohy, podobný problém mám u aut BMW holt mám radši ostrý hrany. Oproti XEN má plast protažen i na boční lem přilby (lepší boční tuhost a ochrana hlavy)
I když výrobce tvrdí že obě mají stejný systém upnutí, není tomu tak. HEX má jedno poutko (rozdělené v půly na obě strany) kolem uší svedené dovnitř a provlečené plastovým dílem v prostředku zadní části přilby (jako to měla moje stará TARGA). Kdežto XEN má na každé straně upnuté poutko přimo do bočního lemu přilby. Při nasazování XENU tak odpadá nutnost podívat se zda máte poutko správně na prostředku, protože jinak helma bere za uši a je posazená mírně na štorc.
Vítězně z klání pro mě nakonec vyšla HEXka. Má atraktivnější design, lepší přední štítek, perfektně sedne na hlavu, lépe v parných dnech odvětrá zapařenou hlavu a i cena (kdy je v ofiko cenách o 1,2k levnější) hraje výrazně pro HEX.
Giro HEX full day v sedle:
Přilbu jsem měl možnost testnout na včerejším bikování po krásách berounského kraje (cca 50km). Výjezdy, sjezdy, velmi slunné počasí, pár koňárů od nízko položených větví a hlavu plnou éček po koncertu Drei Sisters (bohužel nic moc, zato Debil Heads mňam - třeba sepíšu recku). Po celý výjezd se jenom potvrdilo co jsem sepsal o pár řádek výše. Hlava byla v přilbě jak v bavlnce, příjemně odvětraná, všechny rány od větví jsem ve zdraví přežil prostě žádnej problém. Možná jeden by tu byl, v průběhu cesty mě klofla vosa do lalůčku kua jedna, holt chtělo by to ještě na uši nějaký ty plácačky.
Giro HEX resume:
Giro prostě umí a tahle přilba má u mě našláplo na tři roky full time ježdění (pak jí měním za novou, Giro potažmo Progress dává slevu jako kráfa).
PIECE
Giro HEX představení (aneb trocha opisování):
Hex™ nabízí spojení oblého moderního designu a charakteristických rysů přilby do terénu – všestrannosti a účelnosti. Nejlepší volba pro jezdce hledající robustní přilbu, která podrží na jakýchkoli trailech.
K reklamnímu textu bych podotkl, že přilba je full in-mold konstrukce a to i v zadní partii přilby kde se to zas tak moc nevidí, tudíž lépe chrání zátylek a mám z ní prostě lepší pocit.
UPÍNACÍ SYSTÉM Roc Loc® 4
KONSTRUKCE In-mold
VENTILACE 21 otvorů
VLASTNOSTI P.O.V.™ nastavitelný štítek
BARVY Black/Green, Matte Black, Matte Brown/Teal, Matte Olive 45 Camo, Matte Titanium 45 Camo
VELIKOSTI Super Fit™ S (51–55 cm), M (55–59 cm), L (59–63 cm)
Giro HEX vs XEN:Obě přilby jsem měl na hlavě a s každou jsem si měl možnost projet testovací kilometřík. Obě perfetně padnou a na hlavu by ji snad mohl dát každý s normální škeblí (což vylučuje vlakové hrdiny).
HEXka měla lépe nastavitelný štítek, dobře mi seděla, odvětrání super a její agresivní design mě víc zaujal.
XENka se dala líp upravit na hlavě, perfektně seděla, možná horší odvětrání a design mě tolik neseděl. Je to jako by technici Gira vzali HEX a přifoukli ji a zaoblili rohy, podobný problém mám u aut BMW holt mám radši ostrý hrany. Oproti XEN má plast protažen i na boční lem přilby (lepší boční tuhost a ochrana hlavy)
I když výrobce tvrdí že obě mají stejný systém upnutí, není tomu tak. HEX má jedno poutko (rozdělené v půly na obě strany) kolem uší svedené dovnitř a provlečené plastovým dílem v prostředku zadní části přilby (jako to měla moje stará TARGA). Kdežto XEN má na každé straně upnuté poutko přimo do bočního lemu přilby. Při nasazování XENU tak odpadá nutnost podívat se zda máte poutko správně na prostředku, protože jinak helma bere za uši a je posazená mírně na štorc.
Vítězně z klání pro mě nakonec vyšla HEXka. Má atraktivnější design, lepší přední štítek, perfektně sedne na hlavu, lépe v parných dnech odvětrá zapařenou hlavu a i cena (kdy je v ofiko cenách o 1,2k levnější) hraje výrazně pro HEX.
Giro HEX full day v sedle:
Přilbu jsem měl možnost testnout na včerejším bikování po krásách berounského kraje (cca 50km). Výjezdy, sjezdy, velmi slunné počasí, pár koňárů od nízko položených větví a hlavu plnou éček po koncertu Drei Sisters (bohužel nic moc, zato Debil Heads mňam - třeba sepíšu recku). Po celý výjezd se jenom potvrdilo co jsem sepsal o pár řádek výše. Hlava byla v přilbě jak v bavlnce, příjemně odvětraná, všechny rány od větví jsem ve zdraví přežil prostě žádnej problém. Možná jeden by tu byl, v průběhu cesty mě klofla vosa do lalůčku kua jedna, holt chtělo by to ještě na uši nějaký ty plácačky.
Giro HEX resume:
Giro prostě umí a tahle přilba má u mě našláplo na tři roky full time ježdění (pak jí měním za novou, Giro potažmo Progress dává slevu jako kráfa).
PIECE
pondělí 13. července 2009
RB IQ RACE Specka
Kladenský RB obchůdek poskládal a dodal mého oře ve specifikaci RACE plus pár mejch specialit. Kdy jsem si naporoučel bezdušové Schwalby Nobby Nic 2,25 , s přihlédnutím k mému stylu jízdy 180mm kotouč na předek (XT byly nedostatkovým zbožím tak mě tam RB Kladno hodilo XTRka) a vzhledem k mému pozadí jež je naučeno na značku fi'zi:k dostalo kolečko model Gobi. Zbytek Full XT včetně zapletených kol. Pružení X-Fusion O2 PVA na sedací části a FOX 32 FRL vidlice.
RB IQ BASE (test víkend)
Po prožitém víkendu s IQ ve specifikaci Base si nejdříve dovolím malé porovnání komponentů jež mě povozily. V rámci kola a jeho použití jako XC/Trail bike mě na BASE spec hodně a to opravdu hodně iritovala použitá vidlice Marzocchi 44 TST2, nejenže se nějak moc nesnaží, ale jezdce fakt naprosto nijak nepodrží. Pokud bych byl šetřivej typ a bral BASE tak je to první věc kterou bych ihned zaměnil za jinou. Při srovnání s doteď ježděnou RockShox Rebou Race je to nebe a dudy, nějak to jde poslední dobou s Marzzochi z kopce a to jsem na ně kdysi s Bomberkou nedal dopustit. Při dalším ježdění v ostřejším tempíčku mě malinko vadily SLX kotoučovky (menší vadnutí) s all 160mm kotoučema, s 180mm front by to asi bylo jinší kafíčko. Naprosto zklamalo použité obutí WTB WeirWolf s naprosto mamutím vzorkem a mamutím zrychlením. Rám a tlumič nehodnotím (viz recka RACE Spec). SLXko je v rámci ceny BASE modelu použitelné a kvalita je od Shimana jistá. Dál nemá smysl hodnotit, poježdění na BASU je príma, jenže pak dostanete do drápů RACE model a to začíná bejt jiný kafčo.
RB IQ RACE first Ride
Bike dorazil z linky RB. Dom nafouknu tlumič a vidly na pracovní tlak (v průběhu Alp se ukázalo že není vše tak jak píšou chytří chlapci z Foxu), nahodím moje již hodně oježděné kdysi dávno u Authoru zakoupené SPDéčka a můžu vyrazit na první vyjížďku. S kámošem z biker squad jsem se rozhodl dát výlet na mém tréningovém okruhu Praha/Brdy. Na začátek pohodovka o délce 55km. Ovšem to by nesmělo den předem vydatně pršet, to se pak Brdy mění v procházku bahením peklem. Pár prvních kilometrů bylo krásně sucho tlumič nastaven na propedál (pokud tomu jde tak říkat - páčka o jednu polohu dole než je full otevřený tlumič) a jelo se na pohodu. Dojmy vynikající, kolo jelo jak raketa, žádný náznaky propadání zadní stavby a přitom nádherná žehlička. Přišel první sjezdík, skorem polotrail, otevřu vše na full a šupajdím dolů. Kde to jde dávám menší dropy a občas si i něco skočím. Brzdy jsou zatím bez poskvrnky tak se krotím abych je hned první projížďkou neutavil. Dostavujou se pocity žehlící rakety kde není problém dát skorem cokoliv a přitom mít stále pocit naprosté kontroly. Sjezdík tedy OK, uvidíme co kolo ukáže v bordelu lesa. Jak už jsem podotkl bláto bylo takřka všude a bohužel jsme projeli místem s jílovitým podkladem jenž nám zalepilo kola a přidalo další kila k váze. Některé části úseku jsem bike musel nést, jelikož kola se už ani nedala protočit. Všechno to co jsem teď napsal slouží jako podklad k vykreslení jak kolo mohlo vypadat a taktéž souvisí s problémem jenž nastal po odbahnění. Jedem tedy dál a asi tak po kilometříku se ze zadní stavby začínají ozývat hodně škrábavě ostré zvuky. Pokouším se zjistit o co jde, ale přez zbytky bláta na zadní stavbě, kousek od čepů u středu a klik, nevidím na jádro problému. Zbytek tedy dojíždím hodně rozrušen, jelikož zvuky se stále ozývají a celková nálada je na bodu mrazu. Až doma po pročištění objevuji jádro pudla. V místě kde je střed a ohyb zadní stavby, je mezi rámem a zadní stavbou velmi málo místa (ovšem to je snad na každem fullu) no a do těchto míst se přimotal šutřík a jak kolo průží, dřel se o obě části. Stačilo tedy vypustit vzduch z tlumiče a skorem zlomit zadní stavbu na max a šutřík vypadl. Holt náhoda :-( , jednoduchá oprava a zkažená vyjížďka. Do té doby vše šlo jako na drátkách a k mé spokojenosti kde se i moje dravější já mohlo na dropech a kamenech vyblbnout a chrtí já to drtilo cestou tak jak je zvyklé na HT biku, ovšem v komfortu naprosto netušeném. Bike tedy splnil očekávání a po omytí, opětovném zprovoznění a menším prostříknutí čepů zadní stavby mohlo odjet na Alpen Tour.
RB IQ RACE at Saalbach/Hinterglem
Alpské kopce, traily a downhilly to jsou ta pravá místa pro jízdu na RB. Tato věta se pak naprosto potvrdila. V prvním dni Alpských zákoutí mě malinko potrápil držák bidonu, přední kotoučovka (stačilo přenastavit třmen a byla znovu OK), mírně zajímavé zvuky z čepů zadní stavby (u toho jsem málem psychicky zkolaboval) a již zmíněné nastavení tlaku v přední vidlici. Po domluvě s hlavním technikem týmu jsem prostříkl zadní čepy, mírně dotáhl a zvuk se již neobjevil. Foxka s tlakem z tabulek výrobce se mi ovšem vůbec nelíbila, byla velmi měkká a při jízdě na rozměklém podkladu směrem down měla opravdu velkou tendeci se propadat a posílat mě lopingem přez řidítka. Tudíž následovala menší úprava tlaku, kde jsem spíš než tabulce věřil svému pocitu při jízdě (pumpu na vidlici sebou voziti, lepší trailování mýti) a taky jsem mírně upravil odskok. V tlumiči jsem nechal přímo RBčkem doporučovaný tlak kolem 110 - 120 PSI plus dle pocitu z jízdy jsem tlak nechal na 120 PSI (vážím 75-78kg podle toho jak moc či málo lítám). Při denních porcích kilometrů kolem 50-60Km a nastoupaných v průměru 1800-2200m je RB naprosto ideálním bikem. Není to stoprocentní chrt, i přez opravdu tuhý rám a odezvu na záběr, při zdvizích 120mm/120mm to po něm ani nemůžu chtít. To co po něm chci je radost a hravost v terénu, při proplétání se technickými pasážemi a hlavně tu možnost zablbnout si v terením trailu a mírnějším downhillu (samo že skákat lávky a větší skoky by už asi technicky nevydržel). Všechno to co jsem tu vyjmenoval jsem taky doopravdy dostal a IQ si naprosto zamiloval. V půlce Alpen týdnu jsem opustil ještě s jedním maníkem zbytek týmu a jal se po zakoupení Fahr karty na lanovky objevovat krásy bikování směrem down. Naším cílem se stal Blue Line trail s lanovkou v nedalekem Hinterglemu s nápadem ještě si odskočit na X-line Trail se začátkem lanovky v Saalbachu (bohužel na ni byl zrovinka Ruhetag). Co mohu říci, sedlo dolů, pevnej posez a po hřebínku běkně dolů. Najezdili jsme kolem 45km trialu a sestoupali 5100m. Po nastudování všech zálůdností 3,4km dlouhého sešupu si to RBčko ke konci dne dávalo s prstem v nose. Kolo pevně sedělo, párkrát ve vypjatější chvíli podrželo a pružení i brzdy si hezky zapracovaly. Nikde jsem se nesetkal s žádnou problémovou partií kterou bych s technikou IQ nemohl zvládnout. Podvečer pak korunovalo potkání Michala Marošiho (novopečeného mistra ČR v downhillu) jenž právě podle mýho biku poznal z jaké že to země pocházíme, jinak bych ho asi přejel i když kámoš co ho zná z dřívějška (učil ho pít pivko na Lenina) něco málo ve stylu: "Mrkej to je Marosana", hlaholil.
RB IQ RACE verdikt
Vynikajícně postavený bike s jednočepou konstrukcí od RB mě prostřelil mozek bikovým zážitkem par excelanc na který budu vzpomínat ještě dlouho. Konstrukce ruku v ruce s designem a použitými komponenty dala vzniknout jedinečnému trail biku, který dokázal po stránce funkce a komfortu vytěžit maximum z jednočepového závěsu. S vysokou tuhostí, kvalitní odezvou na záběr pedálů, lehkostí či snad hravostí jízdy a zároveň perfektní účinnosti odpružení v trailovém podnebí Alpského Revíru. S RB pak dostávate punc jedinečnosti a nemalé hrdosti na MADE IN CZECH.
Kladenský RB obchůdek poskládal a dodal mého oře ve specifikaci RACE plus pár mejch specialit. Kdy jsem si naporoučel bezdušové Schwalby Nobby Nic 2,25 , s přihlédnutím k mému stylu jízdy 180mm kotouč na předek (XT byly nedostatkovým zbožím tak mě tam RB Kladno hodilo XTRka) a vzhledem k mému pozadí jež je naučeno na značku fi'zi:k dostalo kolečko model Gobi. Zbytek Full XT včetně zapletených kol. Pružení X-Fusion O2 PVA na sedací části a FOX 32 FRL vidlice.
RB IQ BASE (test víkend)Po prožitém víkendu s IQ ve specifikaci Base si nejdříve dovolím malé porovnání komponentů jež mě povozily. V rámci kola a jeho použití jako XC/Trail bike mě na BASE spec hodně a to opravdu hodně iritovala použitá vidlice Marzocchi 44 TST2, nejenže se nějak moc nesnaží, ale jezdce fakt naprosto nijak nepodrží. Pokud bych byl šetřivej typ a bral BASE tak je to první věc kterou bych ihned zaměnil za jinou. Při srovnání s doteď ježděnou RockShox Rebou Race je to nebe a dudy, nějak to jde poslední dobou s Marzzochi z kopce a to jsem na ně kdysi s Bomberkou nedal dopustit. Při dalším ježdění v ostřejším tempíčku mě malinko vadily SLX kotoučovky (menší vadnutí) s all 160mm kotoučema, s 180mm front by to asi bylo jinší kafíčko. Naprosto zklamalo použité obutí WTB WeirWolf s naprosto mamutím vzorkem a mamutím zrychlením. Rám a tlumič nehodnotím (viz recka RACE Spec). SLXko je v rámci ceny BASE modelu použitelné a kvalita je od Shimana jistá. Dál nemá smysl hodnotit, poježdění na BASU je príma, jenže pak dostanete do drápů RACE model a to začíná bejt jiný kafčo.
RB IQ RACE first Ride
Bike dorazil z linky RB. Dom nafouknu tlumič a vidly na pracovní tlak (v průběhu Alp se ukázalo že není vše tak jak píšou chytří chlapci z Foxu), nahodím moje již hodně oježděné kdysi dávno u Authoru zakoupené SPDéčka a můžu vyrazit na první vyjížďku. S kámošem z biker squad jsem se rozhodl dát výlet na mém tréningovém okruhu Praha/Brdy. Na začátek pohodovka o délce 55km. Ovšem to by nesmělo den předem vydatně pršet, to se pak Brdy mění v procházku bahením peklem. Pár prvních kilometrů bylo krásně sucho tlumič nastaven na propedál (pokud tomu jde tak říkat - páčka o jednu polohu dole než je full otevřený tlumič) a jelo se na pohodu. Dojmy vynikající, kolo jelo jak raketa, žádný náznaky propadání zadní stavby a přitom nádherná žehlička. Přišel první sjezdík, skorem polotrail, otevřu vše na full a šupajdím dolů. Kde to jde dávám menší dropy a občas si i něco skočím. Brzdy jsou zatím bez poskvrnky tak se krotím abych je hned první projížďkou neutavil. Dostavujou se pocity žehlící rakety kde není problém dát skorem cokoliv a přitom mít stále pocit naprosté kontroly. Sjezdík tedy OK, uvidíme co kolo ukáže v bordelu lesa. Jak už jsem podotkl bláto bylo takřka všude a bohužel jsme projeli místem s jílovitým podkladem jenž nám zalepilo kola a přidalo další kila k váze. Některé části úseku jsem bike musel nést, jelikož kola se už ani nedala protočit. Všechno to co jsem teď napsal slouží jako podklad k vykreslení jak kolo mohlo vypadat a taktéž souvisí s problémem jenž nastal po odbahnění. Jedem tedy dál a asi tak po kilometříku se ze zadní stavby začínají ozývat hodně škrábavě ostré zvuky. Pokouším se zjistit o co jde, ale přez zbytky bláta na zadní stavbě, kousek od čepů u středu a klik, nevidím na jádro problému. Zbytek tedy dojíždím hodně rozrušen, jelikož zvuky se stále ozývají a celková nálada je na bodu mrazu. Až doma po pročištění objevuji jádro pudla. V místě kde je střed a ohyb zadní stavby, je mezi rámem a zadní stavbou velmi málo místa (ovšem to je snad na každem fullu) no a do těchto míst se přimotal šutřík a jak kolo průží, dřel se o obě části. Stačilo tedy vypustit vzduch z tlumiče a skorem zlomit zadní stavbu na max a šutřík vypadl. Holt náhoda :-( , jednoduchá oprava a zkažená vyjížďka. Do té doby vše šlo jako na drátkách a k mé spokojenosti kde se i moje dravější já mohlo na dropech a kamenech vyblbnout a chrtí já to drtilo cestou tak jak je zvyklé na HT biku, ovšem v komfortu naprosto netušeném. Bike tedy splnil očekávání a po omytí, opětovném zprovoznění a menším prostříknutí čepů zadní stavby mohlo odjet na Alpen Tour.
RB IQ RACE at Saalbach/Hinterglem
Alpské kopce, traily a downhilly to jsou ta pravá místa pro jízdu na RB. Tato věta se pak naprosto potvrdila. V prvním dni Alpských zákoutí mě malinko potrápil držák bidonu, přední kotoučovka (stačilo přenastavit třmen a byla znovu OK), mírně zajímavé zvuky z čepů zadní stavby (u toho jsem málem psychicky zkolaboval) a již zmíněné nastavení tlaku v přední vidlici. Po domluvě s hlavním technikem týmu jsem prostříkl zadní čepy, mírně dotáhl a zvuk se již neobjevil. Foxka s tlakem z tabulek výrobce se mi ovšem vůbec nelíbila, byla velmi měkká a při jízdě na rozměklém podkladu směrem down měla opravdu velkou tendeci se propadat a posílat mě lopingem přez řidítka. Tudíž následovala menší úprava tlaku, kde jsem spíš než tabulce věřil svému pocitu při jízdě (pumpu na vidlici sebou voziti, lepší trailování mýti) a taky jsem mírně upravil odskok. V tlumiči jsem nechal přímo RBčkem doporučovaný tlak kolem 110 - 120 PSI plus dle pocitu z jízdy jsem tlak nechal na 120 PSI (vážím 75-78kg podle toho jak moc či málo lítám). Při denních porcích kilometrů kolem 50-60Km a nastoupaných v průměru 1800-2200m je RB naprosto ideálním bikem. Není to stoprocentní chrt, i přez opravdu tuhý rám a odezvu na záběr, při zdvizích 120mm/120mm to po něm ani nemůžu chtít. To co po něm chci je radost a hravost v terénu, při proplétání se technickými pasážemi a hlavně tu možnost zablbnout si v terením trailu a mírnějším downhillu (samo že skákat lávky a větší skoky by už asi technicky nevydržel). Všechno to co jsem tu vyjmenoval jsem taky doopravdy dostal a IQ si naprosto zamiloval. V půlce Alpen týdnu jsem opustil ještě s jedním maníkem zbytek týmu a jal se po zakoupení Fahr karty na lanovky objevovat krásy bikování směrem down. Naším cílem se stal Blue Line trail s lanovkou v nedalekem Hinterglemu s nápadem ještě si odskočit na X-line Trail se začátkem lanovky v Saalbachu (bohužel na ni byl zrovinka Ruhetag). Co mohu říci, sedlo dolů, pevnej posez a po hřebínku běkně dolů. Najezdili jsme kolem 45km trialu a sestoupali 5100m. Po nastudování všech zálůdností 3,4km dlouhého sešupu si to RBčko ke konci dne dávalo s prstem v nose. Kolo pevně sedělo, párkrát ve vypjatější chvíli podrželo a pružení i brzdy si hezky zapracovaly. Nikde jsem se nesetkal s žádnou problémovou partií kterou bych s technikou IQ nemohl zvládnout. Podvečer pak korunovalo potkání Michala Marošiho (novopečeného mistra ČR v downhillu) jenž právě podle mýho biku poznal z jaké že to země pocházíme, jinak bych ho asi přejel i když kámoš co ho zná z dřívějška (učil ho pít pivko na Lenina) něco málo ve stylu: "Mrkej to je Marosana", hlaholil.
RB IQ RACE verdikt
Vynikajícně postavený bike s jednočepou konstrukcí od RB mě prostřelil mozek bikovým zážitkem par excelanc na který budu vzpomínat ještě dlouho. Konstrukce ruku v ruce s designem a použitými komponenty dala vzniknout jedinečnému trail biku, který dokázal po stránce funkce a komfortu vytěžit maximum z jednočepového závěsu. S vysokou tuhostí, kvalitní odezvou na záběr pedálů, lehkostí či snad hravostí jízdy a zároveň perfektní účinnosti odpružení v trailovém podnebí Alpského Revíru. S RB pak dostávate punc jedinečnosti a nemalé hrdosti na MADE IN CZECH.
pátek 12. června 2009
Do mého života vlétlo Rbčko hodně po hlavě a hned jsem si ho po prožitém víkendu zamiloval. Nu a jelikož se mi blíží dovolená s Bikerman Gangem, poskládal jsem korunku ke korunce, nabouchal dohromady specifikaci biku a OBJEDNAL.
Takže 19.06.09 bude dnem RB a hned ho půjdu prodrandit.
Edit:
Tak RB je už několik týdnů v mé moci prožilo se mnou první projížďky i týdenní trailování v mecce bikingu Aplském Saalbachu. Recenze biku i Alp je tedy na spadnutí.
Takže 19.06.09 bude dnem RB a hned ho půjdu prodrandit.
Edit:
Tak RB je už několik týdnů v mé moci prožilo se mnou první projížďky i týdenní trailování v mecce bikingu Aplském Saalbachu. Recenze biku i Alp je tedy na spadnutí.
čtvrtek 11. června 2009
Sobota: volá Brbič: "Že na kolo pojedem???"
Duchna odpoví: "OK lemro uvidíme v neděli podle počáska".....A jelo se :-)
Nedělní slunečné ovšem trochu větrné ráno, předurčilo program dne, jde se na Bika a basta fidly. Sice se mi zrovinka nějak akurátně nechtělo, ovšem Sallbach volá Hola Hola a to už dost hlasitě. takže zabalit, zkouknout přibližovadlo ( jop furt zelená Rockmachina), dát si čajíček a už zvoní phone Breburda je tu. Hodím úsměv na přítelku (leží si v postýlce a nad něčím přemýšlí), podrbu pesici a hurá ven.
Vylezu ven a tam už si Brbič sedí v autíku pupek ven a lebedí si. Hodím k němu kolo, batoh a vyrážíme k Mílovy. Míla věren své taktice stepuje před sídlištěm už v bikerským a konečně i s opraveným kolem. Znova se nalodíme a vyrážíme směr tajný výlet Ústecko a po dvou hodkách v autíku (s poslechem The Prodigy - Mílova oblíbená) dorážíme do Litoměřic kde na Písečném ostrově rozbalujeme biker tábor.
Přeskočíme klasiku bikerova života: přebalení do sportovního + označkování místních křovin a skočíme do trailu. Takže do nášlapů a směr za Čubičem Brbičem leaderem dnešního výletu. Prvních pár kilometříku spokojeně upalujeme kolem řeky a kocháme se místním rybářským spolkem. Rovinka je za námi a velí se nahoru do kopečka a šlapat. Pokud mě již hlava neplete projíždíme lesními cestami na Kamýk a pak poloblátem přez kopce nekopce směrem na Střekov. Brbič s Mílou si vesele pobrukujou i mě to překvapivě jede a až na jeden výjezd kde se mírně potácíme na hraně seskoku z kola a ponižujícího tlačení jde všechno jak po drátkách. Sice mě trochu limitují podkluzující pláště (holt Kenda Karma není moc do bláta), párkrát si i zanadávám na jejich účet, to když mě zadní plášť podklouzne a já se sklouznu z kola pěkně do blátíčka, ale jinak je to fajn. Bohužel v hlavě chválím dne před večeří a tak v jednom z nemála sjezdů míjím stojícího Mílu jak se smutně kouká na zadní stavbu svého miláčka, předjíždím ho a dole halekám na Karlose že ne všechno je v pořádku tak jak má a ať to píchne ke krajnici že se Míla asi zdrží. takže čekáme a čekáme. Karlosovi zvoní phone sice ho stejně nestíhá zvednout jenže není to daleko takže se obracíme a jedem back. Při naskočení na můj bike se mi zavlní přední šmatika je zle kua fix zase díra v duši pomalinku dojedu k místu kde se Míla sklání nad kolem a opravuje. Píchnul taky, i když po ohledání jeho duše fachmanem Karlem dodatečně zjišťuje pěkné procvaknutí, zkouší to zpravit ale smolík takže milá duše putuje do věčných lovišť. To já jsem na tom o trochu líp, dvě pěkný ďoury vedle sebe a ve šmatice dva krásný trny. Spravuju, nasazuju rezervičku a modlím se k Ajatolláhovi, protože další už bych musel lepit a to se mi nějak moc zásadně nechce. Celá akce nás stála něco málo k půlhodince, něco ošklivejch pohledů to když se mi nechtělo vybalovat nářádí a pumpičku a tak jsem to šlohnul Mílovi. Dál už se jede na pohodu skorem až ke Střekovu. Tam dojedeme k odbočce do lesíka. Karel na nás houkne něco ve smyslu užijte si to a spouští se do koryta trailu jak namydlenej blesk. Tohle je totiž jeho objev z minulého bikování bez nás, nádhernej trailík až dolů ke střekovskýmu hradu. Jumpy, mírně kamenů, kořeny i pár klopenek všechno v umírněným spádu no prostě lahoda, skákat by se chtělo, brát to všude pěkně smykem, technika je u mě trochu proti ale stejně si to užívám. Dole už kluci blbnou a čekaj na mě. Na náměstíčku pod hradem dáme skupinové foto a sjíždíme na oběd. Kluci neomylně míří k hospůdce, dávaj pivko (já ne) a jednu polívečku (já jo). Při obědě nás zastihl déšť, takže si kuci dávaj druhý pivko, po dešti vysvitne slunko odjíždíme skouknout zdymadlo pod Střekovem a po skoro kolomagistrále míříme zpět. Tady už se nějak nic moc něděje takže fast forward až k autíku. A s autíkem dom. Cestu dom se ještě stíhame poškádlit nad bagetama, já mírně klimbám kucí si štěbetaj až do práglu. Jěště stačí Karlose během dojezdu popohnat jeho manželka a tím to končí.....sice si ještě dávám bike od metra dom ale to už si do vyjížďky nepočítam.
Skorem jsem se nezmínil že nás podstatnou část bikování pronásledoval bludný biker. Asi v půlce cesty jsem ho potkali jak tlačí do kopce. Z gustem jsem ho předjeli a nakopci zamířili směr les. Projedeme lesem skrz louky pole k rozcestníku a z prava si to šine onen biker a odbočí kamsi do dáli. My jedem na druhou stranu sjíždíme ke Střekovu sjedem k hospodě a tam spokojeně u pivíčka znovu onen biker. No prostě záhada, jeli jsme naprosto jinam a stejně jsme ho zas a znovu potkávali :-)
JINAK BIKERS ZDUŘ A VYHLÍŽÍME SALLBACH.
Duchna odpoví: "OK lemro uvidíme v neděli podle počáska".....A jelo se :-)
Nedělní slunečné ovšem trochu větrné ráno, předurčilo program dne, jde se na Bika a basta fidly. Sice se mi zrovinka nějak akurátně nechtělo, ovšem Sallbach volá Hola Hola a to už dost hlasitě. takže zabalit, zkouknout přibližovadlo ( jop furt zelená Rockmachina), dát si čajíček a už zvoní phone Breburda je tu. Hodím úsměv na přítelku (leží si v postýlce a nad něčím přemýšlí), podrbu pesici a hurá ven.
Vylezu ven a tam už si Brbič sedí v autíku pupek ven a lebedí si. Hodím k němu kolo, batoh a vyrážíme k Mílovy. Míla věren své taktice stepuje před sídlištěm už v bikerským a konečně i s opraveným kolem. Znova se nalodíme a vyrážíme směr tajný výlet Ústecko a po dvou hodkách v autíku (s poslechem The Prodigy - Mílova oblíbená) dorážíme do Litoměřic kde na Písečném ostrově rozbalujeme biker tábor.
Přeskočíme klasiku bikerova života: přebalení do sportovního + označkování místních křovin a skočíme do trailu. Takže do nášlapů a směr za Čubičem Brbičem leaderem dnešního výletu. Prvních pár kilometříku spokojeně upalujeme kolem řeky a kocháme se místním rybářským spolkem. Rovinka je za námi a velí se nahoru do kopečka a šlapat. Pokud mě již hlava neplete projíždíme lesními cestami na Kamýk a pak poloblátem přez kopce nekopce směrem na Střekov. Brbič s Mílou si vesele pobrukujou i mě to překvapivě jede a až na jeden výjezd kde se mírně potácíme na hraně seskoku z kola a ponižujícího tlačení jde všechno jak po drátkách. Sice mě trochu limitují podkluzující pláště (holt Kenda Karma není moc do bláta), párkrát si i zanadávám na jejich účet, to když mě zadní plášť podklouzne a já se sklouznu z kola pěkně do blátíčka, ale jinak je to fajn. Bohužel v hlavě chválím dne před večeří a tak v jednom z nemála sjezdů míjím stojícího Mílu jak se smutně kouká na zadní stavbu svého miláčka, předjíždím ho a dole halekám na Karlose že ne všechno je v pořádku tak jak má a ať to píchne ke krajnici že se Míla asi zdrží. takže čekáme a čekáme. Karlosovi zvoní phone sice ho stejně nestíhá zvednout jenže není to daleko takže se obracíme a jedem back. Při naskočení na můj bike se mi zavlní přední šmatika je zle kua fix zase díra v duši pomalinku dojedu k místu kde se Míla sklání nad kolem a opravuje. Píchnul taky, i když po ohledání jeho duše fachmanem Karlem dodatečně zjišťuje pěkné procvaknutí, zkouší to zpravit ale smolík takže milá duše putuje do věčných lovišť. To já jsem na tom o trochu líp, dvě pěkný ďoury vedle sebe a ve šmatice dva krásný trny. Spravuju, nasazuju rezervičku a modlím se k Ajatolláhovi, protože další už bych musel lepit a to se mi nějak moc zásadně nechce. Celá akce nás stála něco málo k půlhodince, něco ošklivejch pohledů to když se mi nechtělo vybalovat nářádí a pumpičku a tak jsem to šlohnul Mílovi. Dál už se jede na pohodu skorem až ke Střekovu. Tam dojedeme k odbočce do lesíka. Karel na nás houkne něco ve smyslu užijte si to a spouští se do koryta trailu jak namydlenej blesk. Tohle je totiž jeho objev z minulého bikování bez nás, nádhernej trailík až dolů ke střekovskýmu hradu. Jumpy, mírně kamenů, kořeny i pár klopenek všechno v umírněným spádu no prostě lahoda, skákat by se chtělo, brát to všude pěkně smykem, technika je u mě trochu proti ale stejně si to užívám. Dole už kluci blbnou a čekaj na mě. Na náměstíčku pod hradem dáme skupinové foto a sjíždíme na oběd. Kluci neomylně míří k hospůdce, dávaj pivko (já ne) a jednu polívečku (já jo). Při obědě nás zastihl déšť, takže si kuci dávaj druhý pivko, po dešti vysvitne slunko odjíždíme skouknout zdymadlo pod Střekovem a po skoro kolomagistrále míříme zpět. Tady už se nějak nic moc něděje takže fast forward až k autíku. A s autíkem dom. Cestu dom se ještě stíhame poškádlit nad bagetama, já mírně klimbám kucí si štěbetaj až do práglu. Jěště stačí Karlose během dojezdu popohnat jeho manželka a tím to končí.....sice si ještě dávám bike od metra dom ale to už si do vyjížďky nepočítam.
Skorem jsem se nezmínil že nás podstatnou část bikování pronásledoval bludný biker. Asi v půlce cesty jsem ho potkali jak tlačí do kopce. Z gustem jsem ho předjeli a nakopci zamířili směr les. Projedeme lesem skrz louky pole k rozcestníku a z prava si to šine onen biker a odbočí kamsi do dáli. My jedem na druhou stranu sjíždíme ke Střekovu sjedem k hospodě a tam spokojeně u pivíčka znovu onen biker. No prostě záhada, jeli jsme naprosto jinam a stejně jsme ho zas a znovu potkávali :-)
JINAK BIKERS ZDUŘ A VYHLÍŽÍME SALLBACH.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)